Skibidy vs. trafouš. Proč si generace přestaly rozumět

Boomer dnes klopýtá realitou trochu jako turista bez mapy, když je označený za „skibidi“. A ještě k tomu „no rizz“, s lehkým ohrnutím nosu. Nikdo mu přitom neřekl, co to vlastně znamená. A když podobný výraz použije on, dozví se jen: „To už je starý.“

Na druhou stranu – generace předcházející dnešní Alfě mohou zůstat v klidu. Alfíci totiž používají slovo roku 2025 „6–7“ (čtené jako six-seven) a jeho význam není úplně jasný ani jim samotným. Současná generace má zkrátka slovník, nad kterým se občas zapotí i Google.

A která generace ještě tuší, co může znamenat „škrtnout Maďarama o trafouš“?
Kdo dnes ví, kdo je „pardál“ – a nemyslí tím zvíře?

„Škrtli jsme Maďarama o trafouš“ je dnes pro mladší generaci stejně nesrozumitelné jako „skibidi“ nebo „six-seven“ pro ty starší.

Podle mě by bylo vlastně „hustý“, kdyby víc lidí chápalo i větu, že kuše je nebezpečná zbraň, ale kušna je ještě nebezpečnější. Za tuhle poznámku bych dnes doma nejspíš dostala „negativní aura points“.

A když boomer z germánského prostředí vůbec netuší, co je poltergeist – ani v původním hororovém smyslu, ani v tom herním – no… to už jsem vlastně v klidu. V chillu.

Svět se nezbláznil.
On jen zrychlil, vyměnil slovník a zapomněl přeložit manuál.

Každá generace mluví jinak

Každá generace má svůj jazyk. A každá další má pocit, že ta předchozí mluví jak z kroniky z roku raz-dva.

Boomer vyrůstal v prostředí, kde se věci řešily přímo. Slova byla úsporná, někdy drsná, ale nesla zkušenost.
Mladší generace mluví jazykem zkratek, memů a ironie. Významy se mění rychle, slova žijí krátce, ale intenzivně.

Nejde o to, kdo má pravdu.
Jazyk není o správnosti. Je o zkušenosti.

Obojí je legitimní.

Jen by bylo fajn, kdybychom si občas místo „cringe“ nebo „OK boomer“ řekli:
„Počkej. Řekni mi, co tím myslíš.“

Protože možná zjistíme, že pardál a sigma nejsou zas tak daleko od sebe.
A že kušna je opravdu zbraň hromadného ničení – a to rozhodně napříč generacemi.

A nejvíc to odnášejí mileniálové

Ze současných „vloček“ jsou často nejvíc unavení právě mileniálové. Největší omyl současné debaty je představa, že terčem jsou jen boomeři. Nejsou.

Boomer je dnes spíš kulisa.
Skutečný tlak se odehrává o generaci výš.

Mileniálové – ti, co ještě znají Rampelníka, pamatují svět bez Wi-Fi, učili se psát bez autocorrectu a byli vychováváni k výkonu a slušnosti. A najednou stojí mezi dvěma mlýnskými kameny.

Z jedné strany boomeři, kteří nechápou, že svět už není opravitelný kladivem.
Z druhé strany mladší generace, která se hroutí i z textu (nebo - ó hrůzo - řeči) bez emoji.

A pokud něco opravdu hrozí, není to generační válka.
Je to kolaps překladu.

Protože jakmile se přestaneme snažit rozumět jazyku těch druhých, zůstane ticho.
A bez jazyka nejsou příběhy.
Bez příběhů není varování.

Takže klidně budu skibidi.
Svými texty nechci nikoho „slayovat“.
A komu se to nelíbí, ať si to klidně „ghostne“.

Protože je přece jasné, že chrudošiví jsou borelové!!

---------------------------------------------------------