Článek
„Vaše karta je stále aktivní. Máte ji u sebe?“ „Ano, je přede mnou na stole,“ odpověděla jsem nechápavě.
Na druhé straně ticho. Pak zaznělo:
„Paní V., podle všeho někdo používá kopii vaší karty. Má stejné číslo, ale jiný čip.“
Tohle byl moment, kdy mi došlo, že krádež identity nemusí vypadat jako z filmu. Že vůbec nemusíte přijít o peněženku, a přesto o vás někdo ví všechno.
Začalo to pár dní předtím. Dostala jsem běžný e-mail z e-shopu, kde občas nakupuju – sleva 20 %. Klikla jsem. Přesměrovalo mě to na stránku, která vypadala úplně stejně jako originál. Zadala jsem údaje. Až později jsem si všimla, že URL adresa je o pár znaků jiná.
Ale to už bylo pozdě.
O pár dní později někdo v Olomouci – městě, kde jsem nikdy nebyla – vybral 5 000 korun z bankomatu. O hodinu později to zkusil znovu, neúspěšně. A pak ještě jednou. Banka zpozorněla.
Měla jsem štěstí, že šlo o moji domovskou banku a že mě znali. Zavolali mi okamžitě.
Ptali se mě na poslední pohyby na účtu. Na to, kde jsem platila. Pak mi vysvětlili, že moje karta byla „zkopírována“ – pravděpodobně pomocí phishingu nebo skimmingu.
„Ale jak může někdo vyrobit fyzickou kopii mé karty?“
„Z vašich údajů – čísla, platnosti, bezpečnostního kódu – to možné je. A pokud jste je někde zadala, kde nemáte, stačí velmi málo. V některých případech i pouhé přiblížení k nechráněnému platebnímu terminálu.“
Tohle jsem netušila. Vždycky jsem si myslela, že karta je bezpečná, dokud ji mám fyzicky u sebe. Ale to byla iluze.
Banka mi kartu okamžitě zablokovala. Pomohli mi reklamovat transakce a peníze mi nakonec vrátili. Ale ten pocit, že někdo cizí měl v ruce něco „mojí“ – moje data, můj účet, moje jméno – ten nezmizel.
Začala jsem pátrat. Zjistila jsem, že tzv. skimming (získání údajů z karty) nebo phishing (falešné e-maily a weby) jsou běžnější, než bych si myslela. A že ani dvoufázové ověření není neprůstřelné, pokud útočník přiměje člověka, aby mu kód sám poslal.
Co jsem změnila?
– Neukládám kartu do žádného prohlížeče.
– Každý online nákup dělám přes virtuální kartu s limitem.
– Nikdy neklikám na „slevy z e-shopů“ bez ověření adresy.
– V mobilu mám aplikaci banky s okamžitými notifikacemi.
Nejvíc mě ale mrazilo z něčeho jiného: Jak rychle se člověk může stát obětí, i když má pocit, že „si přece dává pozor.“
Myslela jsem, že se mě to netýká. Ale týká. A týká se to nás všech.
Někdo na druhé straně mohl bez mrknutí oka vybírat z mého účtu – a já o tom nevěděla. Až do toho jednoho telefonátu, který začal slovy:
„Máte kartu u sebe?“
Od té doby si už nikdy nejsem úplně jistá, že moje data jsou „jen moje“. Ale dělám všechno proto, aby to tak co nejdéle zůstalo.
🛡️ Bezpečnostní tipy na závěr:
– Neklikejte na podezřelé odkazy v e-mailech.
– Nikdy nikomu neposílejte ověřovací kódy.
– Aktivujte si notifikace z banky.
– Používejte virtuální platební karty.
– Když máte podezření, volejte rovnou bance. Radši zbytečně než pozdě.
