Článek
Nejdřív jsem to brala jako něco normálního – mladí dnes tráví spoustu času online, komunikují, seznamují se. Říkala jsem si, že je to přirozené, že si rozšiřuje obzory.
Syn mi ukázal její profil – hezká dívka, společné zájmy, zdálo se, že si rozumějí. Povídali si o škole, hudbě, filmech. Všechno vypadalo v pořádku.
Ale pak jsem si všimla něčeho zvláštního. Její fotka mi byla povědomá. Nevěnovala jsem tomu hned pozornost, ale něco mě nutilo podívat se víc do minulosti.
Vzpomněla jsem si, že jsem tu dívku viděla dříve – ale kde? Po chvíli jsem si vzpomněla: na schůzi rodičů ve škole mého mladšího bratra. Byla tam – tentokrát jako asistentka učitele. Ano, ta samá tvář!
Znejistěla jsem. Jak je možné, že můj syn píše s někým, koho znám zcela jinak? Proč mi to nikdy neřekl? A co o ní skutečně ví?
Začala jsem se ptát syna. Ten se trochu bránil, ale nakonec přiznal, že dívka, kterou potkal online, je opravdu ta asistentka z té školy. Přiznal, že mu na ní záleží, ale báli se mi to říct, protože jsem vždycky byla opatrná, pokud jde o jeho vztahy.
V tu chvíli jsem si uvědomila, že dnešní mladí žijí ve světě, kde online a offline prolínají stále více. Vztahy se vytvářejí na sociálních sítích, ale jsou stejně reálné jako ty skutečné.
Rozhodla jsem se proto mluvit s tou dívkou. Pozvala jsem ji na kávu, chtěla jsem poznat, kdo vlastně je, jaké má úmysly, jestli je opravdu taková, jakou ji vidím v očích syna.
Setkání bylo upřímné a otevřené. Ukázalo se, že dívka je milá, inteligentní a opravdu má ráda mého syna. Nechtěla ho zranit, naopak chtěla jeho přátelství a podporu.
Díky tomu jsem pochopila, že někdy musíme překonat své předsudky a otevřít se novým věcem. Technologie nás spojují, ale i nás mohou dělit, pokud jim nechceme rozumět.
Díky tomu, že jsem se nebála, vzniklo mezi námi lepší pochopení a důvěra.
Syn a jeho kamarádka dnes už plánují společné výlety, učí se spolu, baví se. A já jsem šťastná, že jsem se nebála naslouchat a poznat ten jiný svět, ve kterém dnes moje děti žijí.
