Článek
Praha 3 má v tomto směru velkou výhodu. Má parky, stromořadí, vnitrobloky i řadu kvalitních veřejných prostranství. Zároveň ale čelí problému, který bude v dalších letech stále výraznější: hustě zastavěné město se musí vyrovnat s vyššími teplotami, přívalovými dešti a tlakem na každý metr veřejného prostoru.
Řešením není měnit charakter Žižkova, Jarova nebo Vinohrad. Smyslem péče o životní prostředí je naopak zachovat to, co je na Praze 3 dobré, a zároveň ji připravit na podmínky, které se mění.
Každý metr zeleně má svou hodnotu
Při nové výstavbě se často mluví o počtu bytů, dopravě nebo občanské vybavenosti. Stejnou pozornost si ale zaslouží veřejný prostor, který mezi novými domy vznikne.
Nové developerské projekty by proto měly od začátku počítat s dostatkem veřejně přístupné zeleně. Nestačí ji jen zakreslit do projektu. Důležité je také vědět, kdo se o ni bude starat za deset nebo dvacet let. Pokud mají nové parky a zelené plochy sloužit obyvatelům, musí být zajištěna jejich dlouhodobá a odborná údržba.
Stejnou logiku bychom měli uplatňovat i u projektů, které platí sama městská část. Před rekonstrukcí velkého náměstí nebo jiného veřejného prostoru by mělo být jasné, kolik bude projekt stát, co přinese a jaký bude jeho dopad na stávající zeleň.
Právě zkušenost s rekonstrukcí náměstí Jiřího z Poděbrad ukazuje, proč je taková debata důležitá. U velkých veřejných investic nestačí řešit jen podobu výsledného prostoru. Musíme se ptát také na jeho odolnost vůči letním vedrům, množství zeleně, hospodaření s vodou a dlouhodobé náklady na údržbu.
Veřejný prostor není hotový kolaudací
Dalším problémem je samotná údržba. Park, dětské hřiště nebo stromořadí může být po rekonstrukci několik let ve výborném stavu. Bez pravidelné péče se ale začne postupně zhoršovat.
Praha 3 proto potřebuje jasnější systém péče o veřejný prostor. U parků, dětských hřišť, sídlištní zeleně i dalších míst by mělo být zřejmé, jak často a v jakém rozsahu se mají udržovat.
Stejně tak je potřeba pokračovat v obnově stromořadí a podporovat péči o vnitrobloky, které jsou významnou, ale často opomíjenou součástí městské zeleně.
Velký potenciál mají také projekty obnovy jednotlivých náměstí. Ať už jde o náměstí Jiřího z Lobkovic, nebo o budoucí řešení Hollarova náměstí, cílem by neměla být jen nová dlažba a upravený mobiliář.
Dobré náměstí musí fungovat jako místo, kde se dá žít – kde je zeleň a stín, prostor pro setkávání a příjemné prostředí pro různé generace.
Parukářka není festivalový areál
Zvláštní pozornost si zaslouží Vrch sv. Kříže a Parukářka. Pro mnoho obyvatel Prahy 3 představují jedno z mála míst, kde mohou na chvíli uniknout z hustě zastavěného města.
Právě proto bychom měli být opatrní s tím, jak intenzivně podobná místa využíváme pro velké akce. Kulturní a společenské události do města patří, ale neměly by postupně vytlačovat jeho rekreační funkci.
Parukářka má zůstat především parkem. Místem pro rodiny s dětmi, seniory, pejskaře, běžce i všechny, kteří si tam chtějí jen sednout do trávy. Součástí toho je i kultivace občerstvení, vymáhání závazků od provozovatele a celková péče o podobu parku.
Čisté ulice nejsou samozřejmost
Životní prostředí není jen otázka stromů a parků. Je to také každodenní zkušenost s tím, jak vypadá naše ulice.
Přeplněné kontejnery, odpadky kolem košů nebo psí exkrementy možná nejsou velkými ekologickými problémy. Pro kvalitu veřejného prostoru ale znamenají hodně.
Řešením přitom nemusí být jen více peněz. Důležité je sledovat, kde současný systém nestačí, a podle toho upravovat počet sběrných míst, četnost svozu nebo rozmístění odpadkových košů.
Stejně jako u bezpečnosti platí, že městská část musí znát konkrétní problémová místa a řešit je podle skutečné situace, ne jen podle tabulky.
Na vedro se musíme připravit dřív, než přijde
Klimatická změna není abstraktní pojem. Na Praze 3 ji obyvatelé poznají především během horkých letních dnů. Rozdíl mezi ulicí s několika vzrostlými stromy a rozpáleným prostorem bez stínu je obrovský.
Praha 3 proto potřebuje lépe hospodařit s dešťovou vodou, podporovat zeleň a hledat způsoby, jak ochlazovat veřejný prostor.
Smysl dávají například zelené střechy a stěny, retenční nádrže, ozeleněné vnitrobloky nebo další opatření, která umožní zachytit vodu tam, kde spadne, místo jejího okamžitého odvedení do kanalizace.
Městská část může tento přístup podporovat nejen vlastními projekty, ale především podporou SVJ, které si mohou mnohá opatření zajistit s pomocí městské části sami. Přeci jen se nájemnící a majitelé budou o své vlastní záhony starat lépe než najatá firma městské části, která bude zalévat jen ve sjednaných časech.
Stejně praktický je přístup k energiím. Školy, školky a další budovy ve správě městské části mají střechy, které mohou sloužit nejen jako ochrana před deštěm, ale také jako prostor pro výrobu energie. Fotovoltaika nebo projekty energetických úspor přitom nemusí být jen ekologickým opatřením. Mohou být také ekonomicky rozumnou investicí.
Zelenější Praha 3 nemusí být jiná Praha 3
Ochrana životního prostředí by neměla znamenat boj proti rozvoji města. Praha 3 se bude měnit a bude na ní přibývat obyvatel. Otázkou není, jestli se tomu vyhneme, ale jak tuto změnu zvládneme.
Můžeme mít nové byty a zároveň kvalitní veřejný prostor. Můžeme rekonstruovat náměstí a přitom chránit stromy. Můžeme pořádat kulturní akce a zároveň zachovat parky jako místa pro každodenní odpočinek. A můžeme připravovat městskou část na teplejší klima, aniž bychom z ní udělali místo bez vlastního charakteru.
Dobré životní prostředí na Praze 3 proto nezačíná u velkých prohlášení o klimatické politice. Začíná u stromu, o který se někdo stará, u čisté ulice, u parku, který zůstane parkem, a u náměstí, na kterém se dá v létě skutečně být.
