Článek
„Právě jsem zjistil, že odborná komise rozhodla, že mohu nadále svobodně psát bez podpory FPU (Fond na podporu umenia). Děkuji a slibuji, že nezklamu,“ napsal nedávno na svůj Facebook slovenský literát Milo Janáč.
Milo je rodák z Gelnice (1975) a vystudoval kulturologii na Filozofické fakultě v Prešovké univerzity. Pracoval v několik médiích, živil se i jako barman nebo pracovník oddělení kultury na městském úřadě.
Teprve v roce 2018 vydal svou prozaickou prvotinu s názvem Milo nemilo.
K její genezi říká: „Nič také som neplánoval. Mali sme s kamarátom v Gelnici krčmu a ja som začal na facebook písať naše každodenné príhody. Na moje prekvapenie to začali ľudí veľa čítať a zdieľať. Potom sa ozvali chlapci z Dailymale, to je taký slovenských web, ktorý slovenskí fašisti označujú za nihilistický portál s neznámym cieľom. Tam som potom písal tieto príhody na pokračovanie. Nakoniec toho materiálu bolo toľko, že som z toho urobil knihu.“
Milo Janáč: Za barom aj pod ním
Posted by Měsíc autorského čtení on Monday, July 5, 2021
Kniha Milo nemilo byla nakonec vybrána do top deset literární ceny Anasoft litera.
„Treba sa postaviť na víťaznú stranu kapitalizmu,“ píše autor na začátku knihy. Milo Janáč v debutu vypráví o provozování pohostinství na východě Slovenka, štamgastech, zálibě v omamných látkách všeho druhu i svérázné pracovní morálce.
Knihu Milo nemilo doprovází bonmot: Krčma – tepající srdce každé slovenské obce. „No, kapitalismus už počet hospod poněkud zredukoval, ale pořád jich ještě zbývá dost. Tak 15 na asi 5 000 obyvatel. Zatím je pořád z čeho vybírat,“ řekl o rodném městě v rozhovru pro Česká rozhlas (pořad On air Radia Wawe).
Mimo jiné tam prozradil, že si jeden jeho kamarád, který se ocitl na psychiatrii, vzal knihu Milo nemilo s sebou, a pak ji půjčil jinému pacientovi. „Když paní primářka zjistila, co to čtou, tak jim ji zabavila a vrátila mu ji, až když odcházel,“ řekl Janáč.
Milo Janáč
Posted by Knižnica pre mládež mesta Košice on Sunday, July 7, 2019
V rozhovoru zmínil, že i na Slovensku mizí klasické hospody. „Když jsem byl naposledy v Bratislavě, tak je to tam taky všechno zglajchšaltované na tento způsob a klasická hospoda mizí.“
Janáč se netají tím, že si oblíbil různé „podpůrné“ prostředky. „Alkohol a jiné omamné látky s sebou nesou i smutnější záležitosti, zároveň ale i ty veselé… Ale že by podle toho měl někdo žít, to určitě ne.“
V hostovském formátu Tři otázky pro… se přiznal i k tomu, že ho vlatně baví psát, ale literatura nemuí být to nejdůležitější v životě.
„Neviem, či existuje niečo ako východoslovenská literatúra, ale určite existujú texty písané autormi žijúcimi na východnom Slovensku. Musím sa priznať, že súčasnú slovenskú scénu nejako systematicky nesledujem, mám však niekoľkých obľúbencov, ktorých texty čítam a na ktorých nové počiny sa vždy teším. Spomeniem aspoň Viťa Staviarskeho a Ľuboša Bendzáka, zhodou okolnosti sú obaja východniari,“ proozradil.
