Článek
Hele, pokud jste někdy seděli u počítače a říkali si- „Tyjo, ta realistická válka v Call of Duty je sice fajn, ale fakt mi tu chybí možnost mlátit lidi pánvičkou a nosit u toho na hlavě hořící Tower Bridge,“ tak Team Fortress 2 je přesně ta diagnóza, kterou hledáte. Je to hra, která měla podle všech logických pravidel herního průmyslu dávno umřít, shnít a nechat se pohřbít pod nánosem modernějších titulů. Jenže ona ne. TF2 je jako ten divnej strýc na rodinné oslavě – je tu s námi od roku 2007, pořád vypráví stejný vtipy, ale i po deseti pivech vás dokáže rozesmát víc než kdokoli jiný. Celý tenhle cirkus stojí na naprosto absurdním příběhu o dvou dědcích, bratrech Redmondovi a Blutarchovi, kteří se tak nenávidí, že si najali bandu žoldáků, aby se nekonečně řezali o pár kusů bezcenné pouště a hromady štěrku. Logika? - žádná. Zábava? - maximální.
Když do téhle hry vlezete poprvé, pravděpodobně vás trefí raketa odněkud z nebe, pak vás podřízne neviditelný Francouz a nakonec vás dorazí chlápek v plynové masce, co po vás hází sklenice s… no, s „citronádou“, která rozhodně není z citronů. A vy se u toho budete smát. Protože TF2 není o KDA (poměru zabití a smrtí), je to o tom chaosu. Máte tu devět postav a každá je totální psychopat. Třeba takový Soldier. Ten chlap je takový patriot, že se sám naučil létat tím, že si střílí rakety pod nohy. V reálu byste byli na kousky, v TF2 je to legitimní způsob dopravy, kterému říkáme rocket jump. Pak je tu Heavy. Obrovský Rus, co miluje svůj rotačák (říká mu Saša) a svůj sendvič. Fakt, ten sendvič ho vyléčí víc než moderní medicína. A když už jsme u medicíny, máme tu Medica. To je ten člověk, kterého budete prosit o pomoc, zatímco on na vás bude dělat pokusy a u toho se šíleně smát. Jako hráč, co s ním strávil stovky hodin, vám říkám- když vidíte, že má Medic nabité „ÜberCharge“, jste v tu chvíli bůh. Tedy dokud vás neshodí z útesu nějaký Pyro s tlakovou vlnou.
Krampus mapa
A pak jsou tu ty čepice. Panebože, ty čepice. Valve kdysi omylem vytvořilo první simulátor burzy s oblečením na světě. Lidi jsou schopní prodat ledvinu za neobvyklý klobouk, ze kterého šlehají blesky. Já sám jsem kdysi vyměnil pár virtuálních zbraní za kšiltovku a cítil jsem se jako král Wall Street. Je to bizarní, je to povrchní, ale bez těch klobouků by to prostě nebylo ono.
Jestli si myslíte, že je TF2 ujeté v běžném provozu, tak počkejte, až kalendář narazí na říjen nebo prosinec. To se totiž ve Valve přepne nějaký tajný spínač a hra se změní v totální halucinaci, kterou by nevymysleli ani autoři Teletubbies po pěti silných espressech. Halloween v TF2 (neboli Scream Fortress) není o strašení, ale o naprostém, nekontrolovaném bordelu. Najednou neběháte jen po mapě, abyste někoho trefili, ale musíte řešit, že se uprostřed bodu objevil Merasmus. To je takový ten čaroděj v rouchu, co má místo hlavy jelení lebku, dluží peníze ruské mafii a neustále na vás křičí, že vás prokleje. - A on to fakt udělá! Uprostřed největší řežby vás najednou kouzlo zmenší na velikost myši, nebo vám na hlavu nasadí bombu a vy musíte běžet k nepříteli jako sebevražedný pošťák. Mapy jako Harvest nebo Helltower se zaplní duchy, co vás vyděsí tak, že nemůžete střílet, a ze země začnou lézt kostlivci, kterým je úplně fuk, za jaký tým hrajete – prostě vás chtějí zmlátit kostí. Je to ten typ map, kde se snažíte přežít, ale nakonec vás sejme Bezhlavý bezkoňský jezdec obří sekerou, zatímco se propadáte do pekla. Jakmile opadne dýňové šílenství, přijde Smissmas. To je taková ta chvíle, kdy se i ti největší zabijáci navlečou do pletených svetrů se soby. Mapy zapadají sněhem, na nábojích jsou mašle a místo klasických granátů na vás lítají vánoční ozdoby. Vizuálně je to nádhera, ale nenechte se zmást – pořád je to TF2. Není nic víc ponižujícího, než když vás zabije Heavy, který má na hlavě ptačí klec se jmelím. Zimní mapy se promění v jednu velkou klouzačku a vy se snažíte protlačit vozík s bombou, který teď připomíná dárkový koš, zatímco vás shora ostřeluje Sniper s nasazeným červeným nosem.- Nejkrásnější zimní mapou je Wutville.
Co mě na tom ale drží i po těch letech? Je to ta komunita a ty momenty, které v jiné hře nezažijete. Stalo se vám někdy v Battlefieldu, že uprostřed největší vřavy někdo začal tancovat kozáčka a během minuty se přidaly oba týmy a jen tak se tam v kruhu radovaly, dokud to celé neodpálil jeden zmatený nováček? V TF2 je to běžné úterý. Jasně, hra má svoje mouchy. Valve na ni občas zapomíná víc než já na zalévání kytek a oficiální servery občas vypadají jako invaze terminátorů (rozuměj botů), ale komunita si vždycky poradí. Komunitní servery pořád jedou naplno, mapy jsou stále skvělé a ten pocit, kdy jako Spy dáte „backstab“ Sniperovi, který vás deset minut kempil, je prostě nenahraditelný.
Takže, jestli hledáte něco, kde se nebere nic vážně, kde fyzika je jen sprosté slovo a kde můžete potkat lidi, co mají víc nahraných hodin než vy let života, pojďte do toho. Je to zdarma, rozjedete to i na toustovači a věřte mi, že jakmile jednou uslyšíte to vítězné „Scream!“, už nebudete chtít odejít. Jen si dejte pozor na ty Francouze. Jsou všude. I za vámi. Fakt, neotáčejte se… pozdě.
Zdroje: vlastní zkušenosti, teamfortress.com, wikipedia.org, store.steampowered.com, games.tiscali.cz
