Článek
Do Underdogs Café nakonec podle básníka nedorazili všichni, kdo by chtěli, nebo mohli. Ti zbylí pak sledovali performance, naslouchali veršům tří básníků a potěšili se vystoupením slezského trubadúra s loutnou.
Krištof si ovšem na křest pozval silnou ekipu: Lucia L. Fišerová, Petr Čichoň, Jana Orlová, Tereza Jobová a o úvodní slovo se postarala Karel Škrabal.
„Roman je inseminátor poezie. Působí to brutálně a násilně, ale když jsou z toho ty krásné, milé a usměvavé verše, kdo by se na něj dokázal zlobit? Kdo by se měl chuť ptát, jak vlastně přišly na svět?“ ptá se Petr Minařík z Větrných mlýnů, které sbírku vydaly.
Roman Krištof
„Nikdo nepíše básně tak jako ty, jsi básník povoláním. Ať se sbírce daří na světě,“ vzkázala autorovi básnířka Krista Kašpar.
Roman Krištof
„Romana Krištofa si pamatuji, od těch dob, co jsem v Brně vyrazil v pozdějších hodinách do města, jak se tam říká centru. Tedy do místních hospod, vináren a klubů na přelomu osmdesátých a devadesátých let. Už tehdy nebylo lehké se s ním potkat. Na místním bojišti krátkodobých lásek já byl pěšák a on tank, který pálil po všem, co se kolem něj hnulo. Co se týče Kamenné kolonie, kde tehdy žil, dokázal případnou konkurenci rozstřílet, sotva vylezla už na Mendláku ze šaliny. Nahoru do Kamenky pak dolezl málokdo. Teď už jsme několik desetiletí kamarádi. Nezapomenutelné jsou návštěvy u něj v Oudoleni na Vysočině. Například oheň, u kterého o půlnoci někteří tehdejší členové Vítrholce rituálně oznamovali, že se rozejdou se svými partnerkami. Což se v některých případech nakonec i stalo,“ popsal básníka Karel Škrabal z NCHP.cz, Vítrholce, jinak básník a novinář.
