Článek
Se svou pověstnou naivitou si představuju třeba práci pečovatelky. Kolektiv milých lidí, kteří se chtějí starat o druhé. A můžou, protože mají vedení, pro které je hlavní klient a jeho potřeby, ale který také pomáhá zaměstnancům svou práci dobře zvládat třeba nakoupením správných pomůcek. Vytvářením dobrého prostředí. Prý od téhle práce často bolí záda. Ale jsem ochotná to risknout. Myslím, že péče je v základní výbavě každé ženy. Aspoň zčásti. A stačí ji třeba trochu rozvinout.
Chci se nechat zaměstnat až do důchodu, mít stálé pracovní místo, nemuset se pořád ohlížet po jiném a být ve své práci dobrá. Dělat ji s láskou.
Doteď jsem pracovala často v toxickém prostředí. Tomu bych se chtěla vyhnout. Z toho bolí opravdu všechno. Jednalo se většinou o továrny nebo supermarkety. U obou je tak vysoký tlak na výkon, že u reklam, kde prodavačka s úsměvem podává důchodkyni vánočku, jsem nevěděla, jestli se mám hystericky smát nebo se rozbrečet.
Starší lidé ještě vyrostli v představě, že prodavačka je v obchodě pro ně, poradí, pomůže. Že platí heslo „náš zákazník, náš pán.“ A podle toho se chovají. Chtějí se vyptat, kde najdou zboží, které viděli v letáku a které nikde nevidí, protože se vyprodalo už ráno, nebo chtějí najít to, pro co si do tohohle obchodu chodí pořád, ale prodavačky to kvůli marketingu pořád přendávají na jiné místo. Ono se toho totiž prodá víc, když věci často přemisťujete.
Jenomže prodavačka v super, hyper nebo mega marketu na tohle nemá čas. Má v hlavě naloženo několik úkolů, které musí splnit stůj co stůj. Pokud jí je dvacet, je rychlá a se zákazníky se dokáže i bavit. Většina z nás tu práci šla dělat, protože má ráda lidi. Ráda jim poradí. Ale vedení to nechce. Povídání se zákazníkem rovná se flákání od vybalování. Zákazník samotný obchod až tak nezajímá. Půjde ke konkurenci? Když my nabízíme nejlevnější ceny na to, co zákazník chce? Když prostě umíme ty akce? Nebo když je podobný podnik kilometry daleko? Kam ti staří lidé půjdou nakoupit? Troufnou si jet autem do krajského města?
Takže tohle už ne, prosím. Nejsem už tak fyzicky zdatná, tak rychlá, jak bych musela být, abych si ten úsměv na tváři mohla dovolit. Navíc jsem teď pár měsíců nemoci byla doma a objednávala si zboží přes rozvážkové služby. I do druhého patra mi nákup vynesli. Bez řečí. Za pár korun dýška. Žádné fronty. Žádný vztek, že je zboží, pro které jsem přišla, vyprodané. Ono totiž ani v tom marketu často vyprodané není. Je ve skladu, ale nestíhá se vybalit. Budete muset počkat, až opadnou fronty u pokladen a někdo se k tomu konečně dostane. Nikdo do mě vozíkem nestrká a nenajíždí mi na nohy, když klikám na další zboží. Nikdo se mě neptá, kde mají to nebo ono, protože nevidí žádného zaměstnance v dohledu. Myslím, že zpátky k běžnému nakupování se nikdy nevrátím. Nevidím význam kamenných obchodů.
Co zbývá? Home office. Dcera pracuje v bance, každou chvíli je doma a směruje klienty banky, kam potřebují, radí jim po telefonu, mailu a na sociálních sítích. A mně je internet blízký. Sociální sítě, videa, streamy, diskuse… všechno to je můj denní chleba. Možná bych to mohla zkusit u nich, něco by mi snad poradila, něco by mě naučili na školení… Aha! Tak ne! Když jsem u ní byla na návštěvě, měli zrovna on-line meeting. Nechtěla jsem poslouchat. Ale dcera má malý byt. Tak jsem se dozvěděla, že jsou banka pro mladé lidi (!).
Rozkliknu nejznámější pracovní portál. A vidím hned dvě nabídky. To by šlo. Maturitu mám, není problém. Komunikativnost? Pokud je to pozitivní vlastnost, body pro mě. Než se vrhnu na napsání motivačního dopisu, zkouknu recenze současných pracujících téhle firmy. Aha… spousta lidí spíš utekla po pár měsících. To na stabilní práci až do důchodu nevypadá. Nařízené přesčasy v neúnosné míře… to mě taky neláká, chci přecejen žít i svůj soukromý život. Tohle asi není můj šálek kávy. Zkusím druhou firmu.
Druhá firma se tváří přátelsky, klienty obvoláváte z pohodlí domova… Jen aby to nebyl nějaký podvod. Mrknu na recenze a ani tomu nechci věřit. Firma je opravdu dobrá, recenze má kladné. Vynikající mladý kolektiv. No do háje!
Kde pracujou starší lidé? Kde pracujou starší lidé za přátelských podmínek, s dobrým zaškolením? Takovou firmu hledám. Poradíte mi? Znáte takovou firmu, nebo aspoň máte nápad? Kde se dá pracovat do sedmašedesáti?
