Článek
Upozornění: Tento článek je satira a slouží pouze pro pobavení. Autorka píše neformálním jazykem a záměrně si mnoho skutečností o sobě vymýšlí, aby zvýšila parodičnost textu.
Lotyšská bezpečnostní služba vydala příručku pro své občany o tom, jak poznat ruského špiona. Musím říci, že něco tak stereotypního jsem již dlouho neviděla a nechápu, jak mohla „vyspělá západní země,“ jako je Lotyšsko, něco takového vůbec vypustit. Jako pardon, ale kde je zmínka o nás ženách? A co hůř – kde je těch 72 dalších pohlaví? Vy se snad snažíte tvrdit, že špionáž je práce jen pro drsný chlapy? Ani náhodou! Jedná se o naprosto elegantní profesi, která je zcela genderově a věkově neutrální.
Takový špion může být klidně i vaše babička. Co vy víte, jestli místo kroužku informatiky pro důchodce náhodou nechodí na ruskou ambasádu páchat hackerské útoky vůči lotyšské vládě? Být váma, tak si na ni dám pozor. Agent může bejt fakt úplně každej. My Rusové nejsme hloupí, jak si tam na západě myslíte, aby nás prokoukl kdejakej Lotyš.
Etický kodex ruského špiona
Ona příručka tvrdí, že ruský špion obvykle vypadá jako zmatený turista v ošuntělém oblečení s dost zanedbanou hygienou, kratičkými vlasy a širokou výbavou různého vojenského materiálu, jako jsou vysílačky, zdravotní matroš a tak dále. No, dovolte? Já se teda rozhodně meju! Tedy alespoň v mezích ekologicky smýšlejícího Evropana. Je ale fakt, že u nás v Rusku to bylo trochu horší, když tam nemáme ani kanalizaci nebo splachovací záchod, naštěstí se ale na každým rohu nachází benzínka Gazproma, tak se dá trochu opláchnout na pumpě, akorát je pak člověk cejtit jak zahřátej žigulik.
Náhodou ale vlasy mám teda pěkně dlouhý. To bylo naposled, když jsme bojovali v Donbasu, to jsme tam všichni chodili tak nějak prakticky ostříhaní strojkem v pruhovaném tílku, ale tam nebyla ani ta benzínka Gazproma, takže nějaký mytí byl fakt luxus. Když se však člověk přidá ke špionům – jó, to je jiná, dámy a pánové. Obzvláště dámy. Ty mají totiž přísný dresscode. Hlavní náplní práce takové ruské agentky je totiž balit západní muže a sosat z nich zajímavý data. Takže já, špionka, musím působit jako naprosto neodolatelná upravená dáma z lepší společnosti, což znamená bez přiléhavého kostýmku, lodiček a červené rtěnky absolutně nevylízat. Ale zase si nemyslete, drazí zápaďané, že to mezi náma bude nějakej dlouhodobej vztah. Ruská špionka se smí provdat jedině za ruského špiona, jinak by bylo ohroženo naše státní tajemství!
Je fakt, že občas ale působím trochu zmateně. Když jsem nedávno plnila špionážní misi na pardubickém nádraží, tak jsem málem namísto Kaliningradu jela na jih do Itálie, protože tam někdo změnil názvy kolejí a nástupišť a neseděla mi špionážní mapa. Tak jsem se pak musela ptát všemožnejch lidí, ale naštěstí byl můj ruský přízvuk považován za „ukrajinskou moravštinu.“
Co je horší – technika. Já totiž nejsem jen špionka, ale precizní ruský hacker, co kdysi dávno (když se ještě koupal v benzínu a chodil ošmikanej na ježka) rabotal na doněckým frontu v telekomunikacích. Takže mám pořád po kapsách nějaký Arduina, ESPčka a nebo různý jiný technický udělátka, jako třeba nakradené čipy z praček a ledniček, ze kterých si pak s kolegama sestavujeme rakety. Obvykle tvrdím, že jsem studentka elektrotechniky, to se pak lidi ani nediví, že mám s sebou knížku o bezpečnosti sítí nebo skripta, kde je vysvětlen jamming, a navíc díky tomu ještě působím chytře, takže by absolutně nikoho nenapadlo, že mám jen základní vzdělání a VUML.
Špiona kdekdo nepozná
Hlavní zásadou špiona je ovšem nedat ostatním vědět, že jsem špion. Jestli si myslíte, že mě potkáte a hned budete vědět, že jsem ta „Ma Baker z pardubického nádraží,“ tak ani náhodou, dámy a pánové. Ten Makarov, co schovávám v kabelce, to je naprosto normální a běžná ženská zbraň dnešní doby. A doklady nosím výhradně falešný, ty co jsem kdysi dávno ukradla jedné studentce jménem Nicol. Pravej ruskej pas mám pěkně zašitej doma v Moskvě v trezoru uvnitř matrjošky.
Vy byste se možná divili, ale matrjoška, to je nejúčinnější špionážní ruská úderka. Tyhle dřevěný holky totiž uměj zašít úplně všechno, od cigára po kalašnikov a klidně vám to propašujou až do Spojených států. Proto je taky my Rusové tak hojně využíváme.
No, co dodat na závěr. Vyřídila jsem v Kremlu, že už mají v Lotyšsku stopu, takže prezident jasně nařídil všem hošanům se umejt, převlíct a učesat, zatímco zmatení Lotyši budou nahlašovat armádě každýho bezdomovce, který bude alespoň trochu odpovídat popisu. Hádám, že teď bude v Rize docela sranda a konstatuju, že mise „napal MIDD“ byla ukončena úspěšně.
Tož zatím, До свидания, друзья!
Vaše Nikolajevna
