Článek
Vietnamci bez domova.
Ještě donedávna by to znělo jako nesmysl. Komunita, která drží své lidi pevněji než kdokoli jiný.
A právě proto tenhle příběh není o jedné ženě — ale o dvou pádech, které neměly nikdy nastat.
Covidová noc, která odemkla starý strach
Byl covid. Ta raná, zmrzlá fáze, kdy jsme běhali v plastu a moc nevěděli, co děláme, nevěděli jsme, co nás čeká, strach a odcizení všude.
Výzva dispečinku ve 22:10 h pro nejbližší posádku záchranky:
„Žena, 60 let. Ubytovna. COVID+.“
Opírala se o zeď. Promočená. Zhroucená. S igelitkou přitisknutou k hrudi.
A jazyková bariéra. Nevěděla, kdo jsme. Nerozuměla ani slovo. Tlumočník nikde.
Horečka 42,3 °C. Teplota, která neotevírá jen póry — ale dveře do místností duše, kam se nikdo nechce vracet.
Když jsem vytáhla infuzi, nezaječela žena. Zaječelo dítě.
A pak to docvaklo: rok narození 1962.
V roce 1975 jí bylo třináct.
Padl Saigon.
Třináctileté dítě války, trauma uložené v reflexech, ne ve slovech.
A horečka všechno odemkla.
V sanitce neseděla covid pozitivní pacientka. Sedělo tam dítě z války, které znovu slyšelo strach.
O roky později: první vietnamská bezdomovkyně
Pandemie byla pryč, plastové obleky taky.
A tehdy jsme poprvé vezli vietnamskou bezdomovkyni.
Na urgentu největší nemocnice regionu také užasle koukali — nikdo nic takového nepamatoval.
Nebyla na ulici kvůli alkoholu.
Ani kvůli drogám.
Ani kvůli „lenosti“, kterou si líné okolí vymýšlí.
Spadla ze sítě, která obvykle drží.
Proč padá komunita, která nikdy nepadá?
Vietnamci nežádají dávky.
Nevědí, kam jít.
A často se bojí říct si o pomoc, protože „selhal jsem“ je v jejich kultuře stigma, které pálí víc než život na ulici.
Když se rozpadne rodina, práce, jazyk i vazby — není nic, co by je zachytilo.
Neexistuje plán B. A pád z pevné sítě bolí nejvíc.
Dva příběhy, jedna pravda
Obě ženy — covidová i dnešní — se ztratily z mapy.
Obě nesly trauma, které nemělo jméno.
Obě vypadly ze systému, který si myslel, že je nepotřebují.
Covid nic nevytvořil. Jen odkryl praskliny.
A my jsme u toho stáli s majákem a viděli, jak propadává někdo, kdo měl být „nezlomný“.
Když padne někdo, kdo nikdy nepadá…
…je čas se ptát, co se stalo se sítí, která vždycky držela.
A co všechno unese ještě, než praskne úplně.
zdroje:
Machonet.cz – COVIstory: příběhy z první linie (2024).
Drbohlav & Dzúrová (2020–2023) – Sociální integrace vietnamské menšiny v ČR, Sociologický ústav AV ČR.
Geomigrace UK (2021) – Vietnamci v Česku: rodinné strategie, vazby, zranitelnosti.
Kwon, J. (2015) – Psychological impact of war trauma in Vietnamese refugees, Asian Psychiatry Journal.
Herman, J. (1997) – Trauma and Recovery.
FEANTSA (2024) – Lessons learnt from pandemic responses and homelessness.
Dzúrová & Černík (2023) – Covid, izolace a dopady na migranty v ČR.
WHO Europe (2024) – Refugee and migrant health review: Czechia.
MPSV (2023) – Národní zpráva o bezdomovectví.
Platforma pro sociální bydlení (2022–2024) – Analýzy a doporučení.
