Článek
Film Matka vs. Android nás zavádí do blízké budoucnosti, kde se lidstvo ocitá na pokraji zkázy. Umělá inteligence, která měla sloužit, se vzbouřila a proměnila svět v bitevní pole. Uprostřed chaosu sledujeme mladou těhotnou ženu Georgii (Chloë Grace Moretz) a jejího přítele Sama (Algee Smith), kteří se snaží dostat do jediné bezpečné zóny. Zní to velmi dobře, ale občas to bohužel dějově skřípe.
Když se androidi postaví proti lidem
Film začíná rozhodně slibně: vánoční večírek, první náznaky katastrofy, rostoucí napětí. Jenže po úvodní scéně tempo padá dolů jako těžký kámen. Většinu stopáže tvoří nekonečné putování lesem, dialogy bez šťávy a minimum akce. A když už se nějaká objeví, působí spíš jako povinná vložka než skutečný vrchol napětí.
Herecký výkon Chloë Grace Moretz je bez debat nejsilnější stránkou filmu. Její Georgie je emotivní přesně tak, jak by se od těhotné ženy v postapo světě očekávalo, a dokáže prodat i slabší dialogy. Bohužel scénář jí neustále hází klacky pod nohy. Postavy se chovají nelogicky, jejich rozhodnutí často nedávají smysl a motivace androidů zůstává zahalena mlhou.
Partner hlavní hrdinky se snaží působit jako opora, ale scénář mu nedává dost prostoru. Jeho postava je spíše pasivní a často jen reaguje na Georgiina rozhodnutí. Smith každopádně hraje solidně. Na hereckých výkonech totiž snímek určitě nepadá.
Ve druhé části filmu přichází postava Arthura (Raúl Castillo) a přináší krátký nádech naděje. Jeho postava má potenciál, ale ani to nakonec nestačí.
Oficiální trailer:
Roboti, kteří nevyděsí
Když člověk slyší „vzpoura strojů“, pravděpodobně očekává děsivé roboty, technologický horor, možná něco ve stylu Terminátora. Realita je však taková, že androidi vypadají jako obyčejní lidé se svítícíma očima. Žádná originalita, žádný wow efekt. Atmosféra, která by měla být tíživá a plná strachu, se rychle vytrácí. Sem tam sice něco zajímavého na diváka „vykoukne“, ale dechberoucí futuristické nebo postapokalyptické okamžiky nečekejte.
Film se snaží být víc než jen akční sci-fi. Tvůrci chtěli natočit komorní drama o mateřství a přežití. To by nebyl špatný nápad, kdyby příběh nebyl tak jednoduše předvídatelný. Z bodu A do bodu B, pár klišé po cestě a závěr, který místo katarze přináší spíš frustraci. Ano, film se snaží hrát na city, ale dělá to tak okatě, že to spíš vyvolává povzdech než slzy.
Hudební doprovod bez paměti
A k tomu všemu nepříliš výrazný hudební doprovod. Skladatelé Michelle Birsky a Kevin Olken Henthorn se sice snaží o melancholický tón, který má podtrhnout beznaděj a izolaci, ale výsledek filmu nepomáhá. Chybí motiv, který by se vám vryl do paměti, nebo dynamika, která by gradovala napětí. Prostě tu není to oblíbené „mrazení v zádech“. Spíš takový ten obecný sci-fi šum…
Matka vs. Android není vyloženě špatný film, ale je to promarněná příležitost. Zajímavý námět, výborná herečka v hlavní roli, ale slabý scénář, pomalé tempo a nulová originalita ho táhnou ke dnu. Apokalypsu na plátně bohužel neuvidíme. Respektive možná ano, ale v trochu jiném podání, než bychom chtěli.
