Článek
Chození do restaurace není povinné. Kdo chce, ať tam jde, kdo ne, ať sedí doma. Tak to bylo, je a bude. My, jako případní hosté, máme výsostné právo návštěvu daného zařízení klidně odmítnout, pokud nám připadá, že cena už značně připomíná drahotu. A co si budeme povídat, to se v poslední době děje. A já nevidím důvod…
Restaurace zase zdražují
Já ještě pamatuji doby, kdy člověk šel do restaurace se stovkou a za to si úplně v pohodě dal polévku, hlavní jídlo a pití. Jasně, od té doby se trochu změnily platy, takže chápu, že vzpomínat na tyhle ceny je jako vzpomínat na pivo za dvě koruny za socialismu.
Aktuálně, pokud si chcete dát v restauraci oběd, zaplatíte za něj v průměru 182 Kč. A pokud bydlíte v Praze, je třeba z peněženky vysolit ještě o 40 Kč více, tedy 222 Kč za jeden průměrný oběd. Když si dáte typický smažák, zaplatíte za něj přes 160 Kč, za salát Caesar klidně i dvě stovky a řízek atakuje i 200 Kč, pokud si ho nedáte k obědu v menu, ale dáte si ho až k večeři ze standardního jídelního lístku.
On tam ještě někdo chodí?
Ano, já vím, že každé zboží má svého kupce a ceny řídí zákon nabídky a poptávky. Ale já si ťukám na čelo a vrtá mi hlavou, že za tyhle ceny do těch restaurací ještě někdo chodí. Já samozřejmě chápu, když je ke zdražování nějaký rozumný důvod, ale tady ho nevidím. Když stála před pěti lety svíčková 116 Kč a teď stojí 182 Kč, tak to není normální. Nebo guláš ze 106 Kč na 168 Kč. Tohle je zlodějina v přímém přenosu.
Vždyť to nemá opodstatnění
Podívejme se na ceny masa – když ho koupíme v akci, je pořád za normální, běžné ceny, jako tomu bylo dříve. To vepřové se v obchoďáku běžně prodává stále v akci kolem 100 Kč za kilo. Tak kvůli čemu zdražil řízek k obědu, který ze 111 Kč poskočil až na 168 Kč, když to maso stojí stále stejných sto korun?
Radši uvařit doma
Je samozřejmě jasné, že vařit si doma je levnější, ale bývaly doby, kdy se dalo říct, že oběd v hospodě je volba z rozumu. Když stál stovku, člověk se s ničím nemusel chystat, nemusel řešit nákupy, přípravy, vaření, úklid. Byl o tu půl hodinu déle v práci a vyšlo ho to nastejno.
Ale nyní? Výplatu mám víceméně stejnou, takže abych si dal stejný oběd v restauraci, musel bych být v práci ne o půl hodinu, ale o celou hodinu déle, abych si na ten oběd vydělal. No, to pardon. To už se mi opravdu víc vyplatí trávit tu hodinu doma u sporáku a uvařit si jídlo sám. Veškerý benefit z restauračního stravování prostě vymizel.
Ale lidi chodí…
Ano, také čas od času zajdeme s přáteli na pivo, dáme si něco k večeři. Proč ne? Řekněme, že to bereme spíše jako společenský, kulturní zážitek. Ale jsou lidé, co tam chodí pravidelně i na obědy. Ze své kanceláře, každý den, pokaždé tam nechají kolem dvou stovek, týdně tisícovku, měsíčně čtyři tisíce. A nad tímhle já kroutím hlavou.
Pochopím, že restauratéři prostě zkoušejí, co ti lidé vydrží, kam ještě mohou jít. A když jim tam zákazníci chodí, tak proč by tu cenu nešponovali. Upřímně, mít hospodu, dělám to taky – kdo by to nedělal. Cílem podnikání je zisk. Já ale, z pozice hosta, tohle podporovat nehodlám. U jídla si každý může snadno spočítat náklady na přípravu, a když marže připomíná – i po započtení nákladů, odvodů, energií a všeho dalšího – doslova hladovost, není konkrétní podnik místem, kam bych se chtěl dobrovolně vydávat. Nikdy.
Zdroj:
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/ekonomika-firmy-obedy-od-covidu-zdrazily-a-lide-je-tak-vynechavaji-hospody-se-hoji-vecer-278085,
Kupi
