Článek
Ředitelství silnic a dálnic nechalo osadit další značky zákazu předjíždění pro kamiony na D1. Zákaz tak platí na téměř celé D1 mezi Prahou a Brnem. V praxi je ale toto řešení hloupost, na kterou doplatí i řidiči osobních aut.
Na jednu stranu působí zákaz předjíždění pro kamiony jako správný krok. Každý někdy zažil situaci, kdy kamioňák předjížděl svého mírně pomalejšího kolegu. A trvalo to desítky vteřin, nebo i minuty. Ano, bylo to nepříjemné, bylo to otravné, člověk přijel do cíle o několik minut později. Ale nebylo to nic, co by se nedalo zvládnout, nebo tolerovat. A pochopit. Ani kamion se nechce táhnout za někým pomalejším. A tak ho předjede. Ale ne všude. Na D1 už mají kamiony s předjížděním utrum.
Správné řešení?
Mnoho lidí bude tomuto zákazu tleskat, protože pochopitelně dostane kamiony z levých pruhů dálnic. Ty tak budou moci k předjíždění využívat jenom osobní vozidla. Tedy, ať jsem přesný, vozidla do 3,5 tuny. Od zákazu předjíždění si propagátoři slibují především zrychlení cestování na nejstarší tuzemské dálnici, případně i zvýšení bezpečnosti. Pravda, když tam někomu v cestovní dálniční rychlosti 130 km/h vletěl kamion jedoucí osmdesátikilometrovou rychlostí, nebylo to nic příjemného, ani bezpečného.
K čemu dojde v praxi?
Než ale začneme zákazu kamionů bezhlavě tleskat, měli bychom si uvědomit, k čemu dojde k praxi. Pokud řidiči nákladních aut budou zákony dodržovat, začnou se tvořit „vláčky“ kamionů. V čele s tím nejpomalejším, kterého budou dojíždět další a další. A kdo někdy jel po dálnici, moc dobře ví, že si kamiony s dodržením bezpečné vzdálenosti příliš hlavu nelámou.
A do toho vstupuji já, řidič osobního vozu, který za posledním kamionem dává blinkr a začíná předjížděcí manévr. Za normálních okolností by byly kamiony roztrhané po celé dálnici, předjel bych jeden a mohl se zařadit před něj. Ale takhle ne. Pojedu, předjedu první, druhý, třetí… desátý, jedenáctý. Prostě, dokud se nedostanu až přes ten nejpomalejší, před kterým bude volno. V tu chvíli se za mnou začne tvořit šňůra nedočkavých řidičů, kteří jedou rychleji než já. A to přesto, že mám tempomat nastaven na 130 km/h. V tu chvíli je brzdím, blokuji. Ale nemohu jinak.
Tedy mohu, risknu to a zkusím se vecpat mezi dva kamiony. Nic příjemného, když budu mít na každé straně možná tak metr místa. Uff, ale daří se. Vyklidil jsem, jak mi nařizuje zákon, levý pruh. Jedu v pravém, umožnil jsem předjetí rychlejším autům. Ale potřebuji se dostat i před zbývající kamiony. Ano, vím, předjíždět mohu. Ale jedu osmdesátkou a auto v levém si to hrnou 130 km/h, nebo i více. Prostě jim tam musím vět. I když za sebou nikoho nevidím, za pár vteřin už mě někdo problikává. A to se snažím zrychlit o 50 kilometrů v hodině, co to jenom jde.
Ne, děkuji
Za sebe bych radši uvítal původní systém. Tedy povolení předjíždění i kamionům. Ano, budou mě v levém brzdit, zdržovat, ale pořád mi to je milejší než předjíždět jejich dlouhé vláčky, nebo se snad mezi ně řadit. Ono, jestli někdo na dálnici nutně potřebuje chvátat, měl by začít sám u sebe. Třeba tak, že vstane o půl hodiny dříve a vyjede s časovou rezervou. Ten chvátal by měl také myslet na to, že při 150 kilometrech v hodině ušetří na celé D1 jenom 13 minut. Opravdu to za to stojí?
