Článek
Letos jsem byla poprvé na dovolené v Chorvatsku i se psem. Zvažovali jsme ještě Polsko, které je prý pro pejsky úplně ideální, ale nakonec u nás zvítězilo teplo a teplé moře — a bylo rozhodnuto. Do Polska se podíváme zase někdy příště. Někteří nám říkali, že jsme blázni, jiní naopak nadšeně tvrdili, že je to skvělý nápad. A jaké to tedy bylo?
Začnu úplně od začátku. Protože jsme měli náš oblíbený hotel zarezervovaný zhruba rok dopředu, měli jsme trochu obavy, jestli nebude problém změnit rezervaci kvůli pejskovi — původně jsme ji totiž měli bez pejska. Napsala jsem e-mail s informací, že s námi tentokrát pojede i pejsek. K mojí radosti to vůbec nebyl problém – pouze se po skončení pobytu doplácí poplatek, který činil 38 € za den. Měla jsem samozřejmě možnost ubytování zrušit bez jakýchkoli sankcí, protože společnost, přes kterou cestujeme, si za rezervaci neúčtuje žádný poplatek. Ale kdo by odmítl pobyt v tak luxusním hotelu za tak skvělou cenu, zvlášť když přítomnost pejska nebyla žádná komplikace? Poté jsem začala hledat druhou část našeho ubytování, protože jezdíme vždy alespoň na 14 dní. Chtěli jsme proto druhou část dovolené strávit někde blíže přírodě, v klidnějším prostředí. Nakonec jsem našla krásný kemp u Poreče, kde jsme se ubytovali v mobilním domě. Poplatek za pejska zde byl 10 € na den, což bylo příjemné překvapení. Ubytování bylo tedy zarezervované.
Na cestu jsme naší basenji slečně připravili vše potřebné: cestovní pojištění, cestovní pas (očkovací průkaz), očkování proti vzteklině a také preventivní ochranu proti srdečním červům, které přenášejí komáři – to je pro psy při cestování do teplejších oblastí opravdu důležité. K tomu samozřejmě i klasická výbava, aby měla na dovolené vše, co potřebuje. Do auta jsme ještě připravili nádobu s vodou a naši fenku jsme zajistili bezpečnostním pásem a kšíry. Cesta proběhla bez problémů, jen jsme dělali více pauz na venčení. Jsme rádi, že naše basenji slečna cestuje autem ráda, takže vše zvládla naprosto v klidu.
Po přibližně deseti hodinách jsme dorazili do hotelu, kde nás přivítal velmi přátelský personál. Okamžitě si všimli pejska, komunikovali s ní a dokonce si s ní během předávání informací od recepční i hráli. Na pokoji na naši čtyřnohou slečnu čekala hromada dárečků. Originální misky byly součástí výbavy pokoje, ale jako dárek dostala také hračku, pamlsek a mýdlo na packy. Následovala cesta na večeři a měli jsme obavu, kam pejska dáme. K našemu překvapení jsme zjistili, že můžeme jít bez problémů přímo do hotelové restaurace – jen bylo potřeba nepohybovat se s pejskem v prostoru, kde se přímo vydává jídlo. Po chvíli, kdy číšník zahlédl našeho pejska, běžel tu novinku oznámit ostatním. A najednou dorazila snad půlka kuchyně, aby přivítala čtyřnohého hotelového hosta. Tak přátelský přístup jsem opravdu ještě nikde nezažila. V mnoha hotelech sice pejsky povolují, ale spíše je jen tiše tolerují, ignorují, nebo mají spoustu omezení, kam se s nimi nesmí. Tady to bylo úplně jiné.
To bylo opravdu leháro.
Ani na pláži nebyl žádný problém. Snažili jsme se chodit na ty klidnější, ale i na klasických plážích to bylo bez obtíží. Samozřejmě jsme měli pejska vždy na vodítku, nenechali bychom ji udělat potřebu na pláži a dbali jsme na to, abychom nikoho neobtěžovali. Nakonec to však byli lidé, kdo chodil za námi, aby si naši slečnu podrbali.
Druhý den už ji znali všichni plavčíci i personál hotelu – a zdravili ji dřív než nás. Dny strávené v hotelu utekly až překvapivě rychle a nastal čas přesunout se do kempu. Mobilní dům byl krásně zařízený a na naši psí slečnu tu čekal pelíšek. Upřímně jsem čekala nějaký obyčejný, používaný „erární“ pelech, ale překvapil nás úplně nový, čistý a voňavý pelíšek. Klasické pláže byly opravdu nacpané k prasknutí, což není úplně náš styl, takže naše cesty za koupáním byly o něco delší. Ale stálo to za to – našli jsme krásná, klidná místa, kde jsme si pobyt užili všichni, včetně pejska.
Jednoho rána, když jsem sundávala prádlo ze sušáku, šel kolem prodejce výletů na loď s pozorováním delfínů při západu slunce. Samozřejmě mě oslovil, jestli bych neměla zájem. Nabídka mě opravdu zaujala, ale měla jsem jeden zásadní problém — pejska. Řekla jsem mu, že bych plavbu klidně vzala, ale že nechci nechávat fenku samotnou v cizím prostředí. Pán se podíval na naši chlupatou potvoru, usmál se a ujistil mě, že vzít pejska na loď nebude vůbec žádný problém. Když jsem pak šla zaplatit, čekala jsem ještě nějaký poplatek za psa… ale nic. Naše slečna měla plavbu zdarma. Na lodi také nebyl vůbec žádný problém – všichni byli přátelští a ochotní.
O pár dní později jsme seděli venku, koukali na jasnou oblohu a nad námi najednou proletělo vyhlídkové letadlo. Řekli jsme si, že by to mohl být další krásný zážitek. Tak jsme neváhali, našli na internetu vyhlídkové lety nedaleko od nás a začali řešit rezervaci. Bylo nám jasné, že jeden člen naší výpravy nejspíš letadlem nepoletí. Přesto jsme to chtěli aspoň zkusit a poslali dotaz, jestli může na palubu i pes. K našemu velkému překvapení přišla odpověď: ano, může. Hned jsme tedy let zamluvili – a s obavou čekali, kolik si řeknou za příplatek za psa. A opět nic. Žádný poplatek navíc. Let jsme si užili všichni, včetně naší psí slečny, která celou dobu klidně koukala z okna.
Bylo to skvělé.
A zbytek dovolené už patřil jen odpočinku. A mám otázku na vás, moji čtenáři: Proč je u nás takový problém, když chce člověk někam se psem? A proč tam, kde psi povoleni jsou, často následují obrovské příplatky? Letošní dovolená byla důkazem, že když se opravdu chce, všechno jde — a že pes nemusí být překážkou, ale ani důvodem k „výpalnému“. Cestovat se svým čtyřnohým parťákem je krásné a obohacující.
Zdroje:
vlastní zkušenosti
