Článek
Národní park Plitvická jezera je asi úplně bez pochyb nejznámější a nejvíce navštěvované místo v Chorvatsku, což se od takového místa očekává. Místo, kde se natáčel legendární Vinnetou, pěkné dřevěné lávky a ta tyrkysová voda. Si člověk řekne – úplná pohádka, že? No, jako jo, ono to pohádka je a je to tam opravdu moc pěkné, ale… pokud bych tam někdy v budoucnu jela, asi bych si tento výlet naplánovala líp. Asi to znáte – jezdíme do Chorvatska každý rok aspoň na dva týdny, aby tělo hezky zrelaxovalo, a samozřejmě si plánujeme výlety, ale kdo ne.
Nejspíš teď někteří čtenáři tohoto článku si pomyslí: „Ježíši, ona jezdí každý rok do Chorvatska a nic jiného nezná.“ Bohužel vás zklamu – procestovala jsem toho celkem hodně, třeba ostrov Menorca, Tenerife – tam doporučuji navštívit Loro Park, je to taková zoo na steroidech, botanická zahrada a zábavný park zároveň, řecké ostrovy Lesbos nebo Kréta a další pěkná místa, na která se třeba někdy ráda podívám. V Chorvatsku mám však největší pocit klidu a miluju tu vůni borovic a moře, ten pocit, když si olíznete rty a cítíte slanost. To jsem jinde nepocítila. A některé teď napadne, že co teď poslední dobou pociťují, je to, že to tam je drahé – no, nemůžu souhlasit. Samozřejmě jsou opravdu levné země, ale zdražování pociťujeme i tady. A ano, už tam cestovat nemusíte – aspoň tam nebude tak narváno jako letos.
Ale teď zpátky na Plitvice. Náš výlet byl úplně špatně naplánovaný, jen jsme to netušily. Dorazily jsme na Plitvice asi po deváté hodině, což byl první nedostatek. Ideálně si najděte ubytování někde poblíž a jděte tam hned na otvíračku, jelikož na nás tam už čekala pěkná fronta lidí. A bohužel dovnitř pouštějí lidi v časových intervalech cca po půl hodinách, pokud si dobře pamatuji. Ale pokud si zakoupíte vstupenku online, můžete jít hned po příjezdu.
Tohle né :-(
Takže po půl hodině čekání vás společně s davem lidí pustí do parku – no, bylo to, jako kdybychom se zúčastnily nějakého zájezdu, a vůbec to nebylo příjemné. Šly jsme vstupem číslo 1, který je, myslím, zároveň i hlavní – což doporučuji, aspoň jdete z kopce, a ne jako ti nešťastníci, co šli z druhé strany. Ono totiž jdete v davu a zároveň se na těch úzkých cestách vyhýbáte ještě dalšímu davu z druhé strany. Cestou jsme potkali celkem hodně pohozených dětských kočárků – nejspíš lidem došly nervy. Ale potkali jsme i lidi, co to nějak zvládali i s kočárkem. Pokud můžu doporučit, tak ho ale neberte.
Další doporučení je navštívit Plitvice na přelomu května a června – to tam je i nejvíce vody, pokud tam tedy nejedete vyloženě na podzim, kdy zbarvené listí dělá opravdu pěkné záběry. My jsme tam byly v září a vody bylo málo, takže velký vodopád a vlastně i ostatní vodopády byly spíše velkým zklamáním.
A ten vodopád je kde?
Chůze v davu nám připadala jako nějaký pochod – a nedej bože, když jste se zastavily udělat si fotku nebo něco vyfotit. Ale pak přišlo další peklo. Součástí vstupenky je plavba lodí po jezeře zdarma. No a tam byla fronta jak na banány – cca 200 metrů dlouhá. Pokud si myslíte, že se tomu vyhnete právě z druhého směru, tak ne – bylo to tam úplně stejné. Když nás informoval pán, který jel z druhého směru, že čekal na loď asi hodinu, rozhodly jsme se, že se bez lodi obejdeme. Šly jsme tedy kolem jezera pěšky a byla to celkem štreka – v cíli jsme zjistily, že jsme jezero ještě obešly z té delší strany. Velké pozitivum bylo, že jsme se trhly od davů, a v druhé části parku bylo lidí značně míň. Konečně se tam dalo i pořídit nějaké fotky a mohly jsme, jak se říká, nasát atmosféru. Ke konci naší výpravy jsme ochotně čekaly na svoz autobusem, který nás zavezl zase na start naší trasy.
Konec nahoře v lese :-(
I tak jsme si to aspoň nějak snažily užít a doufám, že vás, čtenáře tohoto článku, nepotká stejná zkušenost. I když mám v dnešní době pocit, že je všude moc lidí – a to se dřív s příchodem počítačů a podobných věcí říkalo: „A teď už budou lidi jen u počítačů.“
Zdroje:
vlastní zkušenosti
https://np-plitvicka-jezera.hr/en/
https://www.chorvatsko.cz/magazin/tip-na-vylet-plitvicka-jezera
