Článek
Ležela jsem na gauči, když mi zazvonil telefon — zpráva od kamarádky: „Má někdo u tebe nahrávku?“ Odpověděla jsem, že nevím o žádné. Jenže když jsem otevřela aplikaci Hlasové poznámky, uprostřed seznamu stála nová položka s datem včerejší půlnoci.
Zvědavost mě přemohla. Klepla jsem na název a spustila přehrávání. Z reproduktoru zaznělo mé vlastní tiché funění — jako bych tam jen ležela a dýchala do mikrofonu — a pak se ozval můj hlas: „Nikdo mě neslyší… netuším, kdo to je.“ Byl to stejný klidný, mírně rozespalý tón, který se mi v paměti vybavoval, a přitom… já jsem nikdy nahrávku nezahájila.
Srdce mi bušilo. Zkontrolovala jsem všechna další data: žádná další nahrávka, žádné změny v nastavení. V galerii jsem nenašla žádný videozáznam ani žeton, který by naznačoval cokoliv neobvyklého. Mobil byl po celý den u mě, nikdo se k němu nedostal.
V tu chvíli jsem si vzpomněla na minulé noci — tu zpocenou, kdy jsem nemohla usnout; na zvuky chodby, která šustila, jako by v ní někdo kráčel. Ale vždycky jsem si to vysvětlila stresem. Teď mi ale nahrávka dala jiný rozměr: slyšela jsem svůj hlas, když volá o pomoc, a přitom jsem ho nezaznamenala.
Přestala jsem dýchat a stiskla pauzu. Natočila jsem telefon do tmy pokoje, ale mikrofon byl ticho. Nic. Jen šum ticha. Otočila jsem mobil lícem dolů a zůstala sedět s telefonem v ruce. Zdálo se mi, že samovolně vibruje — i když žádná notifikace neproběhla.
Druhý den ráno jsem se rozhodla pátrat dál. Prohledala jsem složku systémových logů, konzultovala jsem fórum lidí, kteří hlásili „cizí nahrávky“. Řada z nich popisovala podobné zážitky: krátké záznamy vlastního hlasu, kteří ani nerozuměli vlastním slovům na začátku. Všichni zmiňovali i podobný pocit stísněnosti a strachu.
Nakonec jsem vybrala jedinou možnou „pomoc“ — vypnout automatické ukládání poznámek a odinstalovat aplikaci. A hned poté jsem si z telefonu zálohovala všechny fotky a kontakty. Už nikdy nechci zažít, že se můj vlastní hlas ozve bez mé vůle.
Poznámka autorky:
Někdy nás technologie překvapí víc než lidské duše. A pak zjistíme, že i to, co jsme nikdy neudělali, se může zhmotnit v kapse našeho mobilu — a zaznamenat hlas, který patří nám, ale přitom nevíme proč.
