Článek
Paní Zoubková ve svém článku tvrdí, že Rusko prý vymírá a demografický úpadek musí řešit únosy ukrajinských dětí a zákazem propagace bezdětnosti. Tyto informace ale pobrala primárně ze západních zdrojů, které od roku 2022 zavrhly veškerou transparentnost. Jelikož se ale o dění na Donbase zajímám delší dobu, neodpustím si reakci psanou bez růžových, černých nebo žluto-modrých brýlí.
Co říkají data o „ruském vymírání“
Prošla jsem si veškeré zdroje, které paní Zoubková uvedla a nikde jsem nenašla žádný graf, který by ukazoval jasná statistická data. Naštěstí se mi povedlo ale najít přímo statistiku OSN z roku 2024. A světe div se, křivky nejsou tak katastrofické. Porodnost v Rusku až do roku 1991 rapidně rostla, od rozpadu SSSR však logicky přišel mírný pokles. Pořád je ale počet obyvatel Ruské federace na cca 1,4 násobku populace v roce 1950, kdy začal nastávat „babyboom.“
Vážně nevím, kde se vzalo ono tvrzení, že se průměrný muž dožije v Rusku méně než 60 let. Podle této statistiky byla totiž očekávaná délka života v roce 2024 stanovena na 73,34 let a pod hranicí 60 se tento odhad pohyboval naposled v roce 1954. Zajímavé je ale porovnání křivky narozených dětí vůči úmrtím. Zde se totiž nejspíše vzal onen „bububu odhad,“ že Putin přijde o 600 000 občanů ročně, protože zhruba tento „gap“ byl zaznamenán v roce 2023 a 2024. Věštcům katastrofy ale už jaksi nedošlo, že se nejedná o konstantní číslo a naopak např. v roce 2017 byl přirozený přírůstek v Rusku kladný. Největší prohlubeň byla zaznamenána v roce 2021, kdy rozdíl mezi narozenými a zemřelými činil něco okolo milionu.
Momentální přirozený přírůstek je v Rusku záporný, a to -0,53 %. To je ale stále méně, než třeba v Litvě, tedy alespoň dle tvrzení CIA. Evropa navíc bojuje s nadměrnou úmrtností, což má být podle expertů způsobeno pandemií COVID-19, ale já si upřímně myslím, že to má na svědomí spíše něco jiného, co s covidem souviselo, nicméně nebudeme spekulovat. Spíše se zkusme zamyslet nad tím, co vede k úbytku dětí.
Matky v kapitalismu, progresivním i tradičním
Jak jsem již uvedla výše, s nedostatkem nově narozených dětí bojuje nejen Rusko, ale celá Evropa. Tedy většina vyspělých zemí. Ano, Rusko je velice ekonomicky vyspělá země, ať se vám to líbí nebo ne. Je mi ale jasné, že ony kecy o suchých záchodech a nedostatku zboží v obchodech šíří primárně ti, co v Rusku nikdy nebyli.
Zůstaňme ale u dat o populačním úbytku. Copak by nám ho mohlo asi způsobovat? Že by kapitalismus? A jím způsobený kariérismus a workoholismus? Buď jsem opravdu nadprůměrně inteligentní vesmírná kreace špagetového monstra nebo se o tom asi nesmí mluvit, ale divím se, že to ještě nikoho nenapadlo (myšleno s nadsázkou, samozřejmě). Příroda nám dala jasný úkol: Narodit se, přežít, rozmnožit se a pak znova splynout s hlínou. Jenomže konzumní svět se od přírody odvrátil natolik, že péče o rodinu přestala být „in“ a začaly frčet bezdětné ženy a svobodné matky, co otročí v nadnárodních korporátech od promocí do důchodu.
A pak je tu Rusko, kde je rodina stále (až toxicky) posvátná. Rozhodně si nemyslím, že je to ideální říše k žití a už vůbec nechci tvrdit, že tam mají více demokracie, než my v Evropě. Nic se nemá přehánět. Na jednu stranu je tu západní liberální extrém, kde dle některých ideální rodina vypadá tak, že nebinární rodič 1 vychovává adoptované dítě z prvního rozvedeného heterosexuálního sňatku rodiče 2 a krmí ho hormony. A pak je tu kapitalistické tradicionalistické Rusko, kde se pomalu ani nesmíte zmínit, že jste homosexuál, protože rodina je „muž a žena.“ Z práv LGBT komunity a rovného postavení žen se stal politický a korporátní obchodní zájem a svět se dělí na dva extrémy.
Je zajímavé, že paní Zoubková upozorňuje na zákaz propagace „child-free“ politiky v Rusku, sama pak ale napíše článek o tom, že vyšší zdanění bezdětných je naprosto v pořádku. Úpadek porodnosti nevyřeší „doplňování“ uprchlíky (tady krásně vidíme, jak povrchní Evropa vnímá lidi, co museli z mnohých důvodů opustit svou zem) anebo extrémní propagace „tradiční rodiny.“ Jestli chce stát (jakýkoliv) zvednout porodnost, pak by měl primárně zajistit příznivé podmínky pro mladé rodiny, jako například konkrétně v Čechách nedostupnost bytů, drahé energie a podobně. Řekněte mi, který mladý člověk by chtěl přivést dítě na svět, kde musí mít dvě práce (na úkor dítěte), aby rodinu vůbec uživil?
Děti Donbasu, „andělé“ války
Co mě ale poměrně urazilo, jsou zaujaté řeči o tom, že Rusko své „demografické díry“ doplňuje krádežemi dětí z válečné zóny na Ukrajině. Ano, válka je zločin proti lidskosti a zejména proti dětem. V tomto případě bych možná ani neváhala a použila rovnou slovo genocida. Je mi zcela jasné, že spousty vojáků, ať už jsou ruští, ukrajinští, američtí nebo třeba syrští, se k civilistům nechovají zrovna podle etických a morálních pravidel. Však jejich práce je masová vražda. Jenomže je zajímavé, že tu už nikdo nehovoří o únosech a masakrech dětí v pásmu Gazy, Srbsku, Sýrii, Jemenu a neposlední řadě Doněcké a Luhanské lidové republice (dále jen DLR a LLR) ukrajinskou armádou v období občanské války v letech 2014 – 2022.
Osudy dětí Donbasu mapovalo tou dobou mnoho novinářů, aktivistů i organizací, včetně například Amnesty International nebo Human Rights Watch. Méně známá je pak organizace francouzských dobrovolníků s názvem „SOS Donbas,“ která od počátku války vozí do oblasti východní Ukrajiny humanitární pomoc a mimo jiné aktivně prosazuje uskutečnění mírového jednání. Je to asi jedna z mála organizací, která pronikla až do centra Doněcku, protože dle svědeckých výpovědí Ukrajina humanitární pomoc DLR a LLR záměrně blokovala. Lékařka Niněl Sergejevna z Doněcku v roce 2014 vyprávěla v rozhovoru publikovaném na webu Aktuálně o cca 250 kamionech ruského humanitárního konvoje, které do „rebelské“ oblasti nebyly vpuštěny. „Neděláme si iluze, že ruská humanitární pomoc nebude po jejím přeložení směrována úmyslně k nám, ale kamsi jinam - jako revanš za naše postoje. Pokoušeli jsme se nemocné a raněné převézt do jiných, neválečných oblastí Ukrajiny. A víte, co nám řekli? Že vzbouřence z Doněcka neléčí,“ řekla zcela upřímně. V DLR se tehdy nacházelo mnoho špičkových chirurgických center a porodnic, které rakety rozbombardovaly, takže hádejte, kdo těm lidem nakonec zachraňoval život? Rusové. Respektive ruští lékaři za hranicemi Ruské federace.
A stejné to bylo i s mnoha dětmi. To zase potvrdila profesorka Natalia Karájevová, která v Doněcku pracovala jako učitelka. „Nejspíše odvezeme děti do Ruska, aby začaly školní rok tam. Vrátíme je sem, až bude v Doněcku bezpečno,“ vypověděla ve stejném rozhovoru, jako paní Niněl. Přesně to se taky poté stalo. Doněčtí separatisté, tedy ti obyčejní muži z řad horníků a dělnické třídy, které ukrajinská vláda za teroristy označila, posílali během válečných let s těžkým srdcem své děti k adopci do Ruska, protože to byla jediná šance, jak je zachránit a zajistit jim normální dětství. I přes to ale mnoho dětí v Donbasu zůstalo. A mnoho jmen zaplnilo památník známý jako „Alej Andělů.“
Možná by si někteří už konečně měli uvědomit, co znamená válka
Ruská vláda jsou sice také váleční štváči, kdo by ale těm lidem v DLR a LLR pomohl, když ne oni? To samé si myslí i výše uvedení svědci. Lidé v Donbasu se začali obracet na Moskvu, protože neměli jinou možnost. A jen za rok 2022 emigrovalo do Ruska z Ukrajiny 2 852 395 lidí, nadále 16 tisíc lidí uteklo do Běloruska. A jen pro informaci, v roce 2022 vyzvedla prezidentská komisařka pro práva dětí, Maria Lvova-Belova osobně děti ve věku 1 – 5 let z dětských domovů v DLR a převezla je do Ruska, kde jim byla (alespoň dle tvrzení Kremlu doloženého fotografiemi) poskytnuta potřebná péče. Mnoho z nich totiž bylo zraněných nebo nemocných. Poté se jich ujali adoptivní rodiče, protože jejich biologické rodiny umíraly ve sklepech. Tomu říkáte únosy? Možná by si někteří už konečně měli uvědomit, jak vypadá válka.
Já jsem ročník 2004, což znamená, že mnoho těch „padlých andělů“ v Donbasu jsou moji vrstevníci. Od jejich osudu mě takřka dělí pouze necelých 2 000 km. Zkuste se třeba vžít do role obyčejné matky v Doněcku. Já vím, že z gauče od televize je to těžké, ale prostě si představte, že žijete ve sklepě. Že máte nedostatek vody, jídla, léků. Že vám každý den nad hlavou explodují granáty a všelijaký válečný hnus. Váš manžel někde bojuje, možná je už mrtvý a vy v těchto podmínkách vychováváte nezletilé dítě. V takovém případě byste utíkali do první bezpečné země anebo byste tam alespoň poslali své dítě, protože jakmile je ve hře život váš a vaší rodiny, tak jde jakákoliv ideologie stranou. Nebo ne?
Možná tam pár ruských vojáků pár dětí uneslo. A je doloženo, že ukrajinské dobrovolnické jednotky, složené dost často ze zahraničních žoldnéřů, dělaly to samé. Nebo těm dětem „alespoň“ fyzicky ubližovaly. Kdyby na tom někdo jak v Evropě tak v Rusku dobře nevydělával, nemuselo se to stát. Nic z toho se nemuselo stát. Ty děti by žily dále se svými rodiči v Doněcku.
Na závěr bych řekla jediné: V Rusku není demokracie, v Evropě ale taky ne. Pořád bylo více lidí zatčeno za vyjádření na sociálních sítích v Británii než v Rusku. Ve spoustě věcí si můžeme my Evropané s Rusy „podat ruce.“ Jeden extrém versus druhý. Ať si každý člověk vybere svůj osud sám. Kdo nechce děti, ať si je nepořizuje. Kdo je chce, ať je má. Nikdo by ale neměl komukoliv odepírat právo na názor. Ani Rusko, ani Evropa.
Zbrojní byznys je prostě zbrojní byznys. Rusko samo moc dobře ví, proč mu umírají mladí muži. To samé ví i Západ. Co takhle tedy přestat řešit blbosti o „child-free“ a konečně sednout ke kulatému stolu? Že, páni politikové?!
