Zkusil jsem vyžít se stovkou na den. Bylo to v pohodě, ještě zbylo na pivo

Každý má jiné životní náklady. Někdo nízké, jiný vysoké. Skromnost není na škodu a někdy je lepší zkusit si, jaké to je, pokud bychom měli omezený rozpočet. Třeba stokorunu na den. Dá se s tím vyžít, aniž by měl člověk hlad? Myslel jsem, že nedá. Ale opak je pravdou.

Stokoruna na den na jídlo zní jako hodně omezený rozpočet. Tak jsem k tomu i přistupoval a myslel jsem si, že budu celý den jíst jenom suché rohlíky, abych zahnal hlad a dodržel stokorunový rozpočet. Ale opak byl pravdou. Vlastně jsem se až tak neuskromnil. I na to pivo mi zbylo.

Snídaně, ta je základ dne. Když tedy, tak pořádnou. A není nad čerstvé, měkké pečivo. Má představa o suchém rohlíku se rozplynula ve chvíli, kdy jsem viděl v akci koblihy. Ceně 6,90 jsem prostě nemohl odolat. Vzal jsem tři a utratil třetinu svého rozpočtu. Chvíli jsem váhal, zda rohlík nebude výhodnější. Ale jíst ho suchý se mi nechtělo. Nějaký ten sýr nebo uzenina by cenu vyhnaly rozhodně nad dvacet korun. Koblihy tak byly volba z chuti i z rozumu.

Ne, nebude to hrníček od medu. Bude to pořádný kus masa. V mém případě jsem opět využil akční nabídky a v regálu sáhl pro kuře. Cena v akci 52,90 za kilogram. To moje bylo trochu větší a celkově jsem za něj dal 70 kč. Ale z celého daného kuřete udělám čtyři poctivé porce a zbytek může jít na mrazák.

Porce kuřete z této ceny slušných 17,5 Kč. Najednou začínám přemýšlet, zda koblihy opravdu nebyly neuvážený kup? Nebo zda pečivo není v obchodě nějak předražené. Maso vždy bylo bráno za něco „lepšího“, co člověk nemohl mít každý den. Když ale porovnám čtvrtku kuřete a tři koblihy, obojí +/- za dvacku, říkám si, zda v cenotvorbě a celém systému není někde chyba.

Ke kuřeti pochopitelně přílohu. Musím šetřit, tak sahám po akčních bramborách. 1,5 kilogramový pytel za 29,90 Kč. Z nich udělám úplně v pohodě pět pořádných porcí, takže mě příloha k dnešnímu kuřeti vychází na krásných 6 korun. Hodně slušná cena.

Ale jo, bez večeře nemohu být. Začínám přemýšlet, jestli si koupit deset deka sýru nebo salámu za dvacetikorunu, nebo radši nezužitkovat další čtvrtku kuřete za stejnou cenu. Volba padla právě na kuře. Vyhrála ekonomika, chuť i potřeba pořádně zaplácnout žaludek. A k tomu dva dalamánky, každý za 4,90 Kč.

V hlavě dělám orientační součet položek. Vychází mi, že jsem na celý den nakoupil za částku lehce přes 60 Kč. Nejsem si jistý, zda to není nějaká chyba. Beru do ruky kalkulačku a skutečně. Hurá, zbude i na pivo. Sice průmyslový euroležák, ale musíme šetřit. A tak do košíku míří i lahvová jedenáctka v akci za 11,90 Kč.

Přicházím domů, vybaluji nákup, beru do ruky tužku a papír a začínám počítat:

· 3 koblihy – 20,70 Kč

· ½ kuřete – 35 Kč

· 1 porce brambor – 5,98 Kč

· 2 dalamánky – 9,8 Kč

· 1 pivo – 11,90 Kč

Kalkulačka mi ukazuje cifru 83,38 Kč. Počítám pro jistotu ještě jednou a skutečně. Ještě mi zbylo skoro 17 Kč. A kdybych odolal tomu pivu, tak skoro 30. Do tohoto zbytku zahrnuji nějaké ty zbývající drobné ingredience, jako trochu oleje a koření na kuře, plátek másla na brambory, nebo lžičku hořčice k večeři. A hravě se mi do toho vejdou i energie na vaření.

Dá se vyžít se stovkou na den? Myslel jsem, že nedá, ale opak je pravdou. Dá a vcelku slušně, bez nějakého většího omezování. Ano, vyžaduje to trochu přemýšlení, nutnost hledání produktů v akci a přizpůsobení se tomu, co je za dobrou cenu. Na druhou stranu dlouhodobě by to vyžadovalo opravdu více plánování, aby se jídla neopakovala a strava byla pestrá. Ale vzhledem k cenám masa a příloh opravdu není problém dopřávat si i výživově hodnotné, teplé jídlo.

A proč jsem to vše zkoušel a absolvoval? Jako určitý test, zda se i s velmi nízkou výplatou dá vyžít. Teď vím, že dá. Ale člověk musí přemýšlet, počítat a sám si vařit. Jakmile začne kupovat zbytečnosti, polotovary nebo předražené suroviny, má problém.