Článek
Rutinní letní ranní výjezd skončil pár metrů za branami.
Do blikající a houkající sanitky to čelně v plné rychlosti nabořil naleštěný fungl nový Duster. Poněkud rozklepaná posádka se souká z vozu a chvátá se podívat na řidiče rumunské čtyřkolky. Ten sakruje a haleká, že nemůže vylézt.
Naštěstí obavy z vážných zranění byly plané, pán byl diabetik a nemohl hned vystoupit, protože ho jeho neuropatické končetiny nějak nechtěly hned poslouchat. Postupně se přiznal, že mu v autě na zem spadla hůl a nešla mu (kupodivu) sešlápnout brzda. Řidič sanitky, který se pohroužil do nitra poškozeného osobáku hůl nakonec vyrval zpod brzdového pedálu.
Hlídka policie jen konstatovala, že věkovitý původce nehody má a) propadlý řidičák, b) propadlou lékařskou prohlídku a c) nemá nasazené předepsané brýle a ani kontaktní čočky. Provinilec se však nezalekl: „Kruci, bydlim za rohem, přece nepotáhnu nákup pěšky, šak sme na vsi, nééé?“
Výletu se ale nevyhnul, musel bezpodmínečně do nemocnice. Hladina cukru v krvi přesáhla hodnoty změřitelné přístroji v sanitním voze…
Hned další případ potvrdil, že má člověk dostatečně přijímat tekutiny a že se tak často neděje…
Snad jen v létě je to mnohem důležitější. Při letních výjezdech je jednou z prvních nezbytná otázka „kolik toho za den vypijete a co pijete?“ Co ovšem slyšet nechcete je „no, moc toho není, vždy trochu, ale jen slivovičku, pivo mi moc nechutná“.
Takto nám nedávno odpověděl pán skučící s ledvinovou kolikou.
