Děti démonů: Jak se z deskové hry stal domnělý nástroj satanistů

Hru s prozaickým názvem Dungeons & Dragons (dále jen D&D) si oblíbily miliony dětí i dospělých po celém světě. I v našich končinách se dodnes hraje její kopie pod názvem Dračí doupě. V 80. letech byla ale nevinná hra „na hrdiny“ poměrně nová a konzervativní společnost ji začala spojovat s okultními praktikami.

Za vším hledej knihu

Velkou zásluhu na tom mělo vydání knihy s názvem Michelle Remembers v roce 1980, kterou společně napsali kanadský psychiatr Lawrence Pazder a jeho pacientka (a později manželka) Michelle Smith. Ta v knize autobiograficky popisovala své dětství, kdy měla být údajně zneužívána svou matkou v satanistických rituálech. Zde je třeba uvést, že informace uvedené v knize nebyly nikdy prokázány jako pravdivé. Kniha byla na svou dobu velice kontroverzní a ve společnosti vzbudila velký zájem. Po jejím vydání se ve Spojených státech objevily tisíce obvinění, která zahrnovala zprávy o fyzickém a sexuálním zneužívání lidí v kontextu okultních či satanistických rituálů. Některá obvinění hovořila o spiknutí celosvětového satanistického kultu, do nějž měli být zapojeni bohatí a mocní lidé, přičemž děti měly být unášeny nebo cíleně vychovávány za účelem lidských obětí, pornografie a prostituce.

Přemůžeme draka a získáme poklad!

D&D vytvořil v roce 1974 dnes již legendární herní tvůrce Gary Gygax. Hra spočívala v tom, že si hráči na papíře pomocí různých statistik vytvořili své smyšlené postavy ze světa fantasy. Jiný hráč, označovaný jako Pán hry (DM nebo GM), vyprávěl příběh, který ostatní ovlivňovali svými rozhodnutími. Často šlo o hrdinské výpravy za záchranou světa. Při hraní nechybělo házení kostkami, kreslení map ani stavění modelů z čehokoliv, co bylo právě po ruce. Nejdůležitější však byla představivost. Partičky nadšených dětí se po škole scházely u jednoho stolu, aby spolu prožívaly vlastní smyšlená dobrodružství. Atmosféru hry často dokreslovaly svíčky, některé skupiny se dokonce oblékaly do fantaskních kostýmů.

Hra byla v době svého vzniku naprosto unikátním a nevídaným zážitkem. Strach z neznáma ale ovládl značnou část společnosti, která hře nerozuměla a ani ji porozumět nechtěla. D&D se tak začala stávat terčem řady obvinění, která jí přisuzovala okultní charakter.

Morální panika

Nejznámější případ pochází z roku 1979, kdy zmizel šestnáctiletý student James Dallas Egbert III ze svého pokoje na Michiganské státní univerzitě. Rodiče si najali soukromého detektiva Williama Deara, aby jejich syna vypátral. Přestože měl Dear zjevně jen malé povědomí o hrách na hrdiny, uvěřil, že za Egbertovým zmizením stojí hra D&D.Ve skutečnosti Egbert trpěl mimo jiné depresemi a závislostí na drogách a během epizody sebepoškozování se ukryl – v technických tunelech pod univerzitou. Egbert později v roce 1980 zemřel na následky střelného zranění, které si sám způsobil. Navzdory známým faktům o jeho psychickém stavu věřili mnozí aktivisté, že jeho sebevraždu způsobilo hraní D&D.

V roce 1982 se zastřelil student střední školy Irving Lee Pulling. I on měl celou řadu psychických problémů, nicméně jeho matka Patricia uvěřila, že za jeho smrt může hra, protože během ní byla na Irvinga uvalena kletba (kterou považovala za reálnou, ačkoliv to byl pouze smyšlený prvek v rámci příběhu ve hře). To vedlo dokonce k žalobě podané na firmu, která hru vydávala, a také na samotného tvůrce Garyho Gygaxe. Patricia Pullingová také založila organizaci Bothered About Dungeons and Dragons (B.A.D.D), která oficiálně hru popisovala jako:

B.A.D.D společně s dalšími podobnými uskupeními vedla kampaně proti D&D i na školách a na řadě z nich byla hra skutečně zakázána. Dalším důsledkem morální paniky byl fakt, že hráči D&D bývali často terčem šikany. V některých případech byli úplně vyloučeni z kolektivu a obecně byli považováni za „nenormální“, zvláště v konzervativních oblastech USA.

Velice negativní postoje k D&D šířily skrze svá média také různé křesťanské organizace a uskupení. Významnou oblastí obav křesťanů je existence magie a pohanských motivů ve hře. Někteří křesťané dodnes zastávají myšlenku, že zapojování se do fiktivní magie, i v rámci hry, odporuje biblickému učení, které varuje před čarodějnictvím a kouzelnictvím. Zde je důležité poznamenat, že ne všichni křesťané pohlížejí na D&D negativně. Někteří tvrdí, že hra může být užívána zodpovědně, pokud si hráči zachovají pevné ukotvení ve své víře a nedovolí, aby témata hry negativně ovlivnila jejich přesvědčení a hodnoty. Jiní téma víry ve spojení s D&D neřeší vůbec.

Všechno zlé je k něčemu dobré..

Kontroverze však měla na hru i pozitivní dopad, protože vyvolala takzvaný „Streissand effect“ – hra získala širokou pozornost, což v rozporu s tehdejší panikou výrazně zvýšilo její prodeje na počátku 80. let.

Diskuze o morálním úpadku společnosti hrající D&D začala ustupovat až s koncem 90.let. I s pomocí psychologie a moderní vědy bylo konečně doloženo, že neexistuje žádná kauzální vazba mezi hrami a psychickým postižením nebo kriminalitou. D&D je sice stále předmětem některých debat, alespoň ve Spojených státech, ale veřejné mínění se změnilo. Pokud dnes někdo vnímá hry na hrdiny negativně, pak spíš kvůli jejich domnělému „geekovskému“ charakteru než kvůli obavám o duševní zdraví hráčů.

Je opravdu zvláštní, že morální panika 80. a 90. let kompletně zastínila veškeré pozitivní dopady, které D&D a jiné podobné hry na hráče přenáší,- např. rozvoj kritického myšlení, sociálních dovedností a schopnosti řešit problémy. Dnes se ale D&D vrací do hlavního proudu — objevuje se ve filmech, seriálech i školních učebnách. Hra, která kdysi budila strach z temných sil, je nyní nástrojem kreativity, přátelství a sebevyjádření.

Autor: Adrian Hurt

Zdroje:

https://en.wikipedia.org/wiki/Satanic_panic

https://cs.wikipedia.org/wiki/Dungeons_%26_Dragons

https://www.bbc.com/news/magazine-26328105

https://www.christianwebsite.com/christian-dungeons-and-dragons/