Článek
Spal mi u hlavy. V těch nocích, kdy jsem zdaleka nebyla v pohodě. Když se mi klepaly ruce, tělo se budilo stresem a hlava byla jinde a k nezastavení. Lehl si vedle mě a snesl být mým polštářkem. Nemluvili jsme. Ale byl tam.
Kocour.
Dneska už se mnou nespí.
Ne, není mrtvej. Jen… už mě nehlídá. Vyklidil pole. Přenechal místo - psovi.
Mise kočky
Existuje taková esoterická teorie, že kočky na sebe během spánku přebírají negativní energii svého člověka. Fungují jako tichý filtr bolesti. A že když už s vámi nespí, je to známka toho, že jste v pořádku.
Zní to krásně. Skoro jako pohádka.
Ale možná v tom je i kousek pravdy. Protože ten můj přestal spát v posteli přesně ve chvíli, kdy jsem odešla ze vztahu, který mi nepřinášel klid. A já začala žít ve vlastním rytmu. Sama.
Pes převzal směnu
Když si to zpětně přehraju – je to jasný.
Kocour mi držel prostor, když jsem se lámala. A pak, když přišel nový pes, odešel. Ne pryč. Jen bokem. Na verandu. Do pelíšku, který původně patřil tomu mladýmu chlupáči, co teď hlídá moje dveře.
Neznamená to, že by mě kocour přestal milovat.
Znamená to jen to, že už nemusí.
Už nemusí být můj tichý strážce.
Už nemusí držet stráž u hlavy.
Už nemusí bdít.
Protože teď mám po boku vlčka. A sama v sobě mnohem víc klidu než kdy dřív.
Věty, které si představuju, že mi řekl
„Paničko… dělal jsem, co bylo třeba.
Když jsi přišla sama, lehal jsem vedle tebe, protože ses bála. Když jsi brečela, byl jsem u hlavy. Když jsi nespala, předl jsem ti do ucha.
Teď už se nebojíš. Už se o tebe může starat někdo jinej – ten malej ušatec nabitý energií a mocí mládí.
Ale kdybys někdy potřebovala… Můžu se kdykoli vrátit. Jako dřív.“
Kočka jako lakmusový papírek duše
Ne, nevěřím úplně tomu, že kočka tloustne z vaší negativity, jak se tvrdí v některých textech. Ale věřím, že zvířata cítí, když jsme v tahu. A někdy to za nás chvíli nesou.
A jindy – se vzdálí. Ne proto, že by nás zradila. Ale protože věří, že už to zvládneme sami.
Takže…
Ne, kocour mě neopustil. Jen odešel z postele.
Přenechal směnu.
Mladej pes hlídá.
A kocour má konečně klid.
A já – poprvé za dlouhou dobu – taky.
Článek vznikl v rámci série „Zvířata a duše“, která vypráví o tichých rolích zvířat v našich životech – bez patosu, ale s láskou.
