Článek
Představte si, že jste teď dostali mrtvici
Nemůžete mluvit, máte slabší půlku těla. Co uděláte?
Samozřejmě zavoláte sanitku a budete dodržovat lékařkou léčbu
Ale co uděláte kromě toho? Máte teď spoustu času. Nemůžete spát. Chcete urychlit svou léčbu, ale jediný člověk, se kterým se můžete domluvit, právě odjel do školy. Takže jste úplně neschopen se s kýmkoliv domluvit, ačkoliv vám to myslí. Dokonce umíte ovládat počítač, ale bohužel neumíte nic napsat, protože se vám pletou písmena, takže z věty, kterou umíte říct v duchu, je změť písmen, které nedávají žádný smysl.
Takže máte spoustu času
Co uděláte? Mě ani nenapadlo se ohlížet do minulosti. Neřešil jsem, co jsem mohl udělat. Protože minulost je už pryč. Takže jsme se snažil si pomoci sám. Ale konstelace mi nešly, a tak jsem byl závislý na své ženě. Docela brzy mě s ní začali pouštět na procházky a vždy jsme šli domů, abych se konečně mohl vyspat. Protože v nemocnici jsem usnul někdy, až když nás začali probouzet kvůli ranním lékům.
Když jsem se vrátil domů
Po návratu domů jsem několik dnů spal. A pak jsme začali dělat konstelace. A nikdy v životě mě nenapadlo se vracet do minulosti, abych někoho mohl obvinit, protože já ten cenný čas raději věnoval tomu, aby mě bylo líp. A prvních několik konstelací nepomohlo. A pak najednou jedna pomohla a mě bylo líp. A po hodině jsem zase upadl do stavu, kdy jsem nemohl nic dělat. Ale už jsem měl zkušenost, že to zabralo, tak o to víc jsem na tom chtěl pracovat. A tak to trvalo celé měsíce, než mi bylo dobře celý den.
Kdyby mě tehdy někdo řekl, že mám děkovat své mrtvičce, tak bych ho asi probodl pohledem. Ale současně jsem si uvědomoval, že se uzdravím až tehdy, až budu přirozeně vděčný za to, co se mi stalo. Ale tehdy jsem si neuměl představit, že je to vůbec možné.
Teď o skoro čtyři roky později vím, že mrtvička byla můj největší učitel.
A neříkám to proto, že by se to mělo. Prostě to cítím z hloubi svého srdce. A dokonce kdyby mě někdo vzal strojem času zpět do minulosti, tak bych zabránil změně své minulosti. Protože bych neměl jistotu, že se z „preventivně vyřešené“ mrtvičky mohu naučit tolik jako z dokončené mrtvičky. Ale to je jen proto, že jsem si ji řešil. Kdybych neznal konstelace a byl bych závislý jen na klasické medicíně, tak bych samozřejmě udělal vše pro to, aby mrtvička nebyla.
Já rozhoduji o tom, zda mi daná věc pomůže nebo ublíží
Nikdo jiný. Dokud mě to něco nezabije, mám pořád možnost si svůj přístup uzdravit a nakonec zjistit, že to byl veliký dar. Nebo můžu svůj drahocenný čas vyplýtvat na obviňování druhých, světa, lékařů, pana Duška (jak to udělaly tisíce lidí) nebo Martina Daniela (jak to dělá asi 20 mých nespokojenců).
Když obviňujete druhé, obviňujete sebe
Tento svět je zrcadlo. Cokoliv vypustíte k druhým, ihned se vrátí k té části sama sebe, kterou nemáte rádi. To není žádné voodoo. To děláme pořád, ale nevidíme to, protože nechceme vidět části sebe, které nemáme rádi.
Dejte si čas
I Vy nakonec dojdete k tomu, že pochopíte, že nemáte ve svých rukou vše, co se Vám stane, ale máte jen a jen ve svých rukou, jaký k tomu zaujmete postoj. A do té doby budete trpět, aniž si to vůbec uvědomujete. Podle mě je lepší rovnou přestat trpět.
