Tichá mrtvice: jak vzniká, proč je nebezpečná a jak jí předcházet

Tichá mrtvice je pojem, který může znít paradoxně. Jak může být mrtvice tichá, když si ji většina z nás spojuje s náhlým ochrnutím poloviny těla, poklesem koutku nebo poruchou řeči? Ve skutečnosti však existuje typ cévní mozkové příhody, který proběhne bez dramatických příznaků a člověk o něm vůbec neví. Přesto může zanechat stopu v mozku a zvýšit riziko dalších, závažnějších příhod v budoucnu. Abychom ale porozuměli tomu, co znamená „tichá“, je nejprve potřeba vysvětlit, co vlastně mrtvice je.

Co je mrtvice a jaké jsou její typy

Mrtvice, odborně cévní mozková příhoda nebo iktus, vzniká tehdy, když dojde k náhlému narušení přívodu krve do části mozku. Mozkové buňky jsou extrémně citlivé na nedostatek kyslíku a živin, takže pokud se přívod krve přeruší, začínají během několika minut odumírat. Rozsah poškození pak závisí na tom, jak velká oblast je postižena a jak rychle se podaří průtok krve obnovit.

Existují dva hlavní typy mrtvice. Prvním a častějším typem je ischemická mrtvice (ischemie znamená nedokrvení určité oblastí), která tvoří přibližně 80–85 % všech případů. Vzniká uzávěrem tepny, jež zásobuje příslušnou část mozku. Tento uzávěr může být způsoben krevní sraženinou vytvořenou přímo v mozkové cévě nebo sraženinou, která se vytvoří jinde a doputuje až do mozku. Výsledkem je nedostatek kyslíku a odumření části mozkové tkáně.

Druhým typem je hemoragická mrtvice, tedy krvácení do mozku. U tohoto typu nedochází k uzávěru cévy, ale k jejímu prasknutí z důvodu oslabené cévní stěny (nejčastěji dlouhodobě vysokým krevním tlakem nebo vlivem vrozeného oslabení). Krev se pak vylije do okolní mozkové tkáně. Ta je poškozena jednak přímým tlakem uniklé krve, jednak nedostatkem kyslíku v oblasti, která byla touto cévou zásobována. Hemoragické mrtvice jsou méně časté, ale často závažnější a mají vyšší úmrtnost. Skutečné snímky mozku po mrtvici (spíše pro otrlejší) najdete na mém Instagramu.

V obou případech jde o akutní, život ohrožující stav. Typickými příznaky jsou náhlá slabost nebo ochrnutí poloviny těla, porucha řeči, pokles koutku, náhlá porucha zraku nebo prudká bolest hlavy. Právě náhlost a jednostrannost potíží jsou klíčovými varovnými znaky.

Tichá mrtvice

Jak pravděpodobně odhadneme z názvu, za tichou mozkovou příhodu je obvykle označován malý ischemický infarkt mozku, který nevyvolá zjevné neurologické potíže. Jak již bylo řečeno, u ischemické příhody zůstává část mozkové tkáně po určitou dobu nedostatečně zásobena krví. Nejčastěji jde o postižení drobných hlubokých cév, které vyživují malé oblasti bílé hmoty nebo bazálních ganglií. Tyto struktury se podílejí na propojení různých částí mozku, na koordinaci pohybů i na kognitivních funkcích. Pokud je postižená oblast malá a nezasáhne klíčová centra řeči nebo hybnosti, nemusí si člověk ničeho všimnout.

Tichá mrtvice tedy neznamená, že by byla neškodná, ale že se klinicky neprojeví. Často se na ni přijde náhodně, například při magnetické rezonanci mozku prováděné z jiného důvodu, například pro bolesti hlavy, závratě nebo vyšetření paměti. Na snímcích pak lékař vidí malé ložisko (jizvu) odpovídající prodělanému infarktu, o němž pacient neměl tušení. Takový nález může být pro člověka překvapivý, někdy až znepokojivý, protože si najednou uvědomí, že v jeho mozku proběhla cévní příhoda bez varování.

Mechanismus vzniku tiché mrtvice je podobný jako u klasické ischemické cévní mozkové příhody. Dochází k uzávěru malé tepny, nejčastěji v důsledku dlouhodobého poškození cévní stěny. Významnou roli zde hraje vysoký krevní tlak, cukrovka, zvýšená hladina cholesterolu, kouření a vyšší věk. Tyto faktory vedou k postupnému tuhnutí a zúžení cév, což zvyšuje riziko jejich uzávěru. Zatímco u velkých tepen může uzávěr způsobit dramatický výpadek funkce, u drobných cév se projevy mohou omezit na velmi malou oblast mozku, a tedy bez nápadných příznaků.

To, že si člověk ničeho nevšimne, však neznamená, že se nic neděje. Opakované drobné infarkty mohou postupně narušovat mozkové oblasti, které zajišťují paměť, pozornost a rychlost myšlení. U některých lidí se tak může časem rozvinout porucha kognitivních funkcí, někdy označovaná jako vaskulární kognitivní porucha nebo vaskulární demence. Tichá mrtvice je proto vnímána jako jeden z varovných signálů, že cévy nejsou v dobrém stavu a že riziko větší, klinicky zjevné mrtvice je zvýšené.

Je důležité odlišit tichou mrtvici od takzvané tranzitorní (dočasné) ischemické ataky (TIA). U TIA se objeví náhlé neurologické příznaky, například slabost končetiny nebo porucha řeči, ale do 24 hodin (často i během minut) zcela vymizí a na zobrazovacích metodách nemusí být patrné trvalé poškození. U tiché mrtvice je naopak později nalezena jizva v mozkové tkáni bez toho, aby pacient zaznamenal odpovídající příznaky. Oba stavy však spojuje to, že představují významný rizikový faktor pro budoucí cévní mozkovou příhodu.

Diagnóza tiché mrtvice sama o sobě obvykle neznamená nutnost akutní hospitalizace, pokud je nález staršího data a pacient nemá nové potíže. Je však impulzem k důkladnému vyšetření příčin, tedy ke zhodnocení stavu cév, srdce a rizikových faktorů. Lékař může doporučit ultrazvuk krčních tepen, EKG, případně další vyšetření podle konkrétní situace. Cílem samozřejmě není léčit jizvu, ale předejít vzniku dalších mrtvic.

Je dobré si uvědomit, že statistiky ukazují poměrně vysoký výskyt tichých mozkových infarktů zejména u starších osob. S přibývajícím věkem jejich počet narůstá a u lidí nad 70 let nejsou na magnetické rezonanci ničím výjimečným. To však neznamená, že bychom je měli brát na lehkou váhu. Každé takové ložisko je stopou po epizodě nedostatečného prokrvení mozku a připomínkou, že cévní systém vyžaduje pozornost.

Protože ze své podstaty se tichá mrtvice neprojeví dramatickými příznaky, většina lidí netuší, že jí prodělala. Přesto existují jisté náznaky a změny, které mohou zpětně vzbudit podezření. Někteří lidé si mohou zpětně vybavit krátké epizody mírné slabosti, neobratnosti jedné končetiny, zhoršené jemné motoriky, dočasného výpadku soustředění nebo krátkodobé zmatenosti. Tyto příznaky však obvykle rychle odeznívají a tak je typicky lidé považují za důsledek stresu či únavy.

Dalším signálem může být postupné zhoršování paměti, zpomalení myšlení nebo větší potíže s plánováním každodenních činností, zvláště u lidí s vysokým krevním tlakem, cukrovkou nebo dalšími cévními rizikovými faktory. Takové změny jsou důvodem k návštěvě lékaře, i když se nejedná o akutní příhodu.

Ač tedy definitivně potvrdit prodělanou tichou mrtvici lze pouze zobrazovacím vyšetřením mozku, praktickým doporučením je všímat si nenápadných neurologických či kognitivních změn a pravidelně sledovat cévní rizikové faktory, což by mělo patřit k běžné péči o zdraví.

Jak tiché mrtvici předcházet

Dobrou zprávou je, že na rozdíl od některých jiných onemocnění známe u cévních mozkových příhod řadu jasně ovlivnitelných rizikových faktorů. Nejvýznamnějším z nich je vysoký krevní tlak. Dlouhodobě neléčená hypertenze poškozuje stěny cév, urychluje jejich tuhnutí a výrazně zvyšuje riziko jak ischemické, tak hemoragické mrtvice. Pravidelná kontrola tlaku a jeho správná léčba proto patří k nejúčinnějším preventivním opatřením.

Stejně důležitá je léčba cukrovky a poruch metabolismu tuků, zejména zvýšené hladiny LDL cholesterolu. Tyto faktory přispívají k rozvoji aterosklerózy, tedy ukládání tukových plátů do cévní stěny, což zvyšuje riziko uzávěru tepny. Význam má také udržování zdravé tělesné hmotnosti, dostatek pravidelného pohybu a pestrá strava s omezením nadbytku soli, průmyslově zpracovaných potravin a nasycených tuků.

Kouření patří mezi silné rizikové faktory cévních onemocnění, protože poškozuje cévní výstelku a podporuje vznik sraženin. Jeho zanechání má prokazatelný přínos v jakémkoli věku. U některých pacientů může být navíc nutná cílená léčba – například podávání léků snižujících srážlivost krve nebo léčba poruch srdečního rytmu, zejména fibrilace síní, která významně zvyšuje riziko vzniku embolie do mozku.

Účinná prevence tak nestojí na jednom konkrétním kroku. Důležitá je dlouhodobá péče o celý cévní systém, jež může výrazně snížit riziko tichých mozkových infarktů i velkých (klinicky zjevných) mrtvic, které mívají vážné následky.

Pokud se vám moje příspěvky líbí, budu rád za sledování také na Instagramu.

Bang OY. Silent brain infarction: a quiet predictor of future stroke. Precision and Future Medicine. 2018;2(4):167-174. doi:https://doi.org/10.23838/pfm.2018.00086

Schattner A. Silent Brain Infarction – Time for Changing the Paradigm? The American Journal of Medicine. 2022;135(1):12-14. doi:https://doi.org/10.1016/j.amjmed.2021.07.044

Vermeer SE, Longstreth WT Jr, Koudstaal PJ. Silent brain infarcts: a systematic review. Lancet Neurol. 2007 Jul;6(7):611-9. doi: 10.1016/S1474-4422(07)70170-9. PMID: 17582361.