Článek
Když si koupíte zážitkový kurz první pomoci, těšíte se na zážitky s mladými a sympatickými lektory, padesátiletá ženská, co vypadá jako vaše nenáviděná učitelka ze základky ve vás nadšení nejspíš nevzbudí. Chápu to.
Proto učím svoje děti první pomoc doma a živím se jako pokladní v supermarketu. Odpovědnost jen za peníze, domů odcházíte s čistou hlavou. Přiznávám: schází mi to. Když kurz končí a loučíte se s frekventanty, jsou jiní než na začátku, kdy se trochu styděli zvednout ruku a odpovědět vám na otázku. I když znali správnou odpověď, nebyli si jistí. Tu jistotu jste jim dali a proměnilo je to. Tenhle pocit si nekoupíte. Ten zapaluje vášeň pro výuku a chuť učit se nová a nová pravidla, která laikům pomůžou se v kritické chvíli rozhodnout pro pomoc druhým.
To první, co se budete učit, je: V prvé řadě chraňte sami sebe. Než začnete pomáhat, je dobré nasadit si rukavice. Kde je v daný moment vezmete?
V případě autonehody najdete lékárničku. V každém autě musí být. V té by rukavice měly být. Než je ale najdete, trvá to. Na kurzech je celkem oblíbený nápad koupit dětem (Nemáte děti? Kupte ho sobě.) vajíčko s překvapením. Děti sní čokoládu, vyndají hračku, zůstane plastový obal hračky. Do něj vložte rukavice. Vajíčko hoďte do kabelky. Jste-li šikovné/šikovní a nenosíte s sebou všude kabelku, můžete do vajíčka udělat dvě dírky, protáhnout šňůrku a nosit je na klíčích. Budete tak mít rukavice stále po ruce, učí se.
Tak strašně mě to baví. To učení i „krvácení a vzdychání“ na kurzech. Tak moc jsem v tom chtěla být dobrá, dělat všechno správně.
Vajíčko z plastu mi ale nikdy nefungovalo.
Paní , která kupovala manželovi pivo, dávala poslední láhev do vozíku, lahev praskla. Tekla krev. Překvapil mě klid, s jakým jsem to začala řešit. Řekla jsem jí, ať si ránu rukou chytí, několika skoky byla u dveří do zázemí prodejny, hmátla v lékárničce po dvou balíčcích obvazů. V příštím momentu jsem ruku obvazovala a současně pozorovala, jak moc paní změnila barvu z běžné středoevropanky někam k barvě papíru do tiskárny. Zeptala jsem se jí, jak se cítí a s potěšením sledovala, že druhá vrstva obvazu vypadá o něco lépe. Celé dílo už trošku působilo jako obvázaná ruka někým dospělým, ne žákem první třídy. Jak se zlepšil vizuál obvazu, zlepšila se i barva ve tváři zákaznice. Mrkla jsem na displej pokladny, zjistila, že je jedenáct dopoledne, na chirurgii je ještě otevřeno a není to daleko, cca 0,5 km. Doporučila jsem paní návštěvu a věnovala se dalším zákazníkům.
Vajíčko s rukavicemi jsem v té době měla na klíčích v kapse bundy. Při odchodu z práce jsem ho nahmátla. Aha. Vlastně to bylo krvácení. Potenciální ohrožení. Zákaznice byla učitelka z místní mateřské školy a já ji od vidění znám. Pro strach, že bych se od ní mohla něčím nakazit, tady nebylo moc prostoru. Učitelkám z mateřinky chcete věřit, že jsou zdravé.
Kdyby to ale nebyla místní učitelka, ale mladý zanedbaný muž, možný bezdomovec, vzpomněla bych si na ně? Sáhla bych nejdřív po rukavicích a potom teprve na něj?
Spolužačka dělá účetní v továrně. Naháněla po dílně mistra kvůli nějakému podpisu a jeden z dělníků se říznul. Na srazu nám s úsměvem vyprávěla, že zatímco všichni stáli jako vyřezaní svatí, ona mu dva prsty do té rány strčila. Kde měla rukavice? Klíče? Kabelku?
Protože moje šéfová ( zdravím, Alenko! ), ví, že mě první pomoc zajímá, byla jsem první, koho seznámila s tím, že naše firma začala spolupracovat s panem doktorem, který se propaguje kurzy první pomoci. Udělal kurzy on - line, prodával klíčenky s logem, ve kterých rukavice byly. Jasně, že jsem si ji hned koupila. K čemu mi byla?
Popravdě: záhy jsem ji ztratila. Jak klíče tahám po kapsách, brzy se nějak unavila páska, kterou byla klíčenka připevněna na kroužku a jednoho dne jsem zjistila, že kapsičku nemám.
Jméno pana doktora a jeho kurzů tady neuvádím. Ještě mi od něj nepřišlo povolení ho v článku uvést. Ale zlobit se jistě nebude, když prozradím jednu vychytávku. V té jeho klíčence nejsou dvě rukavice, ale tři. Správně u nás laiků počítá s nervozitou při stresující situaci a s tím, že se nám jedna rukavice při navlékání může roztrhnout.
Sama pro sebe, pro svou bezpečnost a potažmo bezpečnost svých dětí jsem se rozhodla naučit se rukavice navléknout vždy a včas.
Cvičení dělá mistra tady platí na sto procent. Latexové rukavice ( nejsem na latex alergická )nosím po kapsách v počtu o něco větším než malém. A jsem připravená.
1) vmžiku je nasadit sobě ( za deset sekund obě )
2) poskytnout je i dalším lidem, kteří při záchraně mohou pomoci
3) nasadit si jedny rukavice na druhé, abych je v případě potřeby nemusela měnit, stačí stáhnout ty znečištěné a pokračovat v činnosti ( praxe ze sociální služby ).
Choďte na zážitkové kurzy první pomoci. Je to zábavné.
Chraňte sami sebe. A pomáhejte ostatním.
Ten pocit je k nezaplacení.
