Fantaghirò po letech: Co dnes dělá představitelka legendární princezny?

V devadesátých letech patřil italský seriál Princezna Fantaghirò k pořadům, které dokázaly přikovat k obrazovkám celé rodiny. Nejvíce ho milovaly děti a teenageři, ale kouzlu tohoto pohádkového příběhu neodolala ani řada dospělých. Příběh o princezně, která se nebála vzepřít osudu a tradicím. Hlavní postavu ztvárnila italsko-francouzská herečka a tanečnice Alessandra Martines, jejíž kariéra před i po tomto seriálu byla velmi pestrá. Pamatuji si, že mě ze všeho nejvíc zaujal představitel tajemného Tarabase, zatímco většina mých kamarádek měla beznadějně zamilované oči jen pro prince Romualda. Na hlavní hrdince mi v paměti nejvíc utkvěly její výrazné oči. Jako malá jsem se samozřejmě snažila její líčení napodobit – tehdy se prodávaly dětské stíny na hraní. Výsledek byl ale hotová pohroma. Nejen pro mamku, když mě v tom „uměleckém“ výtvoru spatřila, ale i pro koberec v mém pokojíčku, který to pěkně odnesl.

Ale teď zpátky k představitelce naší hrdinky. Alessandra se narodila 19. září 1963 v Římě a prvních pět let svého života strávila v italské metropoli, než se rodina přestěhovala do Paříže. Tam začala studovat klasický tanec a vstoupila na prestižní Conservatoire de Paris, kde se věnovala baletu. Jako mladá tanečnice vystupovala na významných scénách v Evropě i v USA, a její práce zaujala i choreografa George Balanchina při spolupráci v New Yorku. Netrvalo dlouho a všimli si jí i filmoví tvůrci. Jednu ze svých prvních rolí získala ve snímku Miss Arizona z roku 1987, kde si zahrála po boku Marcella Mastroianniho. Objevila se také ve fantasy Sindibád sedmi moří, ale širší popularitu získala až v roce 1991 díky roli v seriálu Fantaghirò.

Série, režírovaná Lambertem Bavou, vznikala mezi lety 1991 a 1996 a skládá se z pěti hlavních televizních filmů. Každý díl měl původně stopáž kolem tří hodin a v mnoha zemích byly filmy vysílány rozdělené do dvou či více částí – tedy spíš jako seriál, protože jako celovečerní film si ho pravděpodobně nikdo nepamatuje. Alessandra ztvárnila princeznu, která si ostříhala vlasy a oblékla brnění – vlastně takovou italskou verzi Johanky z Arku. V seriálu se objevily také postavy jako princ Romualdo (Kim Rossi Stuart), zlá Černá čarodějnice (Brigitte Nielsen) a temný čaroděj Tarabas (Nicholas Rogers). Pro české diváky byla série zajímavá i díky natáčení ve střední Evropě a využití historických lokalit, například hrad Bouzov, hrad Pernštejn a slovenský hrad Bojnice. Mezi české herce, kteří se objevili v seriálu, patří Kateřina Brožová (sestra Karolína), Pavel Zedníček, Markéta Hrubešová (víla), Tomáš Valík (Ivald), ale i Anna Geislerová a Jan Kraus. Pátý díl, natáčený v Malajsii, se odchýlil od původního děje a plánované šesté pokračování už nevzniklo.

Po Fantaghirò Alessandra Martines pokračovala ve filmových a televizních projektech. Spolupracovala s francouzským režisérem Claudem Lelouchem, za kterého se v roce 1995 provdala - mají spolu dceru Stellu. Za roli ve filmu Hasards ou coïncidences získala cenu pro nejlepší herečku na filmovém festivalu v Chicagu. Mezi její další projekty patří Bídníci dvacátého století , životopisná minisérie Don Bosco a drama Edda, které vypráví příběh dcery Benita Mussoliniho. Manželství s Lelouchem skončilo v roce 2009 a později měla Alessandra vztah s mladším hercem Cyrilem Descoursem, se kterým má syna Huga- ani tento vztah však nebyl dlouhodobý.

Kromě herectví a tance se Alessandra uplatnila i v dalších oblastech. Ve Francii byla porotkyní v televizních soutěžích Dancing with the Stars (obdoba StarDance) a The Best, le meilleur artiste. Napsala dětskou knihu Contes pour Stella, inspirovanou svou dcerou, a výtěžek věnovala charitativní organizaci UNICEF. V posledních letech se stáhla z pravidelného filmového hraní a věnuje se projektům s náboženskou a inspirativní tematikou. V televizi často mluví o své víře, životních zkušenostech a smyslu života a zároveň podporuje charitativní činnost.

Zdroje: en.wikipedia.org, filmozrout.cz, netflixer.cz, csfd.cz, en.wikipedia.org, dotyk.cz,