Článek
Nákup manželky na internetu je koncept, který se většině z nás bude zdát těžko pochopitelný. O to víc překvapí, že je to v dnešním světě naprosto běžně dostupná služba. Stačí otevřít internetový vyhledávač, zadat termín „Mail-order brides“ a párkrát kliknout.
Webové stránky různých agentur nabízejí stovky žen z Asie, Afriky nebo východní Evropy jako potenciální manželky pro movitější mužskou populaci západního světa. U každého profilu jsou vypsány důležité informace: hmotnost, výška, barva očí nebo vlasů, věk, typ postavy a křestní jméno. Velmi často „prodejce“ uvádí, zda se jedná o pannu, či nikoliv.
Marketingové agentury také rády zabrnkají na strunu běžných západních stereotypů. Profily žen z Asie jsou proto doplněny informacemi, že jsou loajální, pracovité a respektují své muže až za hrob. Ženy z východní Evropy jsou zase podle většiny agentur poslušné, chápou roli ženy v domácnosti a mají vyšší sexuální apetit. Přímý kontakt s prodávanou nevěstou ale většinou není možný, veškeré informace předává zprostředkovatel dané agentury.
Filipínky na prodej: Nejžádanější „zboží“ digitálního trhu s nevěstami
Nabízené ženy pocházejí v drtivé většině z rozvojových zemí a z chudších poměrů. Zaměstnanec agentury je osloví s nabídkou života v relativním bohatství. Šance vydělat si dost peněz pro sebe a svou chudou rodinu, je pro mnohé dívky asi jedinou možností na změnu. Tohle všechno jen za cenu svatby s prvním mužem, který je ochotný zaplatit požadovanou částku.
Zdá se vám to jako nevýhodný obchod? Věřte, že v situaci, ve které se nachází většina takových žen, je to nabídka, která se neodmítá. Velmi často dochází k silnému psychickému nátlaku jak od agentury, tak i ze strany jejich vlastní rodiny. Nemluvě o tom, že tento „byznys“ bývá často spojován s organizovaným zločinem a obchodem s lidmi.
V devadesátých letech, kdy se inzerovalo až 100 tisíc žen, zprostředkovaly podobné agentury zhruba 12 tisíc svateb ročně. Od té doby naštěstí číslo klesá, ale stále se pohybuje okolo pěti tisíc. Největším dodavatelem „nevěst na objednávku“ jsou s přehledem Filipíny a nejčastější klientelu bychom hledali v Americe.
Právě v devadesátých letech to byl na filipínském souostroví takový problém, že vstoupil v platnost takzvaný Anti Mail-Order Bride Law. Zákon, který měl regulovat obchod a mezinárodní sňatky s filipínskými ženami. Dobře placení právníci různých agentur v něm ale dokázali najít kličku, díky které vesele pokračovali v obchodování ještě 26 let poté. Až v roce 2016 vláda zakročila podruhé a vydala Anti Mail-Order Spouse Act, který dokázal nekalé praktiky konečně pořádně omezit. Obchodníky tím sice nevymýtili, ale udělali jim tím tlustou čáru přes rozpočet.
Dnes musí oficiální agentury v USA udělat průzkum u každého klienta, který by se mohl dostat do kontaktu s nabízenou ženou. Klient musí doložit doklad totožnosti a výpis z rejstříku trestů, jinak s ním nesmí být uzavřen obchod. Pokud se však prokáže jako bezúhonný občan, koupit si manželku v obchodě pořád může. Americký sen má očividně mnoho podob.
Je smutné, že změny zákonů a postupné vytlačování tohoto kupčení s lidmi přišlo až řadu let poté, co několik mladých dívek zaplatilo za tento sen životem.
Smrt mladé Anastasie
Anastasie Solovieva Kingová se narodila v Kyrgyzstánu. Byla velice inteligentní, přesto zatoužila odcestovat do Ameriky s nějakým zbohatlíkem a začít nový život v lepších podmínkách. Když se jí naskytla příležitost inzerovat se v novinách, neváhala, nafotila fotografie a sepsala o sobě důležité informace. Netrvalo dlouho a ozval se jistý Indle King Jr. Za pouhý měsíc byla svatba.
Bydleli spolu v Seattlu, kde Anastasie studovala na univerzitě podnikání a na poloviční úvazek pracovala v místní restauraci. Milovala tanec, ráda se smála a velmi brzy si našla přátele ve škole i v práci.
Po pár týdnech se ale začala projevovat Indleova pravá povaha. Začal jí častěji kontrolovat mobilní telefon a nutil ji chodit z práce rovnou domů, stupňoval výhružky. Kamarádky ji sice přesvědčovaly, ať manžela opustí, ale Anastasie se bála, že ji vyhostí ze států. Nakonec psychický nátlak nevydržela a odletěla zpět k rodině.
Nedlouho na to za ní ale Indle přijel. Podařilo se mu přesvědčit Anastazii i její rodiče, že se změnil a napraví vše, co jí způsobil. Mladá žena s ním odletěla zpět do USA a od té chvíle už ji nikdo neviděl. Nezvedala rodičům telefon a kolegové v práci ji nemohli nikde sehnat.
Policie zahájila pátrání, které je dovedlo ke spolupachateli těžkého zločinu. Ten po dlouhém výslechu prozradil, že Indle naplánoval vraždu už poté, co ho opustila. Přiznal se, že mu ji pomohl zabít a zakopat na nedaleké skládce. Bylo jí pouhých 21 let.
Susana Remerata Blackwell
Susana pocházela z filipínského ostrova Masbate, jednoho z nejchudších ostrovů v celé Asii. Mít splachovací toaletu nebo telefon bylo v těchto končinách považováno za přepych. Susana byla chytrá a především velice přitažlivá. Na ostrovech dokonce získala titul Miss. Na její inzerát v katalogu napsal Timothy Blackwell, který – rovněž jako Indle King Jr. – pocházel ze Seattlu. Rok probíhala jen psaná komunikace, než se Timothy vypravil na Filipíny. A za pouhý měsíc byla svatba.
Manželé přiletěli do USA a žili spolu přibližně dva týdny. Poté Susana Timothyho opustila a nastěhovala se ke svým dvěma kamarádkám, rovněž z Filipín. Úřadům řekla, že ji její manžel fyzicky napadal, a požádala o výjimku v procesu získávání amerického občanství. Požádala také o rozvod.
Prvního března 1995 seděla Susana se svými kamarádkami na chodbě budovy soudu. Její manžel k nim přistoupil, ze saka vytáhl pistoli Taurus ráže devět milimetrů a všechny tři nebohé dívky zastřelil. Susana by za měsíc oslavila 27. narozeniny.
Tyto incidenty, a nespočet dalších, donutily americkou vládu uvalit spoustu regulací a bezpečnostních opatření při používání služeb takzvaných „International Marriage Brokers“ – oficiálních agentur, které se zabývají zprostředkováním mezinárodních manželství.
I když se tedy nejedná o nelegální činnost, rozhodně se jedná o činnost, která balancuje na hranici morálky. Vydělávat na beznaději žen a nabízet je v katalogu jako oblečení je v 21. století zkrátka silně za hranou…
Autor: Martin Bucifal
Zdroje:
