Prezident rozdává vyznamenání jak letáky v metru. Dnes už ho dostane opravdu každý

Minulý týden v pondělí jsme opět slavili výročí vzniku Československa. Je docela zajímavé, že se tato událost ještě slaví, když český „mainstream“ Slováky doslova nenávidí, považuje je za dezoláty a bratrství zaniká v kampani „anti-Fico.“ No, na začátek se raději zdržím „hloupých“ poznámek, důležité je, že při této příležitosti prezident Petr Pavel opět vesele uděloval státní vyznamenání, což na několik dní nedalo národu spát.

Ačkoliv jsem předávání vyznamenání nesledovala, jelikož jednak jsem byla docela dost pracovně vytížená a druhak si dovolím říct, že se z toho už během úřadování Miloše Zemana postupně stala velká fraška. Když jsem se ale poté začala dozvídat, komu všemu se metálu dostalo a mělo dostat, neodpustím si se k tomu nevyjádřit. Předem tedy varuji, že tento článek pouze reflektuje můj názor a rozhodně se mnou nemusíte souhlasit.

Návrh na propůjčení či udělení státního vyznamenání určité osobě může dle zákona č. 157/1994 Sb. (jinak známého jako Zákon o státních vyznamenáních) podat Poslanecká sněmovna, Senát a vláda do rukou prezidenta republiky. Ač jsem to ve znění tohoto zákona nenašla, stejný návrh může podat i občan, skupina občanů nebo organizace a to opět přímo hlavě státu, která má v celé věci vždy poslední slovo.

Letos měl Petr Pavel obdržet celkem 550 nominací. Mezi nimi figurovala samozřejmě velká spousta historicky známých osobností, které skutečně svou činností přispěly republice, světu i lidstvu. Mezi takové můžeme řadit například malíře Alfonse Muchu, odbojáře Jana Kubiše nebo spisovatele Milana Kunderu, jimž se ale žádného řádu nedostalo, nejspíše na úkor některých kreatur nové doby. Mohlo to ale dopadnout i hůře.

Na stole byl například návrh na udělení medaile Za hrdinství odbojové skupině bratří Mašínů. Dle příznivců se sice významně zasloužili v boji proti nacismu i komunismu, historická fakta ale dokládají trpkou pravdu o loupeživých banditech, kteří masakrovali nevinné lidi a kradli zbraně. Dne 28. září 1951 bezcitně podřezali teprve osmadvacetiletého strážmistra SNB v obci Čelákovice, načež zde nakradli zbraně a necelý rok poté přepadli vůz vezoucí výplaty, při čemž zavraždili zcela nevinného pokladníka a odcizili 900 tis. Kčs. Podle dokumentaristy Kačora tyto peníze rozhodně nebyly použity tak, jak tvrdí Josef Mašín, ale rádoby odbojáři je prohýřili a onen pokladník Rošický byl zastřelen z větší vzálenosti. A můžeme pokračovat dále. Za zmínku by určitě stálo zapálení 17 stohů slámy, vražda dobrovolného hasiče nebo bezcitná slova Ctirada Mašína, který přiznal, jak se v násilných činech vyžívali. Tak jaképak hrdinství?

Kromě Mašínů, kteří ovšem nebyli takto navrženi poprvé, figurovalo na seznamu i jméno, u něhož se naopak pousmějete. Nebo nevím, zda je to k smíchu nebo spíše k pláči. Toto jméno zní Karel Kovář alias Kovy, jemuž by rádi udělili medaili Za zásluhy dva poslanci za STAN (že mě to vůbec překvapuje), Jan Berki a Barbora Urbanová. Naštěstí rozum ještě z Poslanecké sněmovny úplně nevyprchal a tak se v dolní komoře Parlamentu ČR shodli, že dabování kresleného prasátka opravdu nelze považovat za zásluhy o rozkvět české země.

Spíše než ale kdo vyznamenání nedostal, bychom se měli zaměřit na 56 osobností, které ocenění od prezidenta skutečně obdržely. Mezi ně patří například Ivan Trojan nebo Jeho svatost papež Jan Pavel II. Kontroverzi ale vyvolala převážně dvě jména, a to Ondřej Vetchý a Karel Kučera.

Ondřej Vetchý, podobně jako Trojan, získal medaili 1. stupně Za zásluhy o stát v oblasti kultury a umění. Těm bystřejším hnidopichům ale došlo, že se spíše zalíbil prezidentovi svou angažovaností v distribuci dronů pro Ukrajinu. Nebo mu tím možná chtěl vykompenzovat dřívější ztrátu hodnosti Vraníka v pohádce S čerty nejsou žerty, co já vím. Je třeba uznat, že pan Vetchý je skutečně vynikající herec. U herectví a bavení lidí měl však zůstat, svou angažovaností ve válce v mých očích klesl na úplné morální dno. Už jeho prázdné bulvární vývrhy typu „Chtěl jsem zabít Husáka,“ byly dosti ponižující, jelikož, jak se lidově říká: „Teď se to kecá!“ Ale za doby „zlého režimu“ vesele dostával role a rozhodně proti tomu neprotestoval. Vedle Vetchého dostal stejné vyznamenání i bývalý generální ředitel ČT, Petr Dvořák. Co dodat? Doplňte si sami.

Teď ale trochu vážně. Co mě nejvíce zklamalo, bylo vyznamenání medailí Za hrdinství ukrajinského padlého bojovníka Karla Kučery a následné fanatické ovace vládních podporovatelů. Neberte mě zle, ale jeho čin má do hrdinství daleko, a to i z pohledu českého práva. Pojďme si uvést nějaká fakta, která mě přivádí na otázku: „Proč právě Kučera?“

Před pár dny jsem narazila na zajímavý tweet, v němž byla vedle Kučery zmíněna tři jména: Pavel Kafka, Pavel Botka, Lukáš Nováček. Tito tři pánové také odjeli bojovat na Donbas, akorát že na ruskou stranu. Za to nyní čelí trestnímu stíhání, jelikož žoldáctví a služba v cizí armádě je považována za vlastizradu. Ta se stejně jako například genocida, terorismus, použití zakázaného bojového prostředku a nedovoleného vedení boje (což jsou věci, které se na Ukrajině běžně dějí) řadí na seznam zvláště závažných trestných činů, za něž pachateli náleží tzv. výjimečný trest, podle § 54, od. 4, zákona č. 40/2009 Sb. Rozhodně dané tři pány neobhajuji, ba naopak, byli to nájemní vrazi ženoucí se za adrenalinem, ale proč by ten stejný čin měl být v jednom případě trestaný a v druhém honorovaný?

Lidskost mi nedovolí odpovědět, z čistě legislativního pohledu ale rozdíl existuje, a spočívá v jisté výjimce, kterou může občanovi udělit prezident. Dle oficiálních dat obdrželo v souvislosti s Ukrajinou ke dni 18. března 2024 toto povolení přes 150 Čechů. Skutečný počet našich krajanů bojujících v Ozbrojených složkách Ukrajiny bude ale mnohem větší, jelikož spousta lidí odjela nelegálně. A podle běloruské opoziční mediální služby NEXTA, Karel Kučera ono povolení neměl, což z něj de facto činí válečného zločince. Jak se tedy zasloužil o Českou republiku? Navíc zdaleka nebyl sám, kdo na Ukrajině padl.

Mezi oběťmi je například i jistý Martin Krejčí, který na Ukrajině působil dobrovolně jako medik. Právě takoví lidé, kteří se namísto dalšího zabíjení vydali do bojové zóny zachraňovat životy, si jako jedni z mála zaslouží označení „váleční hrdinové.“ Jeho matka v rozhovoru pro Seznam zprávy popsala, jaké šílené věci zažíval a z jejích slov přímo mrazí. Zároveň si ale stěžuje na opovržlivý postoj k osudu jejího syna ze strany vlády Petra Fialy. Tu označuje za pokryteckou garnituru a vypovídá, že s Martinem zacházeli jako s kusem hadru. Později měl být Krejčí na vyznamenání taktéž navržen, na rozdíl od Kučery ho ale nedostal. Proč?

Na jednu stranu tu máme medika, který lidské životy zachraňoval. Ten vyznamenání nedostane. Medaili si ale odnese člověk, jenž bez jakéhokoliv povolení odjel lidi zabíjet. Své matce tím způsobil obrovskou bolest a nějaká medaile jí syna nevrátí. Navíc, co ostatní matky, které na Ukrajině přišly o děti? Nebudou se cítit ukřivděně? Opět tu máme jakousi uměle vytvořenou společenskou modlu, jejíž případ byl dosti medializován na to, aby zvítězil v boji o pozornost nad stovkami dalších podobných případů.

Někdy během covidu se mi povedlo navázat kontakt s jistým okruhem lidí, díky čemuž se mi dostaly do rukou přímé osudy členů „dobrovolnických“ batalionů. Na Ukrajinu tehdy neexistovala jiná, než jednosměrná jízdenka a kdo by nasedl na zpáteční vlak, toho by potkal stejný osud, jako tři výše zmíněné pomocníky separatistů. Obzvláště pobíral-li žold. Ukrajinská občanská válka totiž od roku 2014 nikoho na západě nezajímala. Až do osudného data 24. 2. 2022, kdy se naprosto změnila situace. No, víc už to asi nemá cenu komentovat.

Abych pouze nekritizovala na základě svých pacifistických postojů, je nutno říci, že na seznamu oněch 56 vyznamenaných jsou tací, kteří si skutečně dle mého názoru poklonu zaslouží. Jsou to hrdinové běžného dne, jako například Lukáš Dudík, pracovník autoservisu, který zachránil několik lidí z hořící vlakové soupravy, do níž narazil kamion. Za evakuaci cestujících obdržel medaili za hrdinství i vlakvedoucí soupravy, Roman Juřena. Za zmínku stojí určitě i Kateřina Laluhová, učitelka, která zachraňovala životy dětí, když se v učebně zřítil strop.

Takových hrdinů by se určitě našlo mnohem více, ať už se jedná o hasiče, záchranáře nebo další, co překročili svou komfortní zónu, aby pomohli druhým, například při nedávných povodních. Přehlíženi jsou poměrně dost i vědci, na jejichž bádání vláda jaksi nemá peníze. A umělci, kteří svou tvorbou rozšířili povědomí o ČR do světa, také odchází s prázdnou. Namísto toho ocenění přebírají řadoví tvůrci moderního showbyznysu, co nepředvedli nic světoborného, nebo lidi, kteří naopak ke smrti jiným pomáhali. To je ale víceméně subjektivní věc prezidenta a nominací, které dostane. Asi nemá cenu se tedy ptát, proč nebyl oceněn Krejčí, proč nebyl oceněn Kundera nebo Karel Kryl.

S takovýmto přístupem už ale můžeme rovnou začít ta vyznamenání předávat jen tak, kdekomu, třeba namísto letáků v metru. Jen se děsím, kdy si pro medaili přijde rádoby umělec David Černý nebo třeba Adéla Pulcová, alias Shopaholicadel. A kdoví, jestli si ho jednou, po nějakých hodně špatných volbách, nepřevezme i Kajínek, z něhož se po propuštění stala celebrita. Žijeme ve světě, kde známé heslo „Stop making stupid people famous“ (česky: „Přestaňte dělat z hloupých lidí slavné“) platí dvojnásob. Tak snad to příští rok dopadne lépe.

Článek se zakládá na názoru autorky. Veškeré zdroje jsou uvedeny přímo v textu. Odkaz na úvodní obrázek: https://commons.wikimedia.org/wiki/File:B%C3%ADl%C3%BD_lev.jpg, podmínky licence https://creativecommons.org/publicdomain/zero/1.0/