Na svatbě si vyměnili příjmení. Masaryk se jmenoval Garrigue, ona Masaryková

Charlotte Garrigue se narodila 20. listopadu 1850 v Brooklynu v New Yorku jako třetí z jedenácti dětí. Otec Rudolph Pierre Garrigue byl bohatý obchodník hugenotského původu, jehož předkové uprchli z jižní Francie při pronásledování protestantů. Matka pocházela z rodiny, která se hrdě hlásila k předkům připluvším na lodi Mayflower.

Charlotta vyrůstala v intelektuálním prostředí: četla Shakespeara, milovala matematiku a od dětství tíhla k hudbě. Jako sedmnáctiletá odjela do Lipska studovat hru na klavír. Cvičila tvrdě a příliš – poškodila si ruku natolik, že musela se studiem přestat. Vrátila se do Ameriky, ale s rodinou svých lipských hostitelů, Göringovými, zůstala v kontaktu.

Právě u Göringových bydlel po dokončení doktorátu mladý Vídeňák Tomáš Masaryk.

V červenci 1877 Masaryk zachránil paní Göringovou, která spadla do vody. Přihlíželi všichni, do vln skočil jen on. Pod dojmem tohoto zážitku požádal Charlotte korespondenčně o ruku.

Rodiče byli zpočátku proti – Masaryk nebyl finančně zajištěný. Jejich námitky nakonec neobstály.

15. března 1878 uzavřeli sňatek v New Yorku. Na ceremoniál si oba vyměnili příjmení – on si přidal Garrigue ke svému, ona se stala Masarykovou. Byl to vědomý symbol rovnocenného partnerství, neobvyklý čin pro rok 1878.

Nová manželka odjela s Tomášem do Vídně. Učila se česky. Spolupracovala s ním na habilitační práci o sebevraždě. Psali spolu pod pseudonymem Lorenzo hudební a literární kritiky do českých revue. Charlotta ale publikovala i samostatně – v českých i amerických časopisech.

Masaryk na ni vzpomínal v Hovorech s Karlem Čapkem: „Měla výbornou hlavu, lepší než já. Charakteristické je, že milovala matematiku. Dělali jsme všechno spolu, i Platóna jsme spolu pročítali. Celé naše manželství bylo spoluprací.“

V roce 1881 se přestěhovali do Prahy, kde Masaryk dostal místo profesora na Karlo-Ferdinandově univerzitě. Charlotta se zapojila do českého ženského hnutí, bojovala za vzdělávání žen a jejich volební právo, přispívala do periodik. Naučila se česky natolik, že mohla přednášet.

Objevila Smetanu – a psala o něm do amerických novin, čímž pomáhala představovat českou kulturu mezinárodnímu publiku.

Pět dětí, dvě zemřely jako miminka. Finanční tíseň v prvních letech manželství. Masarykovy politické boje, skandály, akademické kontroverze. Charlotta stála vždy po jeho boku, nikdy jako stín, vždy jako partner.

V prosinci 1914 odjel Masaryk s dcerou Olgou do exilu – budovat zahraniční odboj, vyjednávat s mocnostmi, pracovat na vzniku samostatného státu. Charlotta nechtěla odejít. Zůstala v Praze se třemi dětmi.

Brzy se stala předmětem policejního dohledu. V nepřítomnosti byl Masaryk odsouzen k trestu smrti za velezradu.

28. října 1915 byla zatčena dcera Alice a odvezena do Vídně. Osm měsíců vězení. Charlotta jí psala dopisy – záměrně německy, aby přesvědčila cenzory, že nemají politický obsah a aby se dopisy vůbec doručily.

Syn Jan narukoval do armády.

Syn Herbert odjel dobrovolně pracovat do uprchlického tábora v Haliči. V březnu 1915 zemřel na skvrnitý tyfus.

Charlotta u něj byla až do konce.

Tři rány za sebou – policejní šikana, věznění dcery, smrt syna. Vše v době, kdy manžel byl nedosažitelný v zahraničí, a kdy se o jeho osudu dozvídala jen nepravidelně.

Deprese, s nimiž bojovala celý život, se prohloubily do té míry, že funkce přestala být možná.

Ke konci války byla Charlotta hospitalizována v sanatoriu v Praze-Veleslavíně. V květnu 1918 byla zbavena svéprávnosti.

Historici se dodnes neshodují na přesné interpretaci: zda šlo o skutečnou závažnou duševní nemoc, nebo o záměrnou ochranu, aby ji rakouské úřady nemohly nadále pronásledovat jako ženu bez práv. Obě verze mají své argumenty. Možná platí obě.

21. prosince 1918 – téměř přesně čtyři roky po Masarykově odchodu do exilu – přijel prezident nové republiky do Prahy. Jedním z jeho prvních kroků bylo jet do Veleslavína a vyzvednout Charlottu ze sanatoria.

Byl to desetiletý státní prezident a jeho manželka právě přicházela z psychiatrické léčebny. První dáma Československa.

Charlotta se nikdy plně nezotavila.

Střídavě pobývala v sanatoriu a na zámku v Lánech, který byl Masarykovi přidělen jako prezidentské sídlo. Funkci první dámy přebrala prakticky dcera Alice.

Přesto se několikrát ukázala na veřejnosti. Na Sokolském sletu v roce 1920 ji přivítali nadšenými ovacemi – Češi věděli, co nesla, i když o tom nesměli nahlas mluvit.

Zasloužila se o to, aby první ústava Československa z roku 1920 zakotvila rovnoprávnost žen ve všech oblastech. Hlasovala ve volbách – společně s manželem.

V září 1922 ji zasáhl těžký záchvat srdeční slabosti. V květnu 1923 mozková mrtvice a částečné ochrnutí.

13. května 1923 zemřela Charlotta Garrigue Masaryková na zámku Lány. Bylo jí dvaasedmdesát let. Republice, jejíž vznik pomohla svým způsobem umožnit, se dožila pěti let.

Masaryk ji přežil o čtrnáct let. V Hovorech s Čapkem řekl: „Celé naše manželství bylo spoluprací.“ Bylo to nejen prohlášení lásky. Bylo to přesné.

Zdroje: