Článek
Sloužil pod cizím jménem, přežil střet s německými piloty vysoko nad frontou a později pomáhal bránit hranice nově vzniklého Československa. Přesto jeho jméno dnes zná jen málokdo. Osud muže ze Sobíňova přitom patří k nejpozoruhodnějším příběhům českého letectví.
Ze zahradníka hrdinou
Bedřich Starý se vyučil zahradníkem a stejně jako mnoho jeho vrstevníků odešel za prací do zahraničí. Nějaký čas žil v německých Drážďanech, odkud se později přesunul do Francie. V roce 1912, pouhé dva roky před vypuknutím první světové války, zamířil do Paříže, kde tehdy žila početná česká komunita.
Když v létě 1914 začala válka, neváhal. Přihlásil se jako dobrovolník do francouzské armády a stal se příslušníkem slavné Cizinecké legie. V rámci Légion étrangère sloužil jako střelec v rotě s prozaickým názvem Nazdar. Jednotku tvořili vlastenecky smýšlející dobrovolníci, kteří chtěli světu dokázat jací jsou Češi tvrdí chasníci.
Jeho křest ohněm přišel na jaře roku 1915 během bitvy u Arrasu. Legie Bayonne, do níž organizačně spadala i rota Nazdar, dostala rozkaz dobýt kótu 140 u Vimy. Čeští dobrovolníci se probili až k německému obrannému systému přezdívanému Bílé dílo. Zákopové linie nepřítele totiž byly vyhloubeny v křídově bílé půdě.
Po krvavých bojích dorazila na velitelství Cizinecké legie stručná zpráva: „Úkol splněn.“
Osudové setkání
Vítězství však bylo vykoupeno strašlivými ztrátami. Rota Nazdar byla prakticky zničena a už nikdy se ji nepodařilo obnovit v původní podobě. Bedřich Starý byl převelen k jiné jednotce a pokračoval v bojích. Ještě téhož roku byl raněn a během léčby ve vojenském lazaretu se setkal s Milanem Rastislavem Štefánikem. Právě toto setkání změnilo jeho život.
Štefánik tehdy usiloval o vytvoření slovanské letecké jednotky ve francouzských službách. Starý znovu nezaváhal a přihlásil se mezi dobrovolníky. Vyřízení všech formalit sice trvalo několik měsíců, ale na přelomu let 1915 a 1916 konečně nastoupil do leteckého výcviku. Absolvoval kurzy v Dijonu i Pau a přestože se plánovanou československou letku nakonec vytvořit nepodařilo, získal hodnost leteckého desátníka a byl zařazen k bombardovací peruti.
Nebylo přitom výjimkou slyšet v kokpitech francouzských bombardérů češtinu. Dobrovolníků z českých zemí sloužilo ve francouzském letectvu více než si dnes většina lidí uvědomuje.
Z českého Bedřicha francouzský Fréderic
Do oblak už ale Bedřich Starý nelétal pod svým pravým jménem. Jako občan Rakouska-Uherska by v případě zajetí ve francouzské uniformě riskoval okamžitou popravu. V očích Vídně i Berlína byl prachsprostým dezertérem. Staré mocnářství přeběhnutí na druhou stranu fronty celkem pochopitelně neodpouštělo. Proto přijal novou identitu a stal se Frédéricem Le Goffem. Právě pod tímto jménem létal nad západní frontou, prováděl průzkumné a bombardovací mise a střetával se s nepřátelskými letci. Historie tak na něj málem zapomněla.
Bedřich Starý v roce 1917
Nejtěžší zkouška jeho odvahy přišla u francouzského Soissons, respektive vysoko nad ním. Český pilot se tehdy ocitl asi patnáct kilometrů za nepřátelskými liniemi ve výšce kolem 4500 metrů. Jeho bombardér byl těžce poškozen, motor postupně vypovídal službu a za zády měl hned trojici německých stíhaček.
Nepřátelská palba kropila bombardér a podle zpráv techniků zasáhl nepřítel letoun nejméně stokrát. Několik střel prorazilo palivovou nádrž a dva kulometné projektily zasáhly samotného pilota. Přesto se Starý odmítl vzdát. Klouzavým letem neustále měnil směr i výšku, aby protivníkům ztížil míření. Postupně klesal a s těžce poškozeným strojem se mu nakonec podařilo přistát.
Na pomoc mu v poslední chvíli přiletěla spojenecká letka, která Němce zahnala. Starý později přiznával, že kvůli stresu a zranění už téměř ztrácel vědomí. Přistál jen díky mimořádnému klidu, zkušenostem a také díky pomoci kamarádů, kteří naštěstí přiletěli včas. Za statečnost obdržel Válečný kříž, který mu osobně předal francouzský prezident.
Do konce války absolvoval celkem 45 bojových letů. Jeho vojenská kariéra však zdaleka nekončila.
Boj o Slovensko
Po vzniku Československa se okamžitě přihlásil do služeb nového státu. Na jaře roku 1919 se vrátil do vlasti v hodnosti poručíka spolu s francouzskou escadrillou Bréguet 590, která měla pomoci budovat československé vojenské letectvo. Mladá republika však musela své hranice teprve uhájit. Francouzští i českoslovenští letci byli brzy přesunuti na Slovensko, kde probíhal konflikt s jednotkami Maďarské republiky rad.
Nad Slovenskem létal s pozorovatelem Josefem Hamšíkem. Společně podnikali průzkumné i bombardovací lety za podmínek, které dnes působí až neuvěřitelně. Letadla byla pomalá, zranitelná a posádky často létaly v malých výškách přímo nad nepřátelskými pozicemi.
V polovině června dostali mimořádně důležitý úkol. Měli zaútočit na železniční trať v prostoru Nových Zámků, Štúrova a Levic, kde se soustřeďovala maďarská vojska včetně obrněného vlaku. Právě obrněnce na kolejích tehdy představovaly velmi účinnou zbraň. Dokázaly rychle přesouvat vojáky i výzbroj a silnou palbou podporovat pozemní jednotky.
Bedřich Starý navedl letoun do výšky pouhých 250 metrů. Ze země okamžitě spustily palbu nepřátelské kulomety, které byly na několika vagónech vlaku. První shoz bomb minul cíl a tak se francouzský bombardér s českou posádkou otočila a zamířil k dalšímu náletu.
Napodruhé už byl útok úspěšný. Josef Hamšík zasáhl cíl přesně. Výbuchy poškodily obrněný vlak, zničily část kolejiště i nádražních zařízení a vážně narušily maďarské operace v celé oblasti. Útok tak měl mnohem větší význam než jen zničení jednoho vojenského cíle. Pomohl ochromit nepřátelské zásobování i pohyb jednotek na důležitém úseku fronty.
Za tuto akci získali Bedřich Starý a Josef Hamšík pochvalu od vrchního velitele československé branné moci, francouzského generála Maurice Pellého.
Ani hrdinové neuniknou tvrdým ranám
Po mnichovské krizi zůstal Bedřich Starý ve službě. Na jaře roku 1939 zažil v Prostějově jeden z nejtrpčích okamžiků svého života. Muž, který riskoval život v zákopech první světové války, bojoval na západní frontě a pomáhal budovat československé letectvo, musel předávat zbraně, munici a vojenské vybavení německým okupantům.
Po válce byl za odměnu podezírán z kolaborace. Naprosto absurdní obvinění! Soud ho samozřejmě shledal zcela nevinným a od všech nařčení jej plně očistil. Na jeho zdraví, už tak podlomeném válečnými útrapami, se však tahle zbytečná obvinění nepříjemně podepsala.
Po okupaci se tak raději odstěhoval zpět do rodného Sobíňova. Tam se znovu věnoval profesi, kterou kdysi opustil kvůli cestě do světa. Hrdina francouzských bojišť a průkopník československého letectví se vrátil k zahradnictví.
Zdroj:
https://www.csol.cz/legionar/99516/
https://cs.wikipedia.org/wiki/Bed%C5%99ich_Star%C3%BD
