První německý tank: Monstrum pro osmnáct mužů

Píše se rok 1916 a na západní frontě právě zuří nesmyslně krvavá bitva na řece Sommě. Statisíce mrtvých a zraněných kvůli pár desítkám metrů rozbředlého území. V zoufalé snaze prolomit zákopový pat vsadí spojenci na úplně novou zbraň — Tank. Ocelové krabice se s funěním a skřípotem plazí bahnem vpřed a jen několik z nich se vůbec dokáže doplazit k německým liniím. Přesto to velení Dohody považuje za úspěch. Vidí potenciál, který by jednou mohl zcela změnit průběh války.

Naproti tomu německá generalita sleduje první tankové útoky s pobaveným úsměvem. V jejich očích jde o nedomyšlený a předražený experiment. Jenže úsměv brzy mizí. Ukáže se, že tanky nejsou slepou uličkou, a že císařská armáda tento trend nebezpečně podcenila. Začíná tedy závod, ve kterém Německo zaspalo startovní výstřel a teď se snaží dohnat náskok protivníka jakýmkoli způsobem.

Výsledkem je obrovská ocelová škatule, která spíš než moderní tank připomíná pochodující bunkr. Uvnitř, v těsných a žhavých prostorách plných výfukových plynů, pracuje osmnáct namačkaných mužů.

Projekt prvního německého tanku byl svěřen Josephu Vollmerovi, jednomu z nejuznávanějších automobilových konstruktérů své doby. Zadání bylo stručné, ale ambiciózní. Stroj musí zvládnout překonat zákop široký 1,5 metru, nést kanón vpředu i vzadu, výzbroj má doplnit několik kulometů a dosahovat rychlosti alespoň 12 km/h. Základem nového obrněnce se stal podvozek převzatý z traktoru Holt, který ochotně zapůjčil rakousko-uherský spojenec.

První prototyp vznikl v továrně Daimler Motoren Gesellschaft v Berlíně-Marienfelde a 30. dubna 1917 prošel testy. O měsíc později byla dokončena i dřevěná maketa, předvedená v Mohuči s desetitunovou zátěží simulující budoucí pancíř. Během závěrečné konstrukce ale došlo k několika zásadním úpravám. Zadní kanón byl zcela vypuštěn, zatímco počet kulometů vzrostl na šest. První německý tank historie získal strohé, typicky německé označení A7V.

V září 1917 byl hotov první předsériový kus a v říjnu následoval první A7V vyrobený sériově. Nově postavené stroje byly okamžitě předány čerstvě zřízeným útočným tankovým jednotkám, jednoduše označeným jako č. 1 a 2, založeným 20. září 1917. Každá jednotka měla 5 důstojníků a 109 poddůstojníků a vojáků, kteří se s tímto ocelovým kolosem museli naučit zacházet přímo v bojových podmínkách.

A7V byl doslova ocelový dům na pásech. Hranatá, neohrabaná krabice, uvnitř se tísnilo osmnáct mužů. Řidič a jeho pomocník, dva brzdaři, mechanik s montérem, velitel, střelec hlavního kanónu, kulometčíci a jejich pomocníci rozmístění po obvodu podivného zařízení. Jakékoli sladěné ovládání v takovém počtu připomínalo spíš řízení parní lokomotivy než bojového vozidla.

Hlavní výzbroj tvořil 57mm kanón umístěný v přední části, schopný pálit proti kulometným hnízdům, opevněným pozicím, ale i proti prvním obrněncům nepřítele. A v prostoru kolem kanónu se povalovalo až 300 dělostřeleckých granátů. Interiér byl tak stísněný, že při výstřelu hlavní zbraně se museli vojáci opírat o rozpálené stěny tanku, jinak by je tlaková vlna doslova shodila z jednoduchých sesliček.

Šestice kulometů Maxim 08 byla rozmístěna ve střílnách po bocích a vzadu tak, aby tank vytvářel smrtící oblouk palby kolem sebe. V praxi se posádka často potýkala s nedostatkem místa, dusivým teplem a přehříváním zbraní, ale palebné síly měl A7V rozhodně dost. Podle dostupných informací měli kulometčíci k dispozici 36 tisíc nábojů!

Pancéřování vpředu bylo silné až 30 milimetrů. Velice silná ochrana i proti těžším zbraním, jenže hmotnost ocelového kolosu prudce rostla. Výsledkem byl přes sedm metrů dlouhý stroj, který vážil 31,5 tuny a sotva se šinul vpřed. Na cestách to ještě nebylo tak špatné, ale rychlost v bojových podmínkách západní fronty byla asi 5 km/h. V posledním roce války už se rozhodně nejednalo o žádnou konstrukční revoluci. A7V navíc trpěl špatným podvozkem. Převzatý koncept z traktoru Holt byl sice ověřený, ale při takové váze se často bořil do měkké půdy a při překonávání nerovností se tank nepříjemně kýval, jako by se měl každou chvíli převrátit. Těžko si představit, jak bylo vojákům na palubě tohoto německého pozemního korábu. Jistě nic příjemného.

Chladné ráno 24. dubna 1918 a nad francouzskou krajinou kolem vesničky Villers-Bretonneux se vznáší hustá mlha. Německé jednotky postupují vpřed, podporované několika těžkopádnými A7V, které se houpaly v rozrytém terénu jako ocelové čluny na špinavém moři. Střed jejich formace tvořila trojice pojmenovaná Mephisto, Elfriede a Nixe. Bylo totiž zcela běžné pojmenovávat tanky. A to na obou stranách fronty.

Z mlhy se najednou vynořila trojice britských tanků čtvrté generace, takzvaných Mark IV. Dva z nich byly lehké varianty vyzbrojené kulomety, které nemohly prorazit silný čelní pancíř německého tanku. Sami Britové je označovali jako „samice“. Kulometná palba narážela do oceli jako krupobití do vrat stodoly, zatímco Němci je trefovali svými děly a oba britské stroje tak byly nuceny stáhnout se zpět.

Na bojišti zůstal jen třetí britský tank, vyzbrojen dvojicí šestiliberních děl, označovaný jako „samec“. Jeho velitel se rozhodl pro poměrně riskantní manévr, aby odvedl pozornost od „poraněných“ parťáků, a nechal svůj tank úplně zastavit. Německá posádka jednoho z tanků (Nixe) se domnívala, že samec Mark IV má poruchu, a otočila palbu na zdánlivě bezbranný kus.

Pak britské dělo zahřmělo. První rána, druhá, třetí. Všechny trefují. Nixe se otřásl, uvnitř vypukl chaos, několik členů posádky bylo zabito a zbytek se dal na útěk zadním výlezem. Vojáci se totiž báli výbuchu munice. Poškozený A7V zůstával stát jako nehybný ocelový památník první bitvy mezi tanky v historii.

Ještě téhož dne posílají Britové na pomoc střední tanky Mark A Whippet. Jejich úkolem byla podpora pěchoty a samozřejmě i těžkých tanků Mark IV. Poměrně obratné a rychlé stroje, které obsluhovala jen trojice vojáků, neměly dostatečnou výzbroj pro boj se silně pancéřovaným tankem protivníka. Jenže taktika boje se rodila ze dne na den a velení rozhodně nepočítalo s tím, že se Whippety dostanou do palebného hledáčku monstrózního A7V.

Nedlouho po první tankové bitvě historie tak přišla ještě druhá. A jestli předchozí střet skončil pomyslnou remízou (obě strany si odvezly nějaké šrámy), druhá přestřelka už měla jasného vítěze. V dokumentech sice není zmíněno, který tank se trefil, ale jeden A7V zasáhl poměrně slabý pancíř britského Whippetu a stroj zničil.

Navzdory všem neduhům tak byl A7V pro německou armádu průlomový. Byl to první a jediný skutečně nasazený německý tank. Těžkopádný, hlučný, problematický a vyrobený v nedostatečném počtu. Ale odnesl si první vítězství v tankové bitvě historie.

Zdroje:

Kniha Zapomenuté zbraně, ISBN 978-80-7568-844-6

https://www.popularmechanics.com/military/weapons/a20076916/first-tank-on-tank-battle-wwi-villers-bretonneux/

https://en.wikipedia.org/wiki/A7V

https://en.wikipedia.org/wiki/Tanks_in_World_War_I