Článek
Matka nejsem. Jsem teta. Oblíbená, i když přísná. Rodiče jsou rádi, že moje občasná víkendová „nalévárna“ funguje. Chápu, že sami nemají tak často dost energie na to, aby s dětmi řešili podobná témata. Je to ale důležité, a proto jsem tu já! Využívám toho, že si se mnou děti rozumí. Občas se s nimi spiklenecky spojím proti rodičům nebo babičce a dědovi, ale jen tak na oko a většinou v zájmu hry… Koho polekat, koho postříkat vodou nebo vymýšlet lumpárny na zahradě. Díky tomu mají pocit, že tak úplně nepatřím do světa dospělých, ale jsem jejich parťák a spojka.
Docela často mi děti chodí ukazovat videa svých oblíbených youtuberů nebo co nového objevili na internetu. Někdy jsem pobavená, ale povětšinou zděšená, na co ty děti koukají. Někdy si říkám, jak je možné, že rodiče sami dobrovolně dají dítěti do rukou takovou zbraň. Ony přece ještě nedokážou tak dobře vyhodnotit správné/špatné stejně tak jako reálné/nereálné. Ano, každá kamarádka matka mi řekne, že bych nebyla jiná. A v zájmu zachování zdravého rozumu bych dítěti ten tablet koupila taky. Ale to si nemyslím. Právě díky tomu, co vidím dnes u jiných dětí. Protože ohlídat, na co se děti dívají, opravdu nejde mít pod kontrolou.
Když ale takové dítě v dnešní době tablet nemá, je úplně OUT, jak to tedy vyřešit? Aby se děti necítily příliš kontrolované, ale abychom měli alespoň hrubý přehled o tom, na co ty děti civí.
Na videa, kde děti sledují playery jsem si už zvykla. Pořád tomu nerozumím, jak někoho může bavit dívat se na druhého, jak hraje hru, ale to je dnes asi to nejmenší. Navíc někteří hráči své počínání komentují docela zábavně, a tak jsem ustoupila. Líbí se mi i hoši, kteří dělají různé pokusy s nafukovacími balonky plnými vody, nebo tipy jak si nejlépe vyrobit tahák na test do školy a podobně. Nejvíce se ale podivuji nad nudnými obsahy bez nápadu, kde občas přiletí vulgární slovíčko a děti se můžou pominout.
To, co bychom my dospělí zřejmě neměli vidět a přejeme si, aby to neviděli naše děti, je ale daleko horší. Jedná se o šikanu, sexuální násilí a tak dále. Jedna věc je zablokování škodlivého obsahu. Druhá věc je ta, že vám děti řeknou: To je normální! Ptala jsem se jich, co je na tom normálního, že si děti navzájem ubližují. Ptám se, jestli jim je těch obětí líto. A víte co? Řeknou, že je to sranda. Ani si neuvědomují, že se to opravdu někde reálně děje.
Pak jsem synovci připomněla jeho trápení. Jak starší spolužáci hráli v šatnách fotbal a používali jako míče batohy těch mladších. Tenkrát mu rozbili telefon. Tak dlouho se to bál přiznat, že raději řekl, že spadl a telefon si rozbil sám. Řekla jsem mu, že si to ti kluci tehdy mohli taky natočit, pustit do éteru, a ostatní by se bavili nad jeho neštěstím.
Příměr zafungoval, děcka se podobnými hloupostmi bavit přestala. Ale to neznamená, že obsahy zmizely. Někde tam jsou a provozovatelé aplikací by si je měli sakra hlídat.
Další věc, která se mi nelíbí, a opět jsem dětem musela vysvětlovat, jsou reklamy. Přesněji řečeno, reklamy na hry, kde slibují výdělky. Děti tomu věří, chtěly by si hru stáhnout a zaregistrovat se, a vyhrávat ty statisíce na pár kliknutí.
Ještě nemají tolik rozumu, aby odhalily, že je to podvod na lidi. Že se zcela jistě jedná o aplikaci, kde při nejlepším vložíte „jen“ poplatek. Nebo vám to taky vysaje celý účet! Vždyť to mnohdy neodhalí ani dospělí!
Dávejte prosím pozor, na co se vaše děti dívají a čím se baví. Dívejte se na jejich obličeje, i to vám mnoho prozradí. Když se něčemu zasmějí, požádejte je, že se chcete také zasmát. Nebudou to brát jako kontrolu.
