Článek
Kultura, sport a komunitní život proto podle mě nejsou záležitosti navíc, které přichází na řadu až ve chvíli, kdy jsou vyřešené všechny ostatní problémy. Jsou součástí toho, proč se lidem v jejich čtvrti dobře žije.
Kultura, která spojuje
Praha 3 má v tomto směru velkou výhodu. Má vlastní kulturní instituce, silné spolky i akce, které už dávno přesahují hranice městské části.
Vinobraní, Pivobraní, Masopust nebo Signal Festival nejsou jen položky v kalendáři. Jsou to příležitosti, kdy se lidé potkávají a kdy se veřejný prostor na chvíli stává skutečně společným. Stejně důležité jsou instituce, které kulturní život vytvářejí po celý rok. Divadlo Járy Cimrmana, galerie Toyen, Atrium na Žižkově nebo Kulturní centrum Vozovna. Každá z nich má jiný charakter a oslovuje jiné publikum. Právě jejich pestrost je ale pro Prahu 3 cenná.
Smyslem podpory městské části proto není rozhodovat, co má lidem připadat kulturně zajímavé. Její úlohou je vytvářet podmínky, aby tu mohly dobré projekty a instituce fungovat.
Tradice, která má své místo
Žižkov má silnou historii a je dobře, že se na ni nezapomíná. Moderní městská část ale zároveň nemusí své tradice vnímat jako něco uzavřeného a neměnného.
Praha 3 je dnes domovem lidí s různými životními zkušenostmi a názory. Patří sem proto i prostor pro působení církví a náboženských společností, pokud je založený na dialogu, respektu a vzájemné toleranci.
Do veřejného prostoru patří také připomínání míst, která mají historický význam. Jedním z nich je Vrch sv. Kříže, neboli Parukářka a jeho kříž, který byl po desetiletí výraznou součástí zdejšího panoramatu. Obnova takové dominanty není jen otázkou minulosti. Je to způsob, jak připomínat, odkud naše městská část pochází.
Sport nejen pro ty, kteří si ho mohou dovolit
Sport by měl být dostupný co největšímu počtu lidí bez ohledu na věk nebo výkonnost.
Velký potenciál má v tomto směru Pražačka. Sportovní areál může sloužit dětem, rodinám, seniorům, školám i organizovaným sportovcům. Zároveň ale není důvod, aby jeho využití končilo u sportovišť.
Primárně je potřeba vyměnit umělou trávu. Zároveň promenáda Pražačka může být místem, kde se během roku potkají sport, kultura, gastronomie, trhy nebo prezentace místních řemesel. Takový prostor má smysl nejen pro obyvatele okolí, ale může se stát přirozeným cílem pro návštěvníky celé Prahy.
Někdy není potřeba stavět nic nového. Stačí lépe využít to, co už máme. Školní hřiště jsou velkou nevyužitou kapacitou. Přes den slouží dětem, ale po skončení vyučování často zůstávají zavřená. Přitom právě odpoledne je potřebují děti, rodiče i dospělí nejvíce.
Otevření školních hřišť veřejnosti mimo dobu výuky může být jedním z nejrychlejších způsobů, jak nabídnout více prostoru pro sport. Musí k tomu ale existovat jasná pravidla, dohled a člověk, který bude mít za provoz odpovědnost. Správce může zajistit pořádek, bezpečnost i výběr zvýhodněného vstupného.
Když se mluví o sportu na Praze 3, nejde vynechat Viktorii Žižkov. Fotbalový klub není jen sportovní organizace. Je součástí historie Žižkova a místa, ke kterému se po generace hlásí jeho obyvatelé. Právě takové instituce vytvářejí lokální identitu, která se nedá vytvořit rozhodnutím radnice. Dá se ale podpořit tím, že městská část bude s kluby, spolky a dalšími organizacemi spolupracovat a vytvářet jim podmínky pro fungování.
Městská část má zajistit hlavně příležitosti
Komunitní život nevznikne tím, že radnice uspořádá co nejvíce akcí. Vzniká tehdy, když mají lidé místa a příležitosti, kde se mohou potkávat a sami něco vytvářet.
Úkolem městské části proto podle mě není řídit kulturní a sportovní život shora. Má především vytvářet podmínky pro ty, kteří ho už dnes tvoří. Pro kluby, spolky, kulturní instituce, školy, podnikatele i samotné obyvatele. Praha 3 má v tomto směru obrovský potenciál. Má silnou historii, aktivní obyvatele, sportovní kluby, kulturní instituce i veřejná místa, která lze využívat mnohem lépe než dnes.
Dobré město totiž není jen to, kde máte kde bydlet. Je to také město, kde máte kam jít, co dělat a s kým se potkat.
