Článek
Jsem pejskařka, ale přesto nemám některé pejskaře ráda. A proč? No, asi to znáte – jdete na procházku a najednou pes na volno a páníček nikde. Nemám vůbec nic proti venčení na volno, ale pouze pokud je pes pod kontrolou svého pána a umí základní povel „ke mně“. Zodpovědný člověk si vezme svého pejska na vodítko. No, bohužel ne všichni mají asi sociální cítění a schopnost předvídat situaci. Bohužel potkávám lidi, kteří po napomenutí „vezměte si ho, prosím, na vodítko“ se cítí snad i dotčeně a reagují obvykle stejnou hláškou: „Ale můj pejsek nic nedělá, on je hodný.“ – je to snad nějaký kult, nebo co?
Zažila jsem lidi ze svého okolí, kteří cvičí pejsky pro nevidomé, a i když mají psa označeného vestou, někteří lidé asi nechápou, co to znamená.
Chápu, že někteří lidé mají psa jen pro radost, ale rozhodně takové chování radost ostatním nedělá. Nedaleko od nás bydlí člověk, který má psa, kterého vůbec nezvládá – napadl už jedno dítě.
Myslím, že každý by měl mít za svého psa zodpovědnost, a nezodpovědný člověk by si psa vůbec neměl pořizovat. Jak teda reagovat a bránit svého pejska, když dojde na nejhorší? V první řadě je dobré zkusit odhadnout psa, co se k vám blíží. Pokud je pejsek opravdu přátelský, většinou to poznáte podle řeči jeho těla – je veselý, hravý, vrtí ocáskem, nebo se naopak automaticky stáhne, lehá si a dává najevo podřízenost. V takových případech můžete být v klidu, pokud máte taky přátelského pejska, který má s ostatními dobré zkušenosti.
Horší je to, když se k vám pes spíš plíží, má ztuhlý ocas, naježenou srst nebo je celý napružený – v tu chvíli zpozorněte. Ideálně si dejte svého psa za sebe, a pokud má košík, radši mu ho sundejte, protože by se nemohl bránit. Zkuste druhého psa odehnat – třeba tím, že na něj hlasitě zařvete nebo dupnete. Pokud máte menšího psa, nedoporučuje se ho zvedat – druhý pes by se po vás mohl ohnat a jít vám po rukách. Sama jsem to párkrát udělala a vím, že to není zrovna ideální. Důležité je hlavně zabránit tomu, aby se psi do sebe pustili. Dobře fungují tekuté pepřové spreje – jsou celkem účinné a psovi nijak vážně neublíží. Pomoci může i paralyzér, protože některé psy odradí už samotný zvuk. Je ale dobré mít svého pejska na ten zvuk naučeného. Pozor ale – pokud už jsou psi zakousnutí, paralyzér nepoužívejte, pes je po zásahu v křeči a nepustí, protože nemůže.
Když vidíte, že se druhý pes chystá zaútočit, můžete se ho zkusit kopnutím odrazit. Pokud už se ale zakousne do vašeho psa, doporučuje se cizího psa začít škrtit (ne uškrtit!) – jakmile mu začne docházet dech, většinou pustí. Rozhodně nestrkejte mezi psy ruce, hrozí vážné pokousání. Když jsou zakousnutí a začnete je rvát od sebe, můžete je akorát víc potrhat. Ideální je cizího psa odtáhnout a držet je od sebe dál.
Samozřejmě taky záleží, jaký pes na vás běží a jak si věříte. Ne každý má odvahu se bránit, a to je naprosto pochopitelné. V krajním případě klidně zavolejte policii – jedná se o nutnou obranu. Možná to někomu bude znít drsně, ale věřte mi, někdy to může vašemu pejskovi zachránit život.
Na závěr bych jen chtěla říct, že mít psa je radost, ale i zodpovědnost. Každý páníček by měl myslet nejen na svého pejska, ale i na ostatní lidi a zvířata kolem sebe. Protože právě naše chování dělá z nás buď ohleduplné pejskaře, nebo ty, kvůli kterým se ostatní bojí vyjít ven.
Zdroje:
zkušenosti z mého okolí
https://www.pesweb.cz/cz/1452.jak-ochranit-sveho-psa-pred-napadenim-jinym-psem
https://www.idnes.cz/hobby/mazlicci/mazlicek-pes-psi-napadeni-rvacka-pokousani-agresivni.A220909_121309_hobby-mazlicci_bma
