Vzali jsme příbuzného do firmy na brigádu. Po týdnu mám kvůli němu jen ostudu

Nemám problém s tím komukoliv pomoci, když potřebuje. Podat mu, jak se říká, pomocnou ruku, nebo mu, jak se říká, hodit záchranné lano. Ale také se říká, že každý dobrý skutek musí být po zásluze potrestán. No, nebudu lhát, přesně tohle si teď myslím, když jsem chtěl pomoci rodinnému známému.

Přišel o práci. Firma, kde dělal, zkrachovala a on se delší dobu nikde nedokázal uchytit. A protože my jsme ve firmě zrovna někoho hledali, nabídl jsem se, že se za něj přimluvím. Přece jenom vždycky je lepší vzít někoho prověřeného, takzvaně „přes známé“, než zadávat nějaké inzeráty. A tak když jsem to navrhl svému šéfovi a ten tento nápad prosadil výše, bylo skoro rozhodnuto.

Šel na pohovor, tam vše dopadlo dobře, a tak ho vzali alespoň do zkušebky. S tím, že pokud se osvědčí, tak dostane normální smlouvu. Já byl rád, že jsem mu pomohl, a tak trochu jsem doufal, že ukáže své kvality, že se potvrdí, že byl opravdu dobrá, vlastně nejlepší volba.

Stačil týden a měli jsme jasno všichni. Můj příbuzný rozhodně nebyl ten, za koho se vydával. Že je dobrý, pracovitý, loajální, o tom přesvědčil nejen mě, ale i vedení. Proto ho vzali. Realita ale byla úplně jiná. Lhal o tom, co umí, o tom, jaké má zkušenosti, o tom, v jakých programech pracoval. Nezvládal běžnou agendu, nedokázal se zorientovat, pořád za ním někdo musel stát.

No tak ho zaučíme, to se dá zvládnout, není první ani poslední. Ale byl tu ještě jeden problém. Jemu se moc makat nechtělo. Jeho produktivita byla na bodu mrazu. Pracoval hodně pomalu, každou chvíli taky chodil na cigárko nebo na záchod. Pauzy vždy začínal dřív a končil později. No prostě nejhorší člověk v celé naší firmě.

Bylo jasné, že tenhle tady s námi být nemůže. Po týdnu dostal ještě jednu šanci, tu nevyužil, a tak za 14 dní letěl. Udělal se normální nábor. A já? Já měl z ostudy kabát, protože jsem ho doporučil, vychválil a zaručil se za něj. Stálo mě to několik desítek piv, protože jsem se rozhodl, že tu ostudu musím smáznout jinak než jen omluvou. Pozval jsem kolegy do baru na pivo, aby se to všechno tak nějak zase srovnalo. A mě to otevřelo oči. Ať mě někdo bude sebevíc přesvědčovat, já mám jasno v tom, že mu prostě nevyhovím a nikde se za něj přimlouvat nebudu. Holt, každý svého štěstí strůjce.