Článek
Jedním z velice ambiciózních plánů byl i vývoj mezikontinentálního bombardéru schopného zasáhnout Spojené státy. Albert Speer ve svých pamětech zmiňuje, jak byl Adolf Hitler fascinován myšlenkou „New Yorku v plamenech“. Říšský vůdce proto vydal rozkaz k zahájení výzkumného projektu „Amerikabomber“, jehož součástí byl i futuristický raketový letoun „Silbervogel“ (Stříbrný pták).
„Žabka na orbitě“
Za návrhem tohoto stroje stál rakouský letecký inženýr Eugen Sänger spolu se svou spolupracovnicí, talentovanou matematičkou Irene Bredt. V roce 1942 předložili Hitlerovi plán na suborbitální bombardér, který měl využívat atmosféru jako trampolínu a doslova „doskákat“ až nad Spojené státy. Aby toho bylo možné dosáhnout, musel letoun vystoupat do výšky 145 kilometrů a dosáhnout rychlosti přes 22 tisíc kilometrů za hodinu. Po vypnutí motorů by následoval kontrolovaný sestup, při němž by se letoun opět odrazil od hustších vrstev atmosféry a pokračoval v letu. Fungovalo by to podobně jako házení plochého kamínku po vodní hladině – s tím rozdílem, že Hitlerova „žabka“ měla nad New Yorkem shodit čtyřtunovou leteckou pumu a pak posledním „skokem“ doplachtit na území spřáteleného Japonska. Nová nacistická superzbraň mohla tímto způsobem teoreticky urazit vzdálenost 20 tisíc kilometrů.
Největší problém představovalo získání dostatečné startovní rychlosti. Raketové motory byly stále v plenkách a letoun by při klasickém vzletu spotřeboval příliš mnoho paliva. Konstrukční tým proto navrhl tříkilometrovou kolejnici, po níž by se pohybovaly raketové saně. Letoun Silbervogel by na nich nabral dostatečnou rychlost, načež by se odpoutal, zažehl vlastní motory a překonal Atlantik, aby shodil bombu o ekvivalentu několika tun TNT na americké město.
Technologii chtěl i Sovětský svaz
V teorii to vypadalo jako revoluční myšlenka. Německo však nemělo kapacity na realizaci tak pokročilé technologie. Pozdější výpočty navíc odhalily zásadní konstrukční chybu – při návratu do atmosféry by letoun čelil extrémnímu tepelnému zatížení, které by ho pravděpodobně zničilo ještě před dosažením cíle.
Navzdory těmto problémům projekt po válce vzbudil obrovský zájem. Sovětský svaz se dokonce pokusil Eugena Sängera unést, aby ho přiměl pracovat na podobných projektech pro Josifa Stalina. Plán však selhal a celý koncept Silbervogelu upadl v zapomnění.
Zklamaný konstruktér Sänger, který těžce nesl zrušení vysněného projektu, se okamžitě pustil do dalšího vývoje. Na sklonku války začal pracovat na „technologii budoucnosti“ a ve spolupráci se Škodovými závody v Čechách navrhl stíhací letoun Škoda-Kauba SK P.14. Konec Třetí říše však byl na spadnutí a ani tento plán se nedočkal realizace.
Zdroje:
