Jsme generací bez generace, říká autorka literárního komiksu Gibová

Ivana Gibová (ročník 1985) je rodačka z Prešova, kde po studiích slovenského jazyka a literatury vplula do literárního světa. Zaujala svou debutovou sbírkou povídek Usadenina. Novela Borderlinebola se stala zase předlohou pro divadelní inscenaci Divadla Stoka a pražského Nekroteatro. Její knihy byly nominované na cenu Anasoft litera. Pustila se také do křížení literatury a komiksu: Eklektik Bastard, kde líčí život třicátníků, kteří dospěli v internetové době, ale jejichž dětství se bez něj obešlo.

„Jsou tam témata, jakými se asi zaobírají současní třicátníci, jako je práce v korporátě, hypotéky, nějaká naplněnost nebo nenaplněnost života, smysl existence vůbec… Pro mě to ale není generační výpověď, je to spíš o lidech, kteří jsou funkční alkoholici a nejsou smíření s tím, že žijí ve společnosti, jež není úplně nakloněná lidem, kteří raději sní a tvoří a jsou v určitém smyslu ztracené existence, protože se neumí tak docela začlenit a mají komplikované vztahy,“ přiblížila pro Vltavu své hrdiny Ivana Gibová.

Gibová vystupovala v roce 2021 na Měsíci autorského čtení a před festivalem ji Jan Mackovčák vyzpovídal v hostovské rubrice Tři otázky pro…, kde autorka mimo jiné přiznala, že moc nemá ráda tvůrčí koncepty.

„Nedá se říct, že bych měl dopředu jasnou strukturu nebo koncepci textu – vůbec konstrukty v jakémkoliv druhu umění jsou mi protivné – ale chtěla jsem, aby se každá z povídek nesla v trošku jiném duchu, měla vlastní a specifickou atmosféru,“ nastínila svůj povídkový komiks.

Gibová paří ke spisovatelkám s osobitým stylem. Ten ostatně oceňuje také na svých souputnících. „Ze slovenské literatury jsou to určitě Balla, Vilikovský, Micenková, Pupala, z neslovanské například Petrov, Rosten, Nabokov…“

Navíc se Gibové moc nezamlouvá popisovat papír životem obyčejných, pevně zakořeněných lidí. „A o tom by mě ani nebavilo psát, vždy mě fascinovali spíše jedinci trochu vychýlení od normálu, ať už jde o bizarní chování, vztahy, psychickou nebo emoční nevyrovnanost, směšnost, bezprizorní bloudění… Zajímají mě projevy neobvyklého myšlení a chování,“ uvedla v jednom rozhovoru.

„Vůbec například je pro mě jakákoliv „generace“ neuchopitelná kategorie. My, současní třicátníci jsme generací bez generace a ti po nás budou v tomto směru ještě zmatenější,“ popsala před lety a dodala: „Zřejmě se ten svět, ve kterém jsme vyrůstali, rychle změnil, a ne každý na to asi stihl dostatečně promptně zareagovat.“