Bububu, umělá inteligence sebere programátorům práci. Ale houby!

Byl jednou jeden muž jménem Elon Musk, který se svým kolegou Samem Altmanem založil technologický výzkumný start-up „Open Ai,“ jež vyvinul superstar „počítačového showbyznysu“ - chatbota jménem ChatGPT. Ten by se, dle mého názoru, dost možná byl býval stal jen řadovým softwarovým projektem, nicméně díky dobrému marketingu a mediální pozornosti je nyní symbolem jakési rádoby další průmyslové revoluce.

Údajně je jeho posláním prý nahradit úplně všechny profese, zejména programátory. Všímám si, že většinou tyto věci říkají lidé, kteří sice v IT de facto pracují, nicméně ne na technické pozici jako například grafici, front-end vývojáři přes Wordpress, markeťáci a podobně. Občas se najde nějaký kodér, jenž se chytne proudu, ale ti, co skutečně programují nebo pracují s nějakou formou umělé inteligence, zůstávají při zemi.

Autor v původním článku píše, že programování v budoucnu zvládne kdokoliv, protože v podstatě stačí říci umělé inteligenci, co chceme naprogramovat a ona nám vyplivne kód. No, s tím si, jakožto programátorka, dovolím nesouhlasit.

Ač to tak možná na první pohled vypadá, programování zdaleka není jen psaní kódu v určitém jazyce. Vlastně se dá říci, že pochopit funkce a syntaxi jazyka je to nejjednodušší na této činnosti. Samotnému napsání kódu totiž předchází mraky přemýšlení nad jednotlivými strukturami a efektivností celého programu. A i když ten kód napíšete, nemáte zdaleka vyhráno. Každý, kdo někdy něco kódoval, se zajisté setkal s tím, že při následném zkoušení program neproběhl tak, jak měl a poté jste si dlouho lámali hlavu nad tím, kde nastala chyba.

Člověk není dokonalý, ale je naprosto chybné myslet si, že umělá inteligence ano. Dle mých zkušeností, je na tom častokrát hůře než naše „makovice.“ Program je totiž věc, která pouze vytváří výstupy na základě zadaných vstupů tak, jak to má „nařízeno“ svým zdrojovým kódem. A jakmile chybí data nebo ještě hůř, jsou chybná, nastává kámen úrazu.

Přijde mi, že většina lidí se vůbec nezamyslela nad tím, kde se tato data berou. Co tak vím, tento jazykový model se vše naučil procházením celého webu, od různých online článků až po encyklopedie a podobně. Na internetu se ale lze dozvědět ledacos, třeba i to, že špagetové monstrum existuje a Země je placatá.

Zatímco člověk porovnává informace získané z online prostoru s realitou, umělá inteligence má k dispozici pouze internetová data, která může srovnávat mezi sebou a vyhodnocovat jejich legitimitu v rámci svého programového nastavení. Pro zjednodušení, představte si, že jdete v lese a najednou narazíte na kytku, kterou jste nikdy v životě neviděli. Vyfotíte si ji a zadáte třeba do Google Lens, jenomže výsledky se vám zdají odlišné, tak si projdete encyklopedie a následně zajdete za nějakým botanikem a ten vám řekne, co si o tom myslí. Když ale umělé inteligenci ukážete obrázek, začne ho porovnávat s databází, kterou má. A ejhle – zrovna tahle rostlina jí tam chybí. Pak jsou dvě možnosti: Buď vyhodí chybu anebo, hůře, přiřadí nesprávný výsledek. Prostě vypadá to jako borůvka, tak je to borůvka, jenomže ve skutečnosti je to třeba rulík. Docela problém, že?

A stejné je to v programátorské branži. Když se teoreticky našprtáte celý jazyk, programátor se z vás nestane. Pochopíte sice možná, jak funguje syntaxe a jak takový kód vypadá, jenomže jak to skutečně pracuje, zjistíte, až začnete kódovat a poznáte, že spoustu věcí je třeba realizovat jinak, než jak napovídá teorie. Umělá inteligence vám možná napíše funkční program pro dělení dvou čísel, ale s PLC pro řízení lakovny už to tak jednoduché nebude.

Nutno říct, že AI považuji za dobrého poradce. Ovšem je třeba si uvědomit, že vygenerovaný kód je potřeba zkontrolovat a vyzkoušet. Několikrát jsem se zkusila s ChatGPT poradit a stejně jsem celý její výtvor musela předělat, protože nefungoval tak, jak měl. A proto programátorská profese jen tak nezanikne. Primárním problémem je totiž i to, že aby byli chatboti schopni získat náskok před lidskými programátory v bleskurychle vyvíjejícím se prostředí IT, museli by se neustále aktualizovat. A momentální verzi ChatGPT, kterou používám, už poměrně odzvonilo, vzhledem k tomu, že její datová zásoba končí lednem 2022.

Nedávno jsem zkusila takový experiment, kdy jsem se ChatGPT zeptala na vlakové spojení z města, kde bydlím, do Tiraspolu. Neustále se vymlouvalo na datum své poslední aktualizace a odkazovalo mě na stránky dopravce. Následně mi doporučilo přestup v Kyjevě a když jsem mu řekla, že je to nemožné, neboť měsíc po konci jeho dat započala na Ukrajině válka, odpovědělo toto:

Toto je praktická ukázka vaření z vody, ke kterému dochází v rámci nedostatku dat. Podobné to bylo, když jsem ho nechala spočítat aritmetický průměr. Výsledek AI a mé kalkulačky se ale lišil. ChatGPT se mi následně začalo omlouvat a ujišťovat mě, že můj výsledek je správný. Opravdu si myslíte, že vám tohle vezme práci?

Když ale mluvíme o tématu umělé inteligence, užíváme obvykle budoucí čas. Spekulace o budoucnosti jsou sice zcela v pořádku, avšak apokalyptické predikce jako ze sci-fi románů jsou, dovolím si říci, jen scestnými výkřiky. Je to asi stejné, jako když se v devadesátých letech společnost obávala, že s datem 1. ledna 2000 dojde k pádu veškerých systému a zániku civilizace. Nebo když se v jednom z dílu Návratu do budoucnosti objevila představa roku 2015 s lidmi na vznášedlech.

Momentálně je umělá inteligence opravdu umělá a poměrně dost hloupá. Tedy alespoň ta, která dělá tomuto termu byznys, jako jsou právě jazykové modely nebo programy na generování obrázků, se kterými mám také pestrou zkušenost. Vznikla pro mě třeba žena se třema očima, co místo pistole držela cosi připomínající žehličku nebo zelená žába, která měla sedět ve voze Škoda Felicia uprostřed Havany, nicméně namísto toho stála na střeše Mini Cooperu na místě, co spíše připomínalo Washington. Řekla bych tedy, že umělci taky mohou zůstat v klidu.

Kam se to za pár let posune? Těžko říct. Uvědomme si, že experimenty s AI asistenčními nástroji rozhodně neodstartovalo ChatGPT. Někteří si možná vzpomenou například na průšvih jménem Tay v roce 2016, Alexu od Amazonu nebo Siri, se kterou Apple přišel někdy okolo roku 2011. Umělá inteligence dělá život o trochu jednodušší, avšak potencionální „revoluci“ bych spíše viděla v automatizaci průmyslu. Čeho se ale obávám více než ztráty zaměstnání kvůli robotům, je digitalizace běžného života v podobě všudypřítomných QR kódů a aplikací na úplně všechno od žákovské knížky přes bankovnictví až po e-doklady, která nás právě činí závislými na mobilních zařízeních a mimo jiné umožňuje vládám i korporacím získávat nad námi větší kontrolu.

Článek je psán na základě vlastních znalostí, zkušeností a názorů autora, podpůrné zdroje jsou uvedeny v textu.