Článek
Zničilo to můj vztah. Já neustále náruživá. Přítelův apetit se zase rapidně snižoval. Věděl, že mě může mít kdykoliv. Věděl, že mu neřeknu ne, a tak neměl co dobývat. Já jsem na něj sice nátlak nevyvíjela, ale viselo to mezi námi ve vzduchu.
Nedostatek jsem řešila po svém. Uspokojovala jsem se sama. Většinou když ještě partner nebyl doma nebo v koupelně, na toaletě, v garáži v autě. Prostě všude, kde jsem mohla být alespoň chvíli sama.
Došlo to tak daleko, že jsem si našla terapeuta, který se zabýval přímo partnerskými vztahy a sexualitou. Bylo ale už příliš pozdě. Uvědomila jsem si to ve chvíli, kdy mě popadl děsný amok při usínání v posteli. Já stále čekala, jestli mě partner na dobrou noc pomiluje a on přitom v klidu usínal a pravidelně odfukoval.
Při jednom z našich dalších pokusů došlo k poruše erekce, a to pro mě byl začátek konce. Před partnerem jsem samozřejmě dělala, že se nic neděje a že se to stává. Ale potom jsem nemohla spát. Uprostřed noci jsem se vytratila do koupelny a do rána tam plakala, že už se příteli nelíbím a nevzrušuju ho.
Naše další společné radostné chvilky jsme zažili až po rozchodu. Nakonec jsme se k sobě už ale nevrátili a rozešli se v dobrém jako přátelé.
Pro společnost je běžný opačný případ. Muž by chtěl sex praktikovat stále a žena pouze sporadicky. Bývávalo. Karta se obrací. Alespoň pro mě!
