Článek
Příjezdy do chatařských oblastí? Adrenalinový parkůr, jen bez záchranné sítě. Rozmoklý terén, jímky, brody - nebrody, zákruty jak z rallye, Růženčiny živé ploty vysazené přímo do trasy sanitky. A do toho „pomáhající“ sousedé – někdy hodně hluční, často podroušení, občas agresivní. Někdy přátelští až moc, když se snaží zachraňovat podle Googlu, ještě než se dostaneme k pacientovi. A my zatím bojujeme o čas.
Jenže největší peklo nejsou lesní cesty. Jsou to města. Asfalt. Dlažební kostky. Přechody. A lidská ignorace.
Dnešní zombíci už nejsou v hororech. Jsou na přechodech. Sluchátka v uších, skelné oči v mobilu, duše mimo tělo. Mobilní-zombie. Odborně nazývaní SMOMBIE… Jsou všude. Nevidí, neslyší, necítí. A do cesty se jim klidně vejde blikající, řvoucí záchranka. A často to ani nezaznamenají.
Nedávno matka s kočárkem. Bez jediného pohledu kolem sebe. Jen tak. Krok vpřed. Když za ní řve svět a světla. Vjíždí do silnice, na namoklé „kočičí hlavy“, jako by tlačila nákupní vozík a ne vlastní dítě. Smyk, řev brzd a pneumatik a bolestný nářek mojí krční páteře. Plotýnky zas o milimetr dál od normálu. Jsem ráda, že to odnesla jen moje záda.
Lidi v autech? Víte, co se dneska stává standardní výbavou? Sluchátka. Handsfree. TikTok na držáku. Odhlučnění auta a odpojení mozku. Zvuk sirény se ztrácí v beatových rytmech, beefu z komentářů a ve spotech Spotify.
A pak to bouchne. A většinou už je pozdě.
Za každou sirénou je někdo, kdo se snaží někomu zachránit život. A někdo, kdo při tom riskuje ten svůj. Není to hrdinství. Je to rutina. Adrenalinová rutina. Každý výjezd může být poslední. Protože svět venku se proměnil v prostor, kde je všechno důležitější než vnímat, že někdo kolem vás právě bojuje o minuty. Někdy o vteřiny.
A tak tu máme přibývajících nehod záchranek. Týmů, co nestíhají brzdit. Sanitek, co se válejí v příkopech. Šíleně brzdí před chodci s „předností chůze“, končí na poli když zabraňuje srážce s vozidlem jedoucím z vedlejší silnice …
Víte, že se o tom mluví čím dál častěji? Jen se to moc neříká nahlas.
Ať jakkoli:
Nezastaví nás lesní cesty, chatařská stráň, ani naložený důchodce v kolečku.
Zastaví nás tvoje hluchota. Tvoje sluchátka. Tvoje pozornost, která se zrovna dívá jinam. A pak přijde rána.
A možná nás pak konečně uslyšíš.
Až bude pozdě.
