Článek
Jaká je správná, adekvátní mzda za odvedenou práci? Je to jednoduché – konkrétní číslo je u každého jiné, individuální. A nemá do toho mluvit ani stát, ani nikdo jiný. Jediní, kdo ho mají ovlivnit, jsou zaměstnavatel a zaměstnanec. Ti dva prostě musí najít shodu. A je úplně v pořádku, že někdo na stejné pozici se stejným výkonem bere klidně o pár tisícovek víc nebo míň než někdo druhý.
Beru tolik, kolik si zasloužím
Kolik beru já? Řekl bych, že tolik, kolik si zasloužím, a tolik, kolik chci. Čas od času totiž odpovím na inzerát, i když jsem v práci spokojený. Zmapuji si tím terén, zjistím, kolik mi kde nabízejí, a potom mám možnost odejít, nebo to využít při vyjednávání se svým zaměstnavatelem. Ale jsem v tomhle spíš výjimka. Kdykoli někomu řeknu, že píšu na inzeráty a občas i chodím na pohovory, prý je to zvláštní a divné.
Většina lidí to nedělá, a pak ani netuší, jak se pohybují platy v jejich oboru, jak se mají zaměstnanci v jiných firmách. A to je podle mě špatně. Je to primárně zaměstnanec, kdo by si měl dupnout, že chce vyšší plat – samozřejmě pokud má svému zaměstnavateli zároveň i co nabídnout. Když je nahraditelný kdykoli a kýmkoli, moc dobré vyjednávací schopnosti tedy nemá.
Za tyhle prachy bych radši makal u pásu
Nejenže by měl mít člověk přehled o tom, jak se pohybují mzdy v jeho oboru a na jeho pozici, ale měl by vědět i to, jak se pohybují celkově – třeba ve městě, kde pracuje, v kraji nebo v celé lokalitě. Mnozí to opravdu nevědí. Dokázal mi to můj vzdálený známý, se kterým jsme se bavili o tom, kde pracujeme, co děláme a kolik si vyděláváme.
Když jsem zjistil, že má práci s poměrně velkou odpovědností, kde pracovní doba ne vždy končí po osmi hodinách, zakroutil jsem hlavou. „Za tyhle prachy bych radši makal u pásu,“ divil jsem se nad almužnou. Jeho mzda totiž byla jen o dva tisíce vyšší než to, co mají lidé u nás ve fabrice pracující na dvě směny.
Zaměstnavatelův sen
I po skončení pracovní doby je na telefonu, řeší důležité věci, má zodpovědnost, je na nervy. A to všechno za peníze podobné těm, které bere dělník ve fabrice, jenž jde po osmi hodinách s čistou hlavou domů? Můj známý musí být vyloženě sen každého zaměstnavatele: dělá hodně za málo peněz.
Prý je to proto, že chce budovat kariéru a postupně stoupat ve firmě výš. No, budiž, ale myslím, že člověk, který si neumí dupnout a nebere za svou práci adekvátní peníze, moc nahoru nepůjde. Jeho ambice se blíží bodu mrazu a tuším, že pro firmu bude důležitý primárně proto, že s ním budou moci zametat a zneužívat ho na vše, co budou potřebovat. Ale jak jsem psal výše – do toho, kolik kdo bere a za co, nemá právo kdokoli mluvit. Je to vždy jen a pouze na dohodě zaměstnance a zaměstnavatele.
