Článek
Leckomu se může podobná situace zdát přehnaná, ale skutečnost na nejvyšší hoře světa je ještě daleko horší. Mnozí odvážlivci čekají v zóně smrti (nad 8000 metrů) i déle než hodinu. Velmi často jim před vysněným vrcholem dochází kyslík. Ani nejlepší vybavení nedokáže zcela zabránit prochladnutí při teplotách okolo –30 stupňů Celsia.
Fronty před výstupem
Každý v této podivné frontě touží usednout na trůn bohů, ale v posledním úseku se výstup obvykle zastaví. Například v roce 2019 se v jeden den pokoušelo zdolat vrchol asi 350 horolezců. Na hřebeni se tehdy vytvořila dlouhá kolona. Ve výšce 8700 metrů nad mořem čekali někteří i více než dvě hodiny, než se jim uvolnila cesta.
Na Everestu panuje tak nepříznivé počasí, že se o výstup mohou horolezecké výpravy pokusit jen několik dní v roce. Podle horolezeckého žargonu se musí otevřít takzvané „okno“ (summit window), které bývá velmi krátké. Jenže na tuto příležitost čekají každoročně stovky lidí – a většina z nich vyráží právě v ten jeden den.
Stovky horolezců se pokouší dosáhnout vrcholu v jeden jediný den
Situaci nenapomáhá ani přístup nepálské vlády. K výstupu se nejčastěji volí takzvaná jižní cesta, ležící na území Nepálu. Vláda tohoto chudého státu vydává povolení jen těm, kdo předloží požadované dokumenty. Ale ruku na srdce – každé povolení přináší do státní pokladny nemalé peníze. Získat vstupenku na Mount Everest je tak spíše otázkou peněz než skutečných zkušeností. Na protilehlé čínské straně není situace o moc lepší. Americké dolary jsou zkrátka přednější.
Bohyně Země
Staří Tibeťané pojmenovali velehoru Čomolangma (Jomo Langma), což v překladu znamená Bohyně Matka Země. S nadsázkou by se dalo říci, že bohyně nemívá vždy dobrý den a často si mezi svými poddanými vybere oběť. Nejvyšší bod Čomolangmy se lidé pokoušejí zdolat teprve několik desítek let. Více než 300 jich za ten pokus zaplatilo životem. A mnozí z nich leží pod vrcholem stále – přesně tak, jak před lety naposledy vydechli. Zmrzlí, stále oblečení v pestrobarevném horolezeckém oblečení, s mačkami na nohou a kyslíkovou maskou na zádech. Nikdy nebudou pohřbeni. Neexistuje totiž způsob, jak je dopravit dolů. Některá těla se stala součástí hory a nově příchozím ukazují cestu k vrcholu. Zmrzlé postavy slouží jako bizarní patníky cesty.
V zóně smrti zůstanou pravděpodobně ještě mnoho dalších desetiletí. Občas se vlivem tání ledu objeví další těla. Pokud je to jen trochu možné, jsou snesena do základních táborů, kde se o ně postarají úřady. Ve výškách nad 8000 metrů je to ale zatím nemožné. Mráz a řídký vzduch zakonzervovaly horolezce jako barevné mumie, které si dokonce vysloužily vlastní, lehce morbidní přezdívky.
Pan Zelené boty
Nejznámější mrtvolou na Everestu byl po dlouhou dobu tzv. Green Boots – pan Zelené boty. Pravděpodobně šlo o indického horolezce Tsewanga Pajlora, který tragicky zahynul při expedici v devadesátých letech. Ležel ve schoulené poloze ve skalním výklenku zvaném Jeskyně Zelených bot. Přezdívku dostal podle nápadné horolezecké obuvi téměř až svítící barvy. Už v základních táborech se upozorňovalo, že právě u tohoto děsivého ukazatele začíná nejtěžší úsek. Smutné je, že se u jeho těla vytvořilo jakési shromaždiště před závěrečnou pasáží. Vedle mrtvoly vyrostlo smetiště odhozených kyslíkových lahví a jiného odpadu. Po zhruba dvaceti letech situaci vyřešila čínská expedice (Green Boots ležel na čínské straně hory), která tělo alespoň posunula stranou.
Zmrzlé tělo indického horolezce (Green boots) desítky let ukazuje cestu k vrcholu
Šípková Růženka
Další známou zmrzlou postavou se stala americká horolezkyně Francys Arsentiev. Ve čtyřiceti letech chtěla zdolat horu se svým manželem a bohužel přecenila své síly a podcenila zásobu kyslíku. V zóně smrti ji našli členové uzbeckého týmu. Byla dezorientovaná, tělo plné omrzlin. Pokusili se ji snést, ale extrémně namáhavý sestup museli přerušit – došel jim vlastní kyslík. Zraněnou Francys tak museli ponechat na místě ve spící poloze. Zemřela o pár hodin později a časem dostala přezdívku Sleeping Beauty – Šípková Růženka.
Následující den zahynul i její manžel, který se ji snažil zachránit. U těla Francys se našel jeho cepín.
Duhové údolí
Na Mount Everestu zůstává podle odhadů stále více než 200 mrtvých horolezců. Řada z nich leží v malém údolí pod severním hřebenem. Desítky těl v pestrobarevném oblečení zůstávají v nehybné poloze desítky let. Kolem mrtvol se povalují prázdné kyslíkové lahve a zbytky vybavení. Každý, kdo stoupá k vrcholu touto cestou, musí projít kolem tohoto místa. Říká se mu Rainbow Valley – Duhové údolí. Docela vhodný název pro pestrobarevné pohřebiště v nebeských výšinách.
Zdroje:
https://www.marveladventure.com/blog/rainbow-valley-everest
https://bigthink.com/strange-maps/everest-deaths/?utm_source=chatgpt.com
https://en.wikipedia.org/wiki/Green_Boots
