Článek
Ale málokdo má to štěstí jako moje kamarádka – totiž matku, která věří… ve všechno. Postupně.
Paní doktorka. Intenzivní, vitální, vzdělaná. Mluví rychle, směje se nahlas a každý její nápad má náboj menší revoluce. A co je nejdůležitější: když se do něčeho pustí, tak naplno.
Například jednoho dne narazila na článek o přirozené chůzi. Výsledek?
Celá rodina vyfasovala plátěné pytlíky na boty a musela začít chodit bosa – doma, na zahradě, do obchodu. Prý to uzemňuje. I pes byl chvíli bez obojku, dokud neproklouzl k sousedům a neuzemnil se na jejich záhonu.
Dům? Ten byl postaven podle výsledku proutkaře, protože ten „cítil silové linie“. Pak ho ale musel přeplánovat architekt, protože prý „tam bylo málo světla“, a nakonec přišla rekonstrukce dle feng-šuej, protože hlava bolela.
A protože hlava bolela pořád, přišel zahradník. Ne ledajaký – specialista na léčivé rostliny. Zahrada byla přepočítána, přefiltrována a bolehlav vykopán v okruhu 100 metrů – proti hlavním větrům. Protože jak známo, jed letí po větru.
Když už to konečně vypadalo, že se situace stabilizuje, začala domácnost ovládaná hlasem a wi-fi. Světla, záclony, trouba, difuzér, fontánka pro kočku. Všechno se dalo spustit aplikací.
Tedy kromě kříže nad dveřmi. Ten zůstal.
A svíce hromnička? Pečlivě vysvěcená farářem.
„Člověk nikdy neví,“ řekla s tajemným úsměvem ta neuvěřitelná dáma.
Když jsem byla pozvána na nedávno na návštěvu, tak mě varovali: „Teď to musí být všechno bio, veganské, bez lepku a laktózy“.
A nejlépe ještě sezónní, místní a duchovně neutrální.
V první chvíli mě nenapadlo nic, co bych mohla vlastě vůbec přinést… Možná jen sklenici vody? A podám ji se slovy „z pramene poznání“ a budu doufat, že to projde…
Ale nakonec jsem upekla koláč – z pohanky, kokosového mléka, jablek (doufejme, že „ovoce poznání“ projde), chia semínek a nervů.
Paní doktorka je skvělá. Chytrá, veselá, otevřená. Věří v péči, zdraví, rovnováhu. A i když její duchovní a zdravotní mapa připomíná cestu Jeníčka a Mařenky lesem plným cedulí „tudy ne“, její dům je vždycky plný smíchu a vůně tymiánu. A trochu kadidla.
Jen nikdy nevím, co mě tam čeká.
Modlitba? Mantra? Mikrovlnka?
A nebo všechno najednou.
Ale vlastně … co na tom!
Ať už to byla síla feng-šuej, modlitba nad těstem nebo jen špetka opravdové radosti – v tu chvíli je nám to jedno.
Protože na okamžik máme pocit, že svět je v rovnováze.
Věří totiž, že to pomáhá. A to je, v tomhle světě trendů, asi to nejčistší.
Druhá kapitola cyklus o hledání smyslu v době wi-fi, kouřových obřadů a špatného signálu.
