Článek
Jenže pokud se budeme bavit pouze o počtu tříd, unikne nám podstata celé změny, která naši městskou část čeká. Skutečnou otázkou není, kolik školek dnes potřebujeme. Tou skutečnou otázkou je, jestli máme odvahu plánovat Prahu 3 na desítky let dopředu.
Výstavba v okolí Nákladového nádraží Žižkov nebude jen další developerský projekt. Vznikne zde nová městská čtvrť, která velikostí odpovídá menšímu městu. Odhady počítají až s dvaceti tisíci novými obyvateli. To je číslo, které změní fungování celé Prahy 3. Nikdo dnes nedokáže přesně říct, kolik mezi novými obyvateli bude rodin s dětmi, kolik seniorů nebo lidí, kteří budou bydlet sami. Na tom ale nakonec tolik nezáleží. Každý z nich bude potřebovat služby, dopravu, lékaře, veřejný prostor a zázemí pro běžný život. Pokud budeme plánovat jen samotné domy, vytvoříme čtvrť, která bude dobře vypadat na vizualizacích, ale lidem se v ní nebude dobře žít.
Právě proto považuji za důležité, že Praha 3 při jednáních s developery neusilovala pouze o finanční příspěvky do rozpočtu. Peníze jsou důležité, ale samy o sobě žádné dítě nevzdělají. Mnohem podstatnější je, že součástí uzavřených dohod je výstavba nových mateřských škol i nové základní školy a že se zároveň hledají možnosti, jak kapacity dále rozšířit. Takový přístup podle mě odpovídá tomu, jak má moderní město fungovat. Developer nepřebírá odpovědnost za veřejné služby, ale musí nést svůj díl odpovědnosti za to, jaké prostředí svým projektem vytváří.
Občas slýchám názor, že podobné věci se mohou řešit až ve chvíli, kdy bude většina bytů hotová. Právě takový způsob uvažování nás ale v minulosti dostal do situací, kdy město několik let dohánělo vlastní zpoždění. Školu nebo školku totiž nepostavíte za pár měsíců. Stejně tak nezískáte přes noc kvalitní učitele ani lékaře. Veřejná infrastruktura se plánuje dlouho dopředu a právě proto musí být součástí každého velkého projektu od jeho začátku. Jinak budou noví obyvatelé právem zklamaní a současní obyvatelé budou mít pocit, že se kvalita života na Praze 3 zhoršuje.
Stejnou pozornost jako budovám bychom měli věnovat lidem, kteří v nich pracují. O školství často mluvíme v číslech, kolik tříd přibyde nebo kolik míst vznikne. Méně už se bavíme o tom, kdo bude děti učit. Ředitelé škol dnes tráví velkou část svého času administrativou, místo aby se věnovali tomu, co je jejich skutečnou prací. Kvalitní škole totiž nedělají jméno nové omítky ani moderní nábytek. Dělají ho schopní pedagogové a dobré vedení školy. Pokud chceme, aby Praha 3 byla místem, kam budou kvalitní učitelé rádi přicházet, musíme vytvářet podmínky právě pro ně.
Při plánování bychom navíc neměli zapomínat na to, že město se vyvíjí. Česká republika prochází obdobím nízké porodnosti a je pravděpodobné, že za dvacet nebo třicet let budou potřeby obyvatel jiné než dnes. To ale není důvod stavět méně, nýbrž chytřeji. Veřejné budovy by měly být navrženy tak, aby je bylo možné přizpůsobit novým potřebám. Z dnešní školy může být jednou komunitní centrum, zdravotní středisko nebo zařízení pro seniory. Když stavíme z veřejných peněz, měli bychom vždy přemýšlet o tom, jak budou budovy sloužit i dalším generacím.
Komunální politika podle mě není soutěží o to, kdo slavnostně přestřihne více pásek. Je především o schopnosti připravit město na změny, které přijdou za pět, deset nebo dvacet let. Rozvoj Nákladového nádraží Žižkov je příležitostí, která se nebude opakovat. Byla by velká škoda promarnit ji tím, že budeme řešit jen počet nových bytů a zapomeneme na všechno ostatní, co z města dělá skutečný domov.
