Článek
Renault FT 17 byl francouzskou odpovědí na zoufalou potřebu prorazit statickou frontu první světové války. Zatímco britské kolosy Mark I až IV a ještě mohutnější německé A7V připomínaly ocelové pevnosti na pásech, Francouzi přišli s něčím úplně jiným. Konstrukční tým vedený Louisem Renaultem navrhl v podstatě drobnou kovovou skořápku s jedinou zbraní. Řidič se do tanku nasoukal otvorem v předním pancíři a velitel, který zároveň plnil roli střelce, vlezl do malé věže těsně za ním. Tank byl připraven k boji.
Ve srovnání s německým strojem působil na první pohled téměř směšně. Dvě desítky Němců vyrážely do boje v obřím pozemním korábu s dělem a šesticí kulometů rozmístěných po obvodu. Na pozadí takového giganta vypadal Renaultův stroj téměř jako omyl. I spojencům se zpočátku zdál nový francouzský tank s jedinou „prskavkou“ ve věži spíš jako další zbytečný válečný experiment, zvlášť když sami nasazovali těžké Marky IV se dvěma děly a třemi kulomety.
Tank Renault v belgickém muzeu
Otočná věž mění pravidla hry
Jenže tenhle malý tank v sobě skrýval zásadní novinku. Dělo bylo umístěné v otočné věži a i jediná zbraň tak dokázala pokrýt mnohem větší prostor než u těžkých strojů s papírově vyšší palebnou silou. Navíc nesl oficiální označení „lehký tank“, a to v době, kdy se takové kategorie teprve rodily. Louis Renault zjevně pochopil, že další obří, těžko ovladatelný kolos frontu nerozhýbe, a zaměřil se na menší a rychlejší stroj. To, že na první pohled vypadal trochu jako vozítko pro kolotočáře, nebylo podstatné.
Přesto tahle snýtovaná skříňka na pásovém podvozku z traktoru vážila zhruba šest a půl tuny a její čelní pancíř měl šestnáct milimetrů. S plnou nádrží dokázal tank urazit šedesát kilometrů a na frontě uháněl rychlostí šest až osm kilometrů za hodinu. Víc se z motoru o výkonu 35 koní vymačkat nepodařilo. Z dnešního pohledu může působit jako špatně ozbrojený lenochod, ale je nutné si uvědomit, že během čtyř let nekonečných bojů se fronta posouvala o stovky metrů tam a zpět. Těžké tanky se proti Renaultu doslova plazily a překonat území mezi zákopy se dařilo jen za cenu obrovských ztrát. Rychlost nového tanku byla tehdy nevídaná.
Pohled na odvážnou dvojici uvnitř tanku
Peklo v ocelové krabici
Když se Renault FT poprvé objevil na bojišti, nebyl sice dokonalý, ale spojeneckému velení bylo od prvních hodin jasné, že tenhle tank mění pravidla hry. Obsluhy popisovaly zvláštní směsici emocí, převládal však pocit, že jedou do bitvy ve stroji, který německé kulomety nedokážou okamžitě zničit. Na rozdíl od pěchoty, která počítala ztráty v tisících, byla šance na přežití v relativně obratném a pancéřovaném tanku nesrovnatelně vyšší. Do tankového vojska se proto hlásilo mnoho dobrovolníků, ačkoliv byli z pochopitelných důvodů často odmítáni urostlí chlapíci. Do vnitřku tanku by se jen obtížně nasoukali.
Mnoho posádek však zažívalo peklo i uvnitř tanku. Motor umístěný v zadní části oddělovala jen tenká přepážka, jeho hluk byl ohlušující a dvojice odvážlivců spolu v boji často komunikovala spíš dotykem než hlasem. V ocelové krabici bylo nesnesitelné horko a řidiče s velitelem dusil pronikavý zápach oleje a benzinu.
Jednotka americké armády s tanky Renault
Samostatnou kapitolou byla navigace tanku. V praxi šlo spíš o snahu odhadnout směr než o skutečné řízení. Viditelnost byla minimální a přední průzor ukazoval jen úzký výsek krajiny. Jeden z řidičů po bitvě prohlásil, že jediný okamžik, kdy si byl jistý, že míří správným směrem, byl ten, kdy slyšel bubnování německých střel do čelního pancíře. V bojovém chaosu to byla jedna z mála spolehlivých orientačních metod. Pěchota podporovaná tanky zase často vzpomínala na nepopsatelný pocit pohybu, který tanky přinášely. Po dlouhých měsících statického zákopového boje působil každý metr získané země jako vítězství a průjezd kolony lehkých tanků jako první svěží vítr ve válkou rozervaném světě.
Tank dobývá svět
Američané přijali Renault FT 17 s nečekaným nadšením. Po vstupu do války hledali rychlé a spolehlivé řešení pro své jednotky a francouzský lehký tank byl přesně tím, co potřebovali. Nejenže kusy získané ve Francii okamžitě nasadili na frontě, ale začali jej také vyrábět v licenci. U amerických posádek si FT 17 rychle získal pověst stroje, který sice nedává svým lidem nic zadarmo, ale dokáže je bezpečně dovést tam, kam je potřeba. Řidiči vzpomínali, že teprve v něm poprvé pocítili skutečnou sílu obrněné techniky.
Tanky zakoupené litevskou armádou v roce 1925
Po válce se Renault FT 17 dostal i do nově vzniklého Československa. Mladý stát hledal způsob, jak vytvořit moderní armádu téměř na zelené louce, a několik francouzských tanků se stalo základem budoucího tankového vojska. Z malé ocelové berušky se nakonec vyklubal první skutečně moderní tank, který navždy změnil způsob válčení.
Zdroje:
https://tankmuseum.org/tank-nuts/tank-collection/renault-ft-17
https://www.vhu.cz/exhibit/tanky-renault-ft-francouzskeho-puvodu-ve-sluzbach-cs-armady/
https://en.wikipedia.org/wiki/Renault_FT
