Článek
Náš zákazník, náš pán. To je podle mě pravidlo, které by mělo ve službách běžně platit – samozřejmě pokud se zákazníci chovají v obvyklé normě a nevyžadují nemožné. Věřím, že i to se může stát, ale konkrétně tohle můj případ nebyl. Chtěl jsem jen upravit velikost porce, protože jsem měl spíše chuť než hlad.
Dobrý den, dám si jídlo
Na kulturní akci jsem se vydal ke stánku s jídlem, kde se grilovaly masové špízy. Nabídka byla jasná – dva špízy, dva plátky chleba a hořčice. Když jsem je viděl, došlo mi, že bych se s nimi dost trápil, a tak jsem požádal o poloviční porci: jeden špíz a jeden chléb.
Počty jsou jasné – polovina porce by měla stát polovinu ceny, tedy stokorunu oproti původním 200 Kč. Přicházím ke stánku, zdravím a říkám prodejci, že mám zájem o špíz, ale jen poloviční porci.
Bude to za příplatek
Prodejce s mým požadavkem neměl problém. „Dáme jeden špíz, jeden chléb, poloviční porci,“ říkal s úsměvem, zatímco mi vše nandával na tácek. U pokladny párkrát ťukl do dotykového displeje a natáhl ruku pro 125 Kč. Říkám mu, že se asi spletl – když plnohodnotná porce stojí 200 Kč, poloviční přece musí stát 100 Kč.
Jen se usmál a vysvětlil, že je tu příplatek: „Je to jako v hospodách, když si někdo dá dětskou porci – platí se ne 50, ale 75 procent ceny.“ Aha, tak takhle to je, pomyslím si. Začínám mít jasno: vyplatilo by se mi vzít si celou porci za 200 Kč, ale takový hlad opravdu nemám. A tak jdu s prodejcem do konfliktu.
Tak si to snězte sám
„Ne, 125 korun za poloviční porci rozhodně dávat nebudu,“ říkám mu. Podávám stovku se slovy, že příplatek neakceptuji – buď si peníze vezme a já si vezmu své jídlo, nebo nechci nic a půjdu ke konkurenci. Protože už měl vše nandané, dalo se čekat, že nebude dělat drahoty.
Vzal stovku, posunul tácek se špízem blíž ke mně, aniž by popřál dobrou chuť či poděkoval. A to všechno jen kvůli tomu, že mě nemohl natáhnout o pětadvacet korun? Ne, odírat se nenechám. Nic extra jsem nechtěl, nic jsem si nevymýšlel a nekomplikoval mu život: místo dvou jehel dal jednu, místo dvou krajíců chleba jeden a o korunu, kterou stojí trocha hořčice, jistě nepřijde na mizinu.
