Článek
Oblékl si svůj šedý kabát, popadl aktovku a zmizel ve dveřích se slovy, že má zase spoustu schůzek. Ani ve snu by mě nenapadlo, že ten den skončí úplně jinak, než začal.
Byla jsem zrovna v kuchyni, když jsem uslyšela klapnutí dveří. Podívala jsem se na hodiny – bylo teprve půl druhé. Zarazilo mě to. Manžel se obvykle vrací až po šesté. Napadlo mě, že možná zapomněl něco doma. Vyběhla jsem z kuchyně a zavolala jeho jméno.
Stál v předsíni. V ruce držel telefon, oči měl sklopené a tvář napjatou. „Musíme si promluvit,“ řekl klidně, ale s podtónem, který jsem u něj neznala. Sedli jsme si do obýváku, on odložil sako, odkašlal si a bez okolků spustil: „Dnes ráno mi přišel e-mail. Z interního oddělení. Chtěli, abych se dostavil. Prý kontrola výdajů. Ale nešlo o to. Vyšetřují vedení firmy. A já jsem… obviněný.“
Zůstala jsem sedět s otevřenou pusou. Nevěděla jsem, co říct. Můj muž? Ten nejpořádnější, nejspolehlivější člověk, kterého znám? Obviněný? Z čeho?
Začal mi vysvětlovat, že v rámci projektů, které vedl, byl podepsán pod několika fakturami, které nikdy fyzicky neviděl. „Myslel jsem, že jsou to jen běžné platby dodavatelům,“ řekl. Jenže ty faktury byly falešné. Peníze skončily někde úplně jinde. A on, i když možná nevědomky, je součástí vyšetřování. Může přijít o práci. Možná i o svobodu.
Zůstala jsem zticha. V hlavě mi vířily otázky. Proč mi nic neřekl dřív? Proč podepisoval něco, co nečetl? A hlavně – co teď bude s námi?
Ten den jsme seděli spolu doma, v tichu. Děti ještě nebyly ze školy, a tak jsme měli čas jen pro sebe. Čas, který jsme roky odkládali. Vlastně jsme si ani nepamatovali, kdy jsme spolu naposledy seděli a jen… mluvili. O životě. O strachu. O minulosti.
Bylo to zvláštní – ale právě v té chvíli, kdy se nám svět začal rozpadat, jsme k sobě měli nejblíž za posledních deset let.
Nakonec ho soud neodsoudil. Prokázalo se, že šlo o manipulaci lidí výš. Ale z firmy odešel. A s tím i náš dosavadní život. Měli jsme hypotéku, dvě děti na druhém stupni, spoustu plánů.
Přestěhovali jsme se. Do menšího bytu. Začal podnikat. A já se vrátila k práci učitelky na částečný úvazek. Život se zpomalil. Zpřehlednil.
Dnes, s odstupem dvou let, říkám, že ten čtvrtek nám změnil život. Možná jsme museli spadnout až na dno, abychom znovu našli jeden druhého.
A možná to celé začalo jen tím, že přišel domů… dřív.
