Jaroslav Hašek žil absurdněji než jakýkoli román – a pak napsal ten nejlepší.

Měsíc seděl ve vězení za anarchistickou agitaci. Za první světové války narukoval, nechal se zajmout Rusy, přestoupil k legiím, pak přestoupil k bolševikům, stal se komisařem Rudé armády a velitelem tatarského města. V Rusku se oženil, aniž se rozvedl s první ženou. Vrátil se do Prahy s ruskou manželkou, byl obžalován z bigamie, vyhnul se trestu díky administrativnímu chaosu dvou států a odešel na Vysočinu psát největší český román. Zemřel v nedožitých čtyřiceti letech. Švejka nedopsal.

Jaroslav Hašek se narodil 30. dubna 1883 v Praze jako syn středoškolského profesora. Otec zemřel předčasně a rodina se ocitla v existenční tísni. Hašek začal propadat na gymnáziu, přestoupil do obchodní akademie, po maturitě nastoupil do banky Slávia.

Bankovní úředník z něj nebyl. Brzy dal přednost tuláctví – přespával u kamarádů, chodil po hospodách, psal kratší texty do anarchistických periodik. Jedno stálé zaměstnání přijal ochotně: redakci anarchistického listu Omladina. Psal tam invektivy vůči habsburské dynastii a vládě s takovým zápalem, že si v roce 1907 odseděl měsíc ve vězení.

Po propuštění zjistil, že přímou agitací příliš nedosáhne. Přešel na satiru.

Kolem roku 1909 nastoupil jako redaktor do časopisu Svět zvířat. Byl to odborný přírodovědný list – a Hašek pro něj psal odborné články. Jenomže Hašek si fakta vymýšlel.

Publikoval články o neexistujících druzích zvířat, vymyšlených expedičních nálezech a smyšlených vědeckých polemikách. Zálibu v mystifikaci neztratil nikdy – po celý život pořádal hoaxy, rozesílal falešné zprávy a bavil se tím, jak mu lidé věří.

Ze Světa zvířat ho vyhodili, když podvody přišly najevo.

Oženil se s Jarmilou Mayerovou, dívkou ze slušné měšťanské rodiny, jejíž otec byl přesvědčen, že Jarmila šlápla vedle. Nezmýlil se. Hašek byl milující manžel – ale nespolehlivý živitel, vášnivý piják a člověk, pro nějž domácí povinnosti byly abstraktní pojem. Manželství se rozpadlo, aniž bylo formálně rozvedeno.

V létě 1915 Hašek narukoval do rakousko-uherské armády. Přidělili ho k 91. pěšímu pluku – tomu samému, u nějž pak bude sloužit jeho Švejk. Odešel na haličskou frontu.

V září 1915 byl zajat ruskými vojsky – buď v boji, nebo dobrovolnou kapitulací, to se historici neshodují. Ocitl se v zajateckém táboře.

V táboře se začal angažovat v krajanských aktivitách, pak v československých legiích. Ale politicky se posouval dál doleva. Když v roce 1917 proběhla bolševická revoluce, Hašek věnoval ideji komunistické internacionály stále větší sympatie.

V dubnu 1918 přestoupil z legií do Rudé armády. Pro legionáře to byla zrada – bojovali na opačných stranách, v době, kdy se Rusko zmítalo v občanské válce. Hašek nastoupil jako komisař, pak jako ředitel armádní tiskárny v Ufě, pak jako náčelník oddělení pro práci s cizinci. Pak jako zástupce velitele tatarského města Bugulmy.

Velitelem tatarského města. Jaroslav Hašek, anarchista a propuštěný redaktor Světa zvířat, spravoval v srdci Ruska tatarské město.

O těchto zážitcích napsal po návratu cyklus povídek Velitelem města Bugulmy, kde veškerý byrokratický chaos a vojenská absurdita, kterou za války prožil, dostaly literární formu. Je to jeden z jeho nejlepších textů – a přímá předehra k Švejkovi.

V Rusku se Hašek znovu oženil. Alexandra Gavrilovna Lvová, zvaná Šura, byla o třináct let mladší ruská žena, s níž se sblížil během svého působení v Rudé armádě.

Formálně byl stále ženatý s Jarmilou. Rozvod v meziválečném chaosu dvou různých právních systémů nebyl jednoduše zaříditelný – a Hašek ho nezařídil.

V prosinci 1920 se vrátil do Prahy. Se Šurou.

Město bylo v šoku. Hašek byl pro mnohé zrádce – legionář, který přešel k nepříteli, komisař Rudé armády. K tomu bigamista. Česká literární a žurnalistická scéna ho přijala chladně.

Bigamní obžalobě se nakonec vyhnul díky juridické skulině: Rusko a Československo vzájemně neuznávaly smluvní závazky druhého státu, takže druhé manželství formálně v ČSR neexistovalo.

Znechucen pražskými poměry, nepřátelstvím kolegů a vlastním zdravotním stavem – léta alkoholu, tuberkulóza, srdeční problémy, rychle rostoucí váha – poslechl v srpnu 1921 radu přítele malíře Josefa Panušky a přestěhoval se do Lipnice nad Sázavou.

Lipnice bylo malé, klidné jihočeské městečko. Hašek si tam koupil domeček, usadil se se Šurou a začal psát.

Vlastně diktovat. Zdraví mu nedovolilo psát vlastní rukou po dlouhou dobu. Šura a příležitostní pomocníci zapisovali, Hašek diktoval.

Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války vycházely nejprve v sešitech – Hašek je sám vydával a roznášel po okolních hospodách. Pak se začal prodávat román. Zájem rostl.

Hašek pracoval horečnatě, věděl, že času nemá mnoho. Čtyři díly, nedokončený pátý. Přes 700 000 slov. Postava Švejka – idiot, nebo génius? Člověk, který systém poráží tím, že ho bere smrtelně vážně.

Dobrý voják Švejk je dodnes předmětem interpretačních sporů.

Je to idiot, který nerozumí světu kolem sebe a svou hloupostí náhodně přežívá? Nebo je to génius, který předstírá bláznovství a systém vědomě sabotuje zdánlivou poslušností? Hašek sám nikdy jednoznačně neodpověděl.

Obě interpretace fungují. A možná v tom je síla románu: Švejk je zrcadlo, do nějž každá doba vidí sebe. Za Habsburků byl Švejk satira na byrokratický absolutismus. Za komunismu byl Švejk návod na přežití. Dnes je Švejk symbol pasivní rezistence vůči každé moci, která si myslí, že ví nejlépe.

Román byl přeložen do téměř šedesáti jazyků. V německy mluvícím světě je to Hašek, ne Kafka, koho berou jako klíčový hlas středoevropské literatury.

3. ledna 1923 Jaroslav Hašek zemřel v Lipnici nad Sázavou na tuberkulózu. Bylo mu 39 let. Švejk zůstal nedokončen.

Pohřben je v Lipnici. Na náhrobku stojí jednoduchý nápis.

Jarmila Mayerová, jeho první manželka, se o jeho smrti dozvěděla ze zprávy v novinách. Šura zůstala v Lipnici ještě léta. Nakonec se vrátila do Sovětského svazu a zemřela v roce 1965 v Ústí nad Labem.

Syn Richard, kterého mu Jarmila porodila, vyrostl a stal se inženýrem. O otci mluvil zřídka.

Hospoda U Hašků v Lipnici stojí dodnes. Pivo tam čepují.

Zdroje: