Článek
Ve snech často čelíme zvláštním omezením: mnohdy nemůžeme utíkat, selhávají jednoduché úkoly a absurdní situace nám připadají samozřejmé a dávají smysl. Nejde ale o chybu samotného snu, ale o to, jak mozek v tomto stavu funguje. Když se totiž změní rovnováha mezi pohybem, pamětí a kontrolou reality, vzniká svět, který působí skutečně…dokud ho nezačnete zkoumat.
Proč ve snu nemůžeme utíkat
Jedním z nejčastějších snových zážitků je pocit, že chceme utéct nebo někam rychle běžet, ale ať se snažíme sebevíc, běh je pomalý, těžký, jako bychom se brodili vodou nebo sněhem.
Samozřejmě nejde o náhodu. Během REM spánku, kdy se většina živých snů odehrává, je tělo fyzicky odpojené od ovládání svalů, abychom snové pohyby nevykonávali ve skutečnosti. Mozek tak sice aktivně vytváří motorické příkazy (např. běh), ale svaly jsou blokované (atonie) a nedostávají tak nutné vstupy. Zároveň chybí senzorická zpětná vazba, kdy mozek nedostává skutečné informace o pohybu těla.
Výsledek je jednoduchý: myšlenka i příkazy k pohybu jsou vytvářeny, ale tělo je nevykonává. Mozek si to následně vysvětluje po svém - jako odpor, tíhu nebo zpomalení.
Pokud by vás zajímalo, proč se stejný problém netýká chůze, pak odpověď je ve složitosti pohybu: zatímco chůze je vysoce automatizovaná a předvídatelná, běh vyžaduje složitější řízení, přesnější časovou koordinaci i zpětnou vazbu.
Zde je dobré doplnit, že u některých lidí ale tento mechanismus nefunguje správně, což se pak označuje jako porucha chování v REM spánku (REM sleep behavior disorder). Mozek dál sní, ale tělo už není plně „vypnuté“, takže člověk pak může mluvit, kopat nohama, snažit se bránit či bojovat, často pod vlivem ohrožení ve snu.
Tento stav může být nebezpečný (jak pro samotného spícího, tak pro jeho okolí) a zároveň je důležitý i z medicínského hlediska, protože může souviset s některými neurologickými onemocněními.
Proč ve snu nefungují telefony, čtení ani běžné úkoly
Další, většinou poměrně nepříjemná zkušenost, která je velmi častá (ale nemusí postihovat každého), se týká čtení nebo používání různých nástrojů. Nejde nám vytočit číslo, text se mění nebo jakoby uniká, mobil podivně nefunguje nebo se prostě stále nedaří splnit jinak naprosto jednoduchý úkol.
Tady se potkává několik problémů najednou. Zaprvé, ve snech se mozku špatně udržují symbolické informace, a tak písmena, čísla a text nejsou pevně uchované, ale vznikají za běhu, dynamicky. Zadruhé jde o pracovní paměť a exekutivní kontrolu, které jsou ve snu oslabené. To znamená, že udržet vícekrokový plán (třeba najít v telefonu kontakt, zavolat a mluvit s danou osobou) je pro mozek výrazně obtížnější. A zatřetí, mozek má potíže udržet konzistentní pravidla chování složitých systémů. Mobilní telefon totiž není jednoduchý předmět jako kámen, ale komplexní systém pravidel, jehož chování závisí na spoustě věcí. Ve snu se proto často rozpadá na nefunkční nebo proměnlivý objekt, atrapu, která funguje jen zdánlivě.
Proč ve snu nejde křičet nebo mluvit
Další velmi častý snový jev je pocit, že chceme křičet, někoho varovat nebo se ozvat, ale hlas z nás buď vůbec nevychází, nebo je extrémně slabý, jakoby utopený. I to má však poměrně jasné vysvětlení: mluvení je motoricky i senzoricky náročný proces, který vyžaduje přesnou koordinaci nejen dýchání, hlasivek a artikulace, ale také průběžnou sluchovou zpětnou vazbu. Ve snu ale dochází k omezení motorického výstupu a zároveň k oslabení této zpětné kontroly. Mozek tak sice skutečně vytváří záměr mluvit, ale jeho provedení je opět neúplné (jako u běhu), byť hlasivky a svaly hrtanu nejsou neaktivní stejně jako končetiny, abychom mohli dýchat.
Výsledkem je naše subjektivní zkušenost, že z nás hlas vůbec nevychází, nebo vychází jen tlumeně či zpomaleně. Ve skutečnosti jde o ale důsledek toho, že ve snu mozek nedokáže stabilně simulovat celý řetězec produkce řeči v reálném čase.
Proč nám nesmysly připadají normální
Ve snech se běžně dějí věci, které by nás v realitě okamžitě zarazily - rohlík funguje jako klíč, kompost se mění ve zlato, místnosti a místa se mění z jednoho na druhé, a my se tomu možná podivíme, ale nijak zvlášť nás to nepřekvapí, nebo se nám to dokonce zdá úplně přirozené.
Důvod je v oslabené funkci prefrontální kůry, která za bdělého stavu funguje jako kontrolor skutečnosti, kritik. Tato oblast pomáhá detekovat nesoulady, logické chyby a porušení očekávání.
Ve snu je tato kontrola utlumená, zatímco emoční a asociativní části mozku jsou aktivní. Mozek totiž upřednostňuje návaznost příběhu (byť je nesourodý) před logickou soudržností a správnosti. Jinými slovy raději dosadí nesmysl, než aby celý příběh zastavil kvůli logické chybě.
Proto nám absurdní situace nepřipadají absurdní, mozek je prostě nehodnotí, ale přijímá jako součást děje.
U většiny lidí jsou ve snech omezení, která jsou univerzální.
Jak tyto chyby využít a poznat, že sníme
Zajímavým důsledkem toho, jak sny fungují, nám zároveň dává možnost občas je odhalit. Protože snová realita je nestabilní, existují jednoduché testy, které toto využívají.
Jedním z nejpoužívanějších je právě čtení textu. Ve snu se totiž písmena a slova často při opakovaném pohledu mění nebo rozpadají (protože jak jsem psal výše, mozek je vytváří za běhu). Podíváte se na větu, odvrátíte zrak a při návratu už může být jiná, zcela nesmyslná nebo prostě nejde přečíst.
Právě tento jev se využívá při kontrole reality: pokud si člověk během dne opakovaně zvykne kontrolovat text (nebo jiný stabilní prvek, například hodiny, které se také často používají), může si stejný test přenést i do snu.
Tyto testy ale samozřejmě nejsou stoprocentní. Někomu se text může dočasně jevit poměrně stabilně (zejména kratší úseky), a naopak i v bdělém stavu nám může selhat pozornost nebo paměť. Proto se v praxi doporučuje kombinovat více kontrol najednou (např. text, hodiny, nebo kontrolu vlastních rukou), protože různé systémy snové simulace selhávají různými způsoby.
Závěrem
Co z toho vlastně plyne, je poměrně jednoduché, ale zároveň překvapivé: sny nejsou chaotickým proudem náhodných obrazů, ale specifickým stavem mozku s jasně odlišnými pravidly fungování. Mozek v nich dál aktivně vytváří děj, pohybové záměry i významy, jenže funguje bez plné kontroly reality, stabilní paměti a spolehlivé zpětné vazby. To, co považujeme za samozřejmé se tak snadno rozpadá, a my v tu chvíli netušíme proč.
Výsledkem je svět, který se zevnitř jeví jako konzistentní a přesvědčivý, ale při bližším zkoumání selhává. Právě tyto nedokonalosti ale nejsou chybou snu, nýbrž přirozeným důsledkem fungování mozku v tomto stavu.
Sny nám tedy neukazují jinou realitu, ale spíš odhalují, jak citlivá je ta naše. Stačí změnit několik klíčových funkcí mozku – a pocit pevného, logického světa se začne nenápadně drolit.
Pokud se vám moje články líbí, budu rád za sledování také na Instagramu.
Zdroje
Fasiello E, Scarpelli S, Gorgoni M, Alfonsi V, Galbiati A, De Gennaro L. A systematic review of dreams and nightmares recall in patients with rapid eye movement sleep behaviour disorder. J Sleep Res. 2023 Jun;32(3):e13768. doi: 10.1111/jsr.13768. Epub 2022 Oct 31. PMID: 36316953.
Fazekas P, Nemeth G. Dream experiences and the neural correlates of perceptual consciousness and cognitive access. Philos Trans R Soc Lond B Biol Sci. 2018 Sep 19;373(1755):20170356. doi: 10.1098/rstb.2017.0356. PMID: 30061469; PMCID: PMC6074077.
