Článek
Lidl na sebe nedávno upozornil svou aktuální cenovou politikou. To, že v mnoha obchodech dnes musíme načíst slevovou aplikaci, abychom mohli nakoupit levněji, je už běžný standard. Kdo si u pokladny pípne z mobilu čárový či QR kód, má možnost získat lepší cenu. Kdo ne, nakupuje za plnou částku.
Lidl to posunul ještě o úroveň výš: pro dosažení lepších cen nestačí jen aplikaci předložit, je nutné mít v ní označenou konkrétní prodejnu jako oblíbenou. V tu chvíli lze nakoupit i s velmi výraznou slevou. Jak se dalo očekávat, vyvolalo to velkou vlnu nevole.
Jeho obchod, jeho pravidla
Začala se objevovat slova jako diskriminace, dokonce i segregace. Ozývají se výkřiky, že je to protizákonné, že se to nesmí, že je to pro mnoho lidí omezující. A já se ptám každého, kdo tohle vypustí z úst – není Lidl soukromý podnikatelský subjekt, který si může nastavit pravidla, jaká chce? Je. Tak proč to někomu vadí?
Lidl si stanovil, že dá slevu na vybrané zboží každému, kdo bude mít aplikaci a v ní označí prodejnu, kde právě nakupuje, jako oblíbenou. Pravidla jsou jasná a kupující má na výběr: může na ně přistoupit, nainstalovat si aplikaci a splnit podmínky, nebo to neudělá a nakoupí za plnou cenu. Úplně dobrovolně může také Lidl zcela bojkotovat a prostě tam nechodit, nakupovat jinde. Takhle snadné to je. Tak v čem je problém?
Co je na tom diskriminační?
Náš právní řád samozřejmě diskriminaci zná. Zákon č. 198/2009 Sb., o rovném zacházení a právních prostředcích ochrany před diskriminací, jasně stanovuje, co diskriminace je, jak vypadá a jaká jsou práva a povinnosti jednotlivců. A ne – to, že jste se rozhodli nemít chytrý telefon nebo si do něj nenainstalovat aplikaci, rozhodně není diskriminace.
Vy, kteří se oháníte slovem diskriminace, co takhle vzpomenout si i na slovo svoboda? Není snad základním znakem svobody to, aby si podnikatel mohl nastavit pravidla, jaká chce? Lidl nikoho nediskriminuje podle věku, pohlaví, politického názoru, barvy pleti, náboženství a kdo ví čeho ještě. Do Lidlu může jít nakoupit úplně každý a může odejít s jakýmkoli zbožím. Každý si může koupit, co chce a potřebuje. A ten, kdo udělá něco navíc, splní pár podmínek, může mít zboží levněji.
Vždyť je to všude
Slevy jsou všude kolem nás. Různé slevové kupony najdeme v denním tisku, ve schránce, chodí nám e-mailem nebo SMS. Můžeme je dostat na ulici od hostesek, může nám je darovat někdo známý. A když se k nim nedostaneme, máme smůlu – nakoupíme za plnou cenu, takový je holt život. A také nekřičíme, jak je diskriminační, že někdo měl to štěstí, že ráno zrovna šel po ulici, kde mu nějaká slečna strčila do ruky letáček se slevovým kuponem.
Ano, ten člověk měl vyloženě štěstí, že byl ve správnou chvíli na správném místě. My, co jsme byli v práci, máme smůlu, slevu nezískáme. A teď zpět k Lidlu – musíme někde čekat na hostesku, doufat v leták ve schránce, doufat, že nám přijde sleva e-mailem? Ne. Pokud ji chceme, stačí mít aplikaci.
Že to neumíte, nemáte chytrý mobil, nerozumíte tomu? Holt smůla, to se stává. Lidl se svobodně a transparentně rozhodl, komu a za jakých podmínek slevu dá. Že zrovna vy na ni nedosáhnete, je vaše smůla. Je to stále spravedlivější, než kdyby například levnější nákup získal každý stý zákazník… Nebo slevy podle věku, to jako zákazník také nemám šanci absolutně nijak ovlivnit…
Takže namísto nadávání, osočování a podivných výlevů si uvědomte jednu věc: na slevu není žádný nárok a každý podnikatel se může rozhodnout, jaké podmínky pro její získání nastaví. Příště to klidně může být povinnost skákat po celém obchodě po jedné noze – a i kdyby, je svobodným rozhodnutím podnikatele, zda to udělá, či ne. Nemluvte mu do kšeftu; vám do vašich životů taky nikdo nemluví. Když chcete, hrejte jeho hru, pravidla jsou jasné. Když ne, jděte jinam.
Zdroj:
https://www.novinky.cz/clanek/ekonomika-jen-pro-znackujici-lidl-nastavuje-lidem-dvoji-ceny-40523210
https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2009-198
