Článek
Divokým předkem našich domácích koček byla nejspíš kočka divoká, hlavně její africký poddruh kočka plavá. Do toho se mohly přimíchat i evropská kočka divoká a asijská kočka stepní — taková nenápadná kočičí skládačka, ze které později vznikl mazlíček, kterého dnes hladíme na gauči.
První kočky se začaly potulovat kolem lidí už před 10–12 tisíci lety, když vznikala první stálá sídla a lidé začali skladovat obilí. A jak to tak bývá, kde je obilí, tam se brzy objeví myši. A kde jsou myši, tam kočky dobře vědí, že je o zábavu postaráno. Přesto máme skutečné důkazy o ochočených kočkách až z doby před asi 8 000 lety, konkrétně z dnešního Turecka a z Kypru. Kolem roku 3000 př. n. l. už byly kočky neodmyslitelnou součástí života v Egyptě. Lidé je uctívali jako posvátná zvířata, která chrání domy i zásoby před hlodavci. Bohyně Bastet, zobrazovaná s kočičí hlavou, byla symbolem ochrany, plodnosti a štědrosti. Kočky se dokonce mumifikovaly a jejich zabití se přísně trestalo. A i když Egypťané vývoz zakazovali, díky fénickým obchodníkům se kočky rozšířily do celého Středomoří.
První stopy koček v Evropě najdeme na řeckých vázách z 5. století př. n. l. Do Říma se dostaly za císaře Augusta a odtud putovaly dál — třeba až do Británie. Až do raného středověku byly považovány za cenné a chráněné zvíře. V 9.–11. století existovaly v Evropě dokonce zákony, které kočky chránily. Patřily na každý dvůr, protože bez nich by se obilí měnilo v myší hostinu. Křesťané je měli za zvířata spojená s ochranou domova a brávali je jako dobré znamení.
Jenže od 13. století se všechno obrátilo. Kočky se začaly spojovat s čarodějnictvím a zlem a přišlo kruté pronásledování, které vrcholilo v 16.–17. století. Přesto námořníci kočky dál potřebovali — bez nich by lodě podlehly krysám. A tak se díky nim kočky rozšířily až do Severní Ameriky, Austrálie a na Nový Zéland.
S příchodem osvícenství se kočkám konečně ulevilo. Jejich pověst se začala lepšit a z koček se stala oblíbená společenská zvířata. V 17.–18. století začalo jejich šlechtění a roku 1871 se v Londýně konala první velká výstava koček. Od té doby se chov koček rozšířil po celém světě.
Vědci nedávno udělali dvě velké studie — jednu o kočkách z Evropy a Afriky a druhou o kočkách ze staré Číny. A zjistili zajímavou věc. Kočky se k lidem nepřidaly tak ochotně jako psi. V Číně s lidmi žily 3 500 let, lidé je krmili, nechávali je u sebe, ale kočky byli stále své. Opravdové domácí kočky se do Číny dostaly až před 1 400 lety po Hedvábné stezce. Druhá studie pracovala s kostmi koček, které žily tisíce let zpátky, třeba v Turecku. A z jejich DNA vyplynulo, že i tehdejší kočky byly pořád divoké. Člověk je mezitím rozšířil téměř po celém světě — kam přišel člověk, tam dříve či později přišla i kočka. Jen Antarktida zůstala bez nich.
Zdroje:
